Baletka chalupářka
Již 9 měsíců jsem stálou otrokyní Madam Aradie. Původně jsem si myslela, že si na mě Madam občas vzpomene a zadá mi nějaký úkol nebo mi poručí absolvovat nějaký trest. Ale Madam Aradia moji výchovu pojala velmi vážně, udělala si z ní svoji vlastní zábavu a mně naprosto změnila život. Musela jsem se naučit, že moje Paní musí vědět o každém mém kroku, být i v práci stále připravena plnit její rozkazy a hlásit jí veškerý svůj volný čas, kdy se mohu podrobit výchově. Jsem prakticky trvale uzamčena v pásu cudnosti, velice často do práce chodím v punčocháčích pod civilem a na téměř každé odpoledne dostávám bolestivé úkoly. Vyvrcholení mám zakázané a přitom denně musím absolvovat minimálně 20 otrockých orgasmů. Dokonce jsem musela Madam poslat seznam trestných pomůcek, které mám doma, aby škála trestů byla co nejpestřejší.
Jednou z mých základních povinností je, že vždy musím Madam oznámit, kdy jsem pro zábavu k dispozici mimo určené časy. A o tom je i následující popis mé výchovy.
Máme totiž chalupu na Vysočině – uzavřený dvorek mezi dvěma budovami a před chalupou velká zahrada. A já jsem tam musela jet kvůli řemeslníkům. Hloupě mě napadlo, že pojedu o den dříve a nabídnu mé Paní, aby se pobavila na můj účet. Mělo se jednat o středu a čtvrtek, takže jsem své Paní v úterý napsala, že od středečního dopoledne až do 12 hodin ve čtvrtek jsem jí na chalupě plně k dispozici. Samozřejmě jsem jí poslala i popis chalupy a seznam pomůcek, obutí a oblečení, které povezu s sebou.
„Tak to se těším, že Tě naučím něco nového,“ odepsala mi Paní. „Píšeš, že chalupa je na samotě. Projíždíš před tím nějakými vesnicemi s obchody?“
Přiznám se, že jsem dotaz mé Paní úplně nepochopila, ale po pravdě jsem jí odpověděla, že cestou mám tři vesnické krámy. A marně přemýšlela o tom, proč to chce Madam Aradia vědět.
V inkriminovanou středu jsem již v sedm hodin ráno dostala rozkaz od Paní na 5 + 5. Pro vysvětlení musím uvést, o co jde. Mé Paní nestačí, abych jen prováděla otrocké orgasmy. Vymyslela pro mě velice ponižující proceduru. Otrockým vždy předchází to, že si musím vší silou 5 minut mačkat bradavky a teprve poté sundat pás a udělat určený počet otrockých. A potom ihned pás cudnosti nasadit zpět. A k tomu musím mít na hlavě kápi a v ní baletní cvičku přes nos a ústa.Samozřejmě pokud to vše je hlavně v práci technicky možné. A mezi jednotlivými exekucemi musím velice často mít tuto cvičku nasazenou jako vložku na pásu cudnosti (tzv. baletní vložka – nahoře nebo dole, ale stále ta samá). Mé prožitky jsou asi jasné, zvláště v létě, když ještě jsem v punčocháčích pod civilem. A již se mi několikrát stalo, že i několik hodin 5+5 absolvuji v intervalu 30 minut, Madam mě zatím dostala k rekordu 75 minut mačkání bradavek a 75 otrockých orgasmů za den.
Ale abych se vrátila ke středečnímu ránu. Neuplynula ani hodina a já opět musela absolvovat 5+5 a dostala upozornění, že rozkazy na cestu na chalupu i pobyt mám v mailu.
