baletka
Jsem baletka. Tedy minimálně v době, kdy do zásuvky zavřu svoji normální identitu a převtělím se do role otrokyně. Asi by bylo přesnější napsat do role otroka, ale v té zásuvce s identitou zavírám i své mužství. Proto následující vyprávění bude v ženském rodu. Protože zásuvka je zavřená a vše z mého obyčejného života je v ní skryto.
Madam Aradii jsem poznala již v době, kdy měla studio na pražském Žižkově. Absolvovala jsem u ní jednu lekci. V následujících letech jsem pouze sledovala její strmý vzestup až na vrchol dominantní scény u nás. Přiznám se, že jsem se necítila hodna toho, abych požádala o výchovu. Zdálo se mi, že nejsem na dostatečné úrovni se svojí poslušností a kázní. Ale tělu neporučíš a tak jsem nakonec sebrala odvahu a požádala Madam o přijetí. Během půl roku jsem absolvovala dvě lekce, které mě opravdu nadchly. Přístup paní Aradie a při druhé lekci i Komtesy Mony mě přesvědčil o tom, že jsem našla to, co si moje zaměření žádá. Madam mi vyšla vstříc i při mém převtělení v baletku, takže jsem obě lekce absolvovala v „oblečení“, které u mě vyvolává ty správné pocity.
Ale mé předchozí obavy z toho, že nebudu schopna plnit vše, co po mně Paní žádá, se naplnily. Nedokázala jsem vydržet během lekce nácvik otrockých orgasmů. Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná – otrokyně musí v době, kdy jí Paní svojí rukou nebo přístrojem nutí k výstřiku, hlásit blížící se orgasmus. Paní trest přeruší, ale pouze proto, aby v momentě pokračovala dál v dráždění. Orgasmus je samozřejmě zakázaný. Kdo to prožil, tak dobře ví, jak náročné to je fyzicky i psychicky. A já jsem se obě lekce nedostala dál, než k osmému otrockému orgasmu a potom mě již tělo zradilo. Madam Aradia moji slabost zaznamenala a využila ji před mojí další návštěvou, o které je toto vyprávění.
V květnu jsem s předstihem zjistila, že koncem června mě čeká volný víkend bez rodiny. Obrátila jsem se s uctivou prosbou na Paní Aradii, zda je ochotná mě přijmout. A její odpověď zahájila období, které pro mě bylo téměř neuvěřitelné. Madam nezapomněla na moji neschopnost vypořádat se s otrockými orgasmy a došla k názoru, že před návštěvou u ní je musím dostatečně natrénovat. Takže reakce na moji poníženou žádost o přijetí byla následující:
„Do doby návštěvy trénuj otrocké orgasmy s kolíčky na bradavkách, podvázanými koulemi a svázanými nohami (lýtka ke stehnům)!“
Přiznám se, že jsem s výcvikem začala ihned po přečtení mailu. Byl to zvláštní pocit, když jsem sama sobě hlásila otrocký orgasmus a snažila se, aby nedošlo k vyvrcholení. Dovolil jsem si poslat své Paní oznámení o splnění úkolu a tím jsem si naběhla. Paní se zdál úkol příliš jednoduchý a okamžitě reagovala:
„Denně 10 otrockých a každý den v jiné spoutané pozici, takže zapoj fantazii. Jsem na tebe děvče zvědavá. A hlášení o splnění úkolu doplníš fotodokumentací!“
Čekaly mne před návštěvou u Madam tři týdny dobrovolného výcviku podle rozkazů. Musela jsem najít systém, jak a kdy budu tento příkaz plnit, musela jsem vymyslet pozice, ve kterých bych byla schopna udělat fotodokumentaci a musela jsem mít v paměti, že musím poslat Paní každý den hlášení o splnění rozkazu a fotodokumentaci. K tomu všemu si Paní vyžádala i návrh trestů, kterým se podrobím, pokud se jí nebude líbit, jak jsem při nácviku otrockých spoutaná. Takže jsem každý den v práci přemýšlela o tom, v jaké pozici se spoutám po návratu domů a zda vše stihnu v době, kdy jsem sama doma.