Již v devět dopoledne jsem dorazila domů a moje první cesta vedla k mailu. A při jeho čtení jsem konečně pochopila, proč se mě Paní ptala na obchody cestou:
„Tak holčičko, z domova na chalupu pojedeš již v baletním oblečení pod civilem. To mluvím o těle. Ale žádné civilní boty.Z nohavic kalhot ti hezky budou koukat chodidla v punčocháčích a baletních cvičkách. A zastavíš v každé vesnici s obchodem, jak jsi mi popsala. V prvním koupíš dámské menstruační tampóny, ve druhém menstruační vložky, a abys z toho taky něco měla, tak ve třetím si koupíš černé dámské punčocháče. A znovu opakuji – žádná civilní obuv, jen baletní cvičky. A aby byly vidět i punčochy! Po příjezdu na chalupu okamžitě svlečeš civil, pošleš
SMS a ihned se připojíš k poště, čekají tě rozkazy na pobyt. A jen pro pořádek si teď hned dáš 5+5.“
Moc mě to nepotěšilo. Ale byla jsem to já, kdo poprosil Madam o výchovu, takže jsem vše mohla vyčítat jen sama sobě. Svlékla jsem civil, sundala pás cudnosti a po pěti minutách mačkání bradavek jsem provedla pět otrockých. A potom jsem se již připravovala na cestu – pás cudnosti zpět na své místo, tělové punčocháče, růžový baletní trikot a černé baletní cvičky. Výchovné pomůcky, oblečení a obutí jsem již měla sbalené z předcházejícího dne, takže jsem na sebe pouze natáhla kalhoty a mikinu a byla připravená k odchodu. A v té chvíli mi zapípala SMS od Madam:
„A již i na cestu také anální kolík!“
A tak jsem se musela znovu svléknout a splnit rozkaz. Musela jsem dle rozkazu používat poměrně široký kolík, jehož zavádění bylo bolestivé a byl i dost dlouhý a široký na to, abych ho stále cítila.
Po této mezihře jsem již brzo seděla v autě, sundala si boty a tak mi z nohavic kalhot koukaly nohy v punčocháčích, obuté do baletních cviček. Cesta po dálnici utekla rychle, a když jsem dálnici opustila, čekala mne již brzo první vesnice s obchodem. Když jsem k němu přijížděla, viděla jsem, jak před krámem stojí asi pět lidí a nenašla jsem odvahu zastavit a jít nakoupit. Pokračovala jsem v cestě a přemýšlela, zda vůbec najdu odvahu jít někam nakoupit. A do toho mi přišla SMS od Madam:
„Ať jsi, kde jsi, tak ihned 5+5!“
Zastavila jsem na kraji lesa, vystoupila a šla tak daleko, aby na mne ze silnice nebylo vidět. A potom již následovalo mačkání bradavek a pět otrockých. I když jsem se tomuto trestu podrobovala několikrát každý den, nedokázala jsem si zvyknout na těch nekonečných pět trpných minut mačkání. A dost času vždy zabralo i sundání pásu cudnosti, otrocké a komplikované nasazení pásu zpět. Komplikované proto, že pouzdro pásu jsem musela silou tlačit na ztopořený penis.
Když jsem se znovu rozjela, vrátily se mi myšlenky na to, zda dokážu zastavit u krámu a jít nakoupit. Ale v další vesnici před obchodem nikdo nebyl a já neměla, na co se vymluvit. Od auta jsem musela jít ještě asi 50 metrů a měla pocit, že na mě kouká celá vesnice. Vevnitř byl pouze vietnamský prodavač a já ho požádala o menstruační vložky. Odvedl mě k regálu, na jehož spodní polici vložky byly. Ohnul se a začal mi nabízet různé druhy. Díky tomu vlastně přímo koukal na mé nohy v baletkách a punčocháčích. Nehnul však ani brvou, a když jsem si vybrala, došel k pokladně, já mohla zaplatit a opustit místo mého velkého studu a ponížení. Oddechla jsem si až ve chvíli, kdy jsem již opět seděla v bezpečí auta.
Ale za necelých deset kilometrů mě čekal poslední obchod, kde jsem si měla koupit černé punčocháče. Opět mě čekal kus cesty po návsi a v obchodě jsem se musela obrátit s dotazem na prodavačku, protože jsem nikde punčocháče neviděla. A ponížení se opakovalo. Prodavačka vyšla zpoza pultu a vedla mě do zadní části obchodu. A tam k mé hrůze byla i jedna zákaznice. Mé ponížení se zvýšilo, protože byla mladá a hezká. A společně s prodavačkou začaly řešit, jakou velikost mám koupit, protože jsem samozřejmě řekla, že jsou pro manželku. A já tam mezi nimi stále ve cvičkách a hrozně se styděla. Nakonec mé trápení skončilo, já zaplatila a vyšla ven. A slyšela, jak se obě ženy smějí.
Konečně jsem byla na chalupě. Odnosila jsem věci ze zahrady na dvorek, zamknula za sebou dvířka od vrat a ocitla se v relativním bezpečí. Ihned jsem svlékla civil, poslala Madam SMS a připojila notebook k síti. Ale než jsem se připojila k poště, přišla odpověď:
„Ihned 5+5 venku na sluníčku a od této chvíle vždy s kuklou a baletní vložkou přes nos a ústa!“
A tak jsem se k počítači dostala až asi po deseti minutách a lehce orosená. Bylo poledne a venku skoro 30°. S napětím jsem čekala, až se mi stáhne pošta a potom již četla mail od Madam:
„Kočičko, čeká tě do zítřejšího poledne intenzivní výcvik. Chci, abys den a noc prožila jako skutečná čubka. Takže zapomeň na jakékoliv civilní oblečení, stále jen v baletním. Jen když tě pošlu ven z dvorku, smíš mít přes trikot a punčocháče civil, ale bez bot. Opět jen ve cvičkách. A nejprve trvalé úkoly – stále budeš mít nohy spoutané nad koleny. A ruce v zápěstích tak, abys je nedokázala dát více než půl metru od sebe. Pás cudnosti je jasný a každou hodinu si vyndáš anální zátku a hned ji zase zasuneš zpět, aby sis trochu užila. A budeš mít u sebe neustále mobil, rozkazy ti budu posílat SMS!“
Začala jsem tušit, že následujících 24 hodin bude horších, než jsem si myslela. Ihned jsem si spoutala nohy nad koleny, poprvé vytáhla a zpět zasunula zátku a nakonec si na zápěstí nasadila řetěz, zajištěný visacími zámky. Můj pohyb se výrazně zhoršil. Mohla jsem dělat jen krátké krůčky a chůze byla i trochu bolestivá v místech, kde jsem měla pouta. Sotva jsem vše provedla, přišel další rozkaz:
„V poutech 20 minut elektrošoky do bradavek a při nich 20 otrockých! Na sluníčku, s kápí a vložkou.“
Došourala jsem se do stodoly pro zahradní lehátko, ulehla na něj, spoutala si nohy i v kotnících, z trikotu vyndala penis, sundala pás cudnosti a připevnila na bradavky elektrody. A potom již začalo 20 minut trápení. Elektrošoky musely být vždy až na hraně snesitelnosti a k tomu ty otrocké orgasmy! I když jsem byla sama, musela jsem je vždy hlásit nahlas. Díky vložce na ústech jsem většinou spíše huhňala. A mému stavu nepřidalo ani to, že jsem slyšela zazvonění mailu. Otrockých již za ten den bylo tolik, že už jsem celkový počet nevěděla. V každém případě jsem cítila, jak ze mě při těchto již vytéká sperma. To, že je možné něco takového bez vyvrcholení, jsem zjistila až během permanentní výchovy. Jde vlastně o jakési poluce. A pro tyto případy jsem měla od Madam jednoznačný rozkaz – rukou vše zachytit a slízat. Má Paní dobře věděla, jak mi to přijde nechutné a ponižující. Ale jako vždy jsem i tentokrát příkaz po ukončení elektrošoků a sundání kukly a vložky z hlavy splnila. Nebylo divu, že k výtoku došlo. Nesměla jsem se udělat již třetí týden.
Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla čekající mail a definitivně pochopila, že nebudu mít čas na nic jiného, než se stále trestat:
„Od této chvíle každé dvě hodiny 15 minut pevného spoutání se závažími na bradavkách a předtím vždy jeden pořádný výplach střev. Po spoutání vrátit zpět kolík, ale namazaný Sněhurkou a tou potřít i přirození a bradavky. To vše až do odvolání!“
Sněhurka byla silně pálivá mast, která mi dokázala vehnat slzy do očí. A bylo mi jasné, že při tom, jak mohu pohybovat jen pomalu, bude příprava i provedení celého trestu trvat dlouhou dobu a na odpočinek mezi jednotlivými tresty mi nezbude žádný čas. Ale poslušně jsem začala ihned s přípravou. Na výplach jsem se musela převléknout – korzet a samodržící punčochy. O cvičkách nepíšu, ty byly samozřejmostí. Protože výplach měl být pořádný, byl to litr a půl vody, která mi jako obvykle způsobila silnou bolest. Po vyprázdnění jsem znovu oblékla punčocháče a trikot, pevně se spoutala na dřevěné židli s nohama ve vzduchu podél židle, a na bradavky nasadila skřipce se závažími. Čas v poutech se hrozně vleče. I díky tomu, že jsem vždy bez vnějších podnětů. Musím mít na hlavě kuklu a pod ní roubík a baletní vložku. Konečně zazvonil budík v mobilu, já se mohla rozvázat. Ale hned
jsem plynule přešla k použití Sněhurky. Nesnesitelné pálení v análu, především na svěrači, na penisu a varlatech se dostavilo okamžitě. Dobře jsem věděla, že u bradavek se dostavuje postupně, ale nakonec je snad nejhorší a nejdéle přetrvává.