A pokud jsem žila v domnění, že občas mohu pozici spoutání trochu ošidit, Paní mě z toho rychle vyvedla. Po třech dnech jsem dostala další mail:
„Na zítra vymysli úplně jinou pozici, mám dojem, že jsou si velmi podobné!“
A mně nezbylo nic jiného, než se snažit. Vymýšlela jsem nové pozice, nové oblečení na průběh tréninku a bylo pro mne opravdu odměnou, když mi Paní napsala, že pozice, ve které jsem byla spoutána, je elegantní. Ale její nespokojenost převažovala a mě čekaly tresty za nedostatečnou
kvalitu mých pozic. Musím k tomu podotknout, že vše se odehrávalo v době, kdy teploty v Čechách stoupaly ke třicítce a paní Aradia toho plně využila. První trest přišel den poté, co jsem se musela přiznat, že jsem nevydržela 10 otrockých a již po pátém u mě došlo k výstřiku. Paní vybrala trest nošení baletní vložky s komentářem: pěkně v tomto teple budeš zítra s baletní vložkou!. Pro vysvětlení – musela jsem si hned ráno nasadit na varlata a penis malou baletní cvičku. Pomocí gumiček cvičky jsem si ji musela utáhnout kolem kořenu, takže celé mé přirození v ní bylo pevně sevřeno. A s tímto omezením jsem byla nucena prožít 14 hodin. Již po několika hodinách to začne být velmi nepříjemné a bolestivé. Odstranila jsem si ji během dne pouze na nutné vyprázdnění a na provedení předepsaných 10 otrockých orgasmů. Byl to opravdu trest, což jsem poznala díky úlevě, když jsem si v devět večer baletní vložku odstranila.
Ale za další dva dny se mojí Paní opět nelíbila pozice, do které jsem se spoutala při nácviku otrockých orgasmů a já dostala další mail:
„Holčičko, za tu dnešní pozici přece jen budeš zítra celý den v punčocháčích pod civilem, ať se hezky spaříš!“
Mojí Paní se opět povedlo mě maximálně ponížit. Zatímco všichni chodili venku v kraťasech a sukních, já byla nucena si ráno obléknout punčocháče pod civil a vydržet tak celý den. Nejen horko, ale i ponížení z nošení punčocháčů mě jen utvrzovalo v tom, že jsem pouze hračka své Paní a již jsem byla plně připravena na nástup na výchovu. Ale to jsem netušila, co má pro mě Paní Aradia připraveno před pátečním večerním nástupem. Začalo to tím, jak oblečená se mám dostavit na výchovu. Příkaz byl naprosto jasný:
„Přijedeš pouze v korzetu, punčochách a s obutými baletními cvičkami. Další punčochou budeš mít podvázaná varlata!“
Věděla jsem, že mě čeká cesta od auta do studia, ale byla jsem již plně smířena s tím, že jako otrokyně se musím podrobit i tomu, že takto budu i jen krátkou chvíli na veřejnosti. Moje příprava ze strany mé Paní byla opravdu promyšlená. Od pondělí před páteční návštěvou jsem si již nesměla na trénink otrockých nasazovat kolíčky na bradavky. Moje paní to zdůvodnila tím, že chce mít mé bradavky v pořádku a připravené pro její zábavu. Ale tuto úlevu plně vykompenzovala tím, jak zintenzivnila můj nácvik otrockých orgasmů. Na čtvrtek před páteční návštěvou jsem dostala za úkol zvýšit počet otrockých orgasmů na dvacet, což jsem samozřejmě splnila. Ale po odeslání zprávy o splnění rozkazu jsem dostala další mail, který v sobě obsahoval pochvalu i další trest:
„No to je elegantní pozice, líbí se mi. Úkoly na cestu máš, dnes si uděláš ještě jednou dvacet otrockých, abys byla patřičně připravená!“