A můj odhad, že budu mít časový pres, se ukázal správný. Celé to trvalo téměř hodinu a půl a já mohla pomalu začít s přípravou na druhou várku trestů. Opět jsem celou přípravu prováděla s pouty nad koleny a řetězy na rukou. Byla jsem na chalupě teprve čtyři hodiny a již jsem začínala cítit únavu. Výcvik byl opravdu velmi intenzivní. A v určený čas se vše opakovalo – silný výplach, spoutání a nakonec Sněhurka. Jedinou změnou bylo spoutání. Tentokrát jsem stála velmi pevně připoutaná k žebříku. A v době, kdy jsem byla znehybnělá, jsem slyšela příchod dalšího mailu. A tak jsem po splnění všech povinností s hořícím rozkrokem i bradavkami docupitala k počítači a musím říci, že mail mě vyděsil:
„Aby ses neflákala do dalšího spoutání, tak si zopakuješ všechny pozice, každou na 5 minut a mezi nimi vždy 5 otrockých. A jak skončíš, budeš ihned pokračovat další předepsanou sérií.“
Poziční tresty patřily k oblíbeným formám mé výchovy ze strany Madam. Vymyslela pro mě něco jako sestavu, kterou jsem musela splnit. Pozice byly nejen nepříjemné, ale i velmi ponižující. I tentokrát příprava na ně mi zabrala chvilku času. Opět jsem se převlékla jen do korzetu a samodržících punčoch, sundala jsem si pás cudnosti a vytáhla anální zátku. Na místo, kde jsem hodlala trest plnit (opět venku), jsem však připravila jinou, daleko tenčí anální zátku.
A potom mi již nezbývalo než začít. Nejprve 5 otrockých a potom sednout na paty s roztaženými koleny, hlavu opřít o zem a jeden prst každé ruky zasunout do konečníku. 5 minut a potom 5 otrockých. Lehnout na záda, roztažené nohy zvednout do pravého úhlu a rukama si roztahovat řitní otvor. 5 minut a potom 5 otrockých. Kleknout s kotníky křížem, do dlaní uchopit varlata a táhnout je nahoru a do stran. 5 minut a potom 5 otrockých. Stát s bolestivě roztaženýma nohama a prsty rukou táhnout předkožku co nejvýše. 5 minut a potom 5 otrockých. V této fázi jsem opět musela lízat sperma. Sednout do tureckého sedu a mačkat si bradavky.5 minut a potom 5 otrockých. A poslední, asi nejhorší. Ve stoje jednou dlaní uchopit penis a varlata,předklonit se a druhou rukou nepřetržitě zasouvat a vytahovat tenkou anální zátku. 5 minut a potom závěrečných 5 otrockých.
Skončila jsem úplně vyřízená. Ale protože se ze mě díky devítiměsíční výchově Madam stala naprosto poslušná otrokyně, urychleně jsem nalila vodu do nádoby, provedla další bolestivý výplach, a znovu se spoutala i se závažími na bradavkách. Jen jsem to tentokrát provedla v punčochách a korzetu s tím, že se správně obleču až po ukončení třetí série. Opět jsem seděla na dřevěné židli, s nohama spoutanýma křížem. Jako bych seděla s nohou přes nohu, ale díky pevným poutům to bylo velmi nepříjemné. Ale po pozicích bylo to spoutání skoro odpočinkem. A Sněhurka můj trest jako obvykle zakončila a jako obvykle to byla velmi bolestivá tečka.
Bohužel ve chvíli, kdy jsem si oblékala zpět punčocháče a trikot se ozvala SMS:
„V baletkách a s civilem přes baletní půjdeš do vesnice a zpět.“
Tentokrát jsem se postavila na odpor. V okolí mě znají a já si netroufla se takto ukázat. Poníženě jsem Madam poprosila, zda by to bylo možné až za tmy. Madam mi vyhověla, ale samozřejmě mě za odbojnost potrestala.
„Dobře, ale trest za neposlušnost budeš mít v mailu,“ byla její odpověď pomocí SMS.
A když jsem se ve svých poutech pomalu došla do kuchyně, mail už na mě čekal:
„Teď to budeš mít složitější. Vezmeš si civil na baletní oblečení – ale takové, aby aspoň část trikotu byla vidět. Na kotníky si nasadíš řetěz, abys mohla dělat krůčky jen takové, že patu dostaneš nejdál ke špičce druhé nohy. Takto spoutaná dojdeš na zahradu, abys pořád nebyla zavřená na dvorku. Určitě tam najdeš kopřivy. Natrháš si jich pořádnou hrst a vrátíš se na dvorek, kde si je hezky dáš pod punčocháče na penis, varlata, zadek a pod trikot na bradavky. Na tuto exekuci si vyndáš zátku a sundáš pás cudnosti. A potom hezky zpět oblečeš ten polocivil a půjdeš na zahradu zalévat záhony. A při umisťování kopřiv nezapomeň dát pár stonků pěkně mezi půlky až ke svěrači!“
Odporovat Madam podruhé jsem si již nedovolila. Takže nejdříve – co na sebe? Pak jsem si vzpomněla na montérky s laclem. Ty splňovaly vše. Budu vypadat jako v civilu a to, co je vidět z trikotu, bude vypadat jako těsné tričko s dlouhým rukávem. Na nohy raději obyčejné gymnastické cvičky, abych si při zalévání nezničila kožené baletní piškoty. A na kotníky kožené manžety a krátký řetízek. Když jsem vše pomalu shromáždila na zápraží, rozvázala jsem s úlevou provaz nad koleny - již jsem měla řádně otlačené svaly a kůži - a začala se připravovat. Na konci jsem musela konstatovat, že dokud ke mně někdo nepřijde na pár kroků, tak se nic nepozná. A potom jsem již poprvé od příjezdu odemkla branku ve vratech a po rozhlédnutí vyšla na zahradu. Věděla jsem o místě, kde určitě kopřivy budou, jen to znamenalo díky řetízku mezi kotníky časově náročnou cestu. Vzala jsem s sebou rukavice, abych si nespálila i ruce. A potom již pomalu putovala zahradou. A kopřivy tam bohužel skutečně byly a já se zpět na dvorek vracela s jejich velkým pugétem. A vůbec jsem netušila, co mě čeká. Ale když jsem si představila, jak kopřiva pálí i na méně citlivých místech a že jsem v rozkroku i na bradavkách již daleko citlivějším i díky Sněhurce, dost jsem se bála.
A bála jsem se oprávněně. Pálení bylo úděsné a vůbec nepolevovalo. To i díky tomu, že když jsem se upravila zpět pro pobyt na zahradě a vyšla ven s hadicí na zalévání, můj pohyb umožnil i dalším listům kopřivy, aby se zapojily do mého trápení. A do toho mi během zalévání přišla další SMS od Madam:
„Doufám, že se ti to líbí. Až skončíš se zaléváním, vyndáš kopřivy a hezky se pomažeš Sněhurkou. A nezapomeň namazat i kolík.“
Byla jsem ve stavu, kdy bych nejraději skončila, osprchovala se a šla si lehnout. Ale to prostě nešlo. Hned na začátku mé permanentní výchovy jsme se dohodli, že skutečně budu dělat to, co mi Madam poručí. Bez této vzájemné důvěry by pro nás oba celá hra ztratila smysl.
Konečně jsem skončila se zaléváním a s úlevou, že mě nikdo neviděl zblízka, jsem se opět zamkla na dvorku a pomalu začala odstraňovat kopřivy. Vzhled bradavek, penisu a varlat je těžko popsatelný. A když jsem vše potřela Sněhurkou, byly nepopsatelné i mé pocity. A jako poslední jsem si zavedla kolík. Po provedených výplaších jsem již byla naprosto čistá, takže nic nebránilo Sněhurce, aby zaútočila na stěny mého konečníku.
Ale to už jsem se dostávala do časového skluzu s pravidelným trestem s bondáží. Rychle jsem začala s přípravou, ale než jsem ji dokončila, přišla mi SMS:
„Místo bondáže 5 výplachů a potom už půjdeš do vesnice. A na cestu pod civil i závaží na bradavky.“
Bylo to již podruhé za dobu mé permanentní výchovy, kdy jsem se měla podrobit tolika výplachům naráz. A já si dobře pamatovala, jak nepříjemné to je. Ale co mi zbývalo. Takže opět do punčoch a korzetu, vytáhnout zátku a začít. Při
svlékání jsem zjistila, že Sněhurka naprosto neočekávaně působila na pupeny od kopřiv. Ty splaskly a nesvěděly. Ale bylo to za cenu pálení způsobeného Sněhurkou.