Těch dvacet otrockých navíc jsem zvládla a i díky nim jsem již nedokázala myslet na nic jiného, než na páteční návštěvu. Odeslala jsem Paní oznámení o splnění rozkazu a bohužel jsem obratem dostala odpověď:
„Tak si zítra ty otrocké těsně před odjezdem ke mně zopakuješ!“
A tak přišel pátek, kdy jsem se měla dostavit na moji výchovu. Podle rozkazu jsem provedla před odjezdem ještě těch dvacet otrockých. Ale to až ve chvíli, kdy jsem již byla v korzetu, punčochách a baletních cvičkách. A s punčochou podvázanými varlaty. Rozkaz byl jasný – těsně před odjezdem. Hodila jsem na sebe nejnutnější civil pro odchod k autu a vyrazila. Hned v autě jsem aspoň spodní polovinu těla zbavila civilu, takže celou cestu jsem absolvovala již téměř správně připravena, z civilu mi zůstalo pouze tričko přes korzet. Zastavila jsem před odbočkou ke studiu a oznámila Paní svůj příjezd. Po jejím souhlasu s nástupem jsem se zbavila poslední části civilu (trička) a z auta jsem již před studiem vystupovala oblečená tak, jak si Paní přála. Povedlo se jí během tří neděl přípravy mě
dostat do stavu, kdy jsem již pouze plnila rozkazy pro pobavení její i Komtesy. A dámy mě nešetřily – okamžité bolestivé spoutání v pozici tak, aby moje přirození i anál byly volně přístupné, nasazení kukly na hlavu a začala moje výchova. Měla ještě předehru. Paní Aradii se nelíbilo, s jak podvázaným přirozením jsem přijela. Prý jsem se šetřila! Hlavou mi běžela myšlenka, že větší utažení punčochy kolem varlat by mě cestou z Prahy odrovnalo, ale dámy rychle mé nedostatky napravily. Punčochu uvolnily a potom ji vrátily zpět s takovým utažením, že jsem zasténala. Což je samozřejmě velmi pobavilo. Následné tresty mě ostatně donutily ke sténání téměř stále – elektrošoky na přirození a na bradavky, mučení bradavek pomocí skřipců, jejich drcení prsty, široké anální zátky, drcení varlat rukou a k tomu všemu jejich komentáře na můj vzhled a reakce na mučení. A k tomu jejich vzájemná konverzace o tom, co se mnou dál, co mě bude více bolet a čím dalším mě poníží a potrestají.
A přitom všem se Madam Aradia rozhodla vyzkoušet, jak zvládám otrocké orgasmy. Dostala jsem na hlavu deprivační kuklu, která mi sice umožňovala omezené dýchání, ale zbavila mě sluchu a mé vjemy se tím zúžily pouze na to, kde se mě kdo dotýká a s kterou částí mého těla manipuluje. I přes třítýdenní výcvik jsem zklamala již při desátém otrockém orgasmu. Ale to mé mučitelky nezajímalo a dál pokračovaly v dráždění mého přirození. Bylo to peklo. Už jsem asi nebyla schopna orgasmu, ale neustále jsem se pohybovala na jeho hraně. Nedokážu odhadnout, jak dlouho se paní Aradia a Komtesa Mona věnovaly mému přirození. Ale když skončily, odstranily mi deprivační kuklu a zbavily pout, byla jsem na pokraji svých sil.
Ale Paní Aradia mě před propuštěním zbavila všech iluzí o tom, že tím moje výchova končí. Musela jsem slíbit, že celý následující týden se vyhnu orgasmu a budu každý den nosit punčocháče.
Do auta jsem usedala unavená, ale naprosto spokojená. Určitě k tomu přispělo i to, že moje výchova pokračuje další týden a mojí Paní nezajímá, zda s tím mám nebo nemám problémy. Domů jsem se vrátila pozdě v noci, ale první, co jsem udělala, bylo oblečení punčocháčů na další den. A při jejich oblékání se mi stále hlavou honila myšlenka, co mě čeká příště!