Když jsem dokončovala výplachy, již se téměř setmělo. A já se i těšila, že se obleču, protože venku se ochladilo. Unavená jsem vrátila zátku zpět do análu, na bradavky přes trikot zavěsila skřipce se závažími, oblékla civil a nervózní jsem vyšla ven. Do vesnice to byl skoro kilometr po velmi hrubém asfaltu nebo po drobných kamínkách. Přes tenkou podrážku cviček jsem cítila každý krok. Ale poslušně jsem došla až do vesnice a vracela se zpět. Měla jsem štěstí – nikoho jsem nepotkala a s úlevou jsem se opět uzamkla na dvorku. Svlékla jsem civil a sundala závaží z již velmi citlivých bradavek. Poslušně jsem si zpět spoutala nohy nad koleny a spěchala k počítači, protože při cestě do vesnice mi přišla SMS, že v mailu budu mít rozkazy na noc.
„I v noci zůstaneš v trikotu a punčocháčích, jsi přeci čubka. Smíš si pouze zout do postele cvičky. Spoutáš se těžkými řetězy tak, abys měla možnost pohybu. A to hlavní – nařídíš si budík a každé dvě hodiny vyjdeš na dvorek a provedeš 5 + 5. A předtím vytáhneš kolík a před návratem do postele si ho zase vrátíš do zadečku.“
Do přečtení mailu jsem se do postele těšila, protože už jsem byla opravdu unavená. Ale to těšení mě přešlo. Ale hned jsem začala s přípravou na noc. Převlékla jsem se do čistých punčocháčů a trikotu a začala s umisťováním řetězů. Na kotníky jsem měla jeden velmi těžký s masivními oky. Umožňoval mi dělat kroky o něco delší než na délku chodidla. Druhý řetěz jsem měla kolem pasu, propojený s řetězem mezi kotníky tak, aby na něm ve stoje ten těžký řetěz visel. A poslední řetěz jsem měla kolem zápěstí. Ruce jsem od sebe dokázala asi na půl metru. Počítala jsem s tím, že tento řetěz budu muset sundávat na výkon trestů.
Bylo něco po desáté, když jsem poprvé vyšla na dvorek. Z rozkroku jsem musela odhrnout trikot i punčocháče, abych mohla vytáhnout zátku a potom již 5 minut stála s kápí a s baletní vložkou a drtila si bradavky. Následně jsem sundala pás cudnosti, provedla 5 otrockých a znovu se upravila do původního stavu s pásem a zátkou. Za cinkotu řetězů jsem se vrátila do ložnice, zula se a ulehla. Zjistila jsem, že celá akce trvá skoro půl hodiny a že do dalšího trestu zbývá již jen hodina a půl.
Chvíli mi trvalo, než jsem se v řetězech uvelebila, ale sotva jsem začala usínat, zazvonila mi SMS:
„Přeji dobrou noc holčičko, užij si to!“
Ironie z této SMS jen odkapávala, ale mě potěšilo, že i v tuto pozdní hodinu na mě Paní myslí.
I když jsem byla unavená, spánek nebyl nic moc. Od nasazení mě tlačily ty těžké řetězy kolem kotníků, každý pohyb mě budil a omezení pohybu bylo také poznat. A když jsem nakonec usnula, ozval se budík a já se musela obout a jít znovu na dvorek. Noční osvětlený dvorek měl svoji atmosféru, ale já se musela plně soustředit na plnění rozkazu.
Když jsem vstávala na čtvrtou sérii trestů, venku již se rozednívalo. Otlačeniny na kotnících mi již způsobovaly docela silnou bolest, chůze byla stále náročnější. A další kolo jsem měla absolvovat v 6,15, ale k tomu už nedošlo. Již v šest hodin mi zazvonila SMS od Madam:
„Konec odpočinku, vstávat a cvičit! 5+5, výplach a všechny pozice po pěti minutách!“
Bylo mi jasné, že jde o definitivní konec spánku. Aspoň jsem již mohla sundat řetězy a hned potom šla na dvorek plnit rozkazy. Venku bylo nádherné ráno, ale silná rosa, takže jsem ve chvilce měla mokré cvičky. Provedla jsem 5+5 a převlékla se do korzetu a punčoch na výplach a pozice. Po večerních zkušenostech s pěti výplachy
jsem byla ráda, že tentokrát je to jen jeden. Ale i tak to bylo nepříjemné jako obvykle. A potom již následovalo všech šest pozic. Byly zhoršeny tím, že jsem je prováděla na mokré trávě, takže jsem končila celá mokrá a bylo mi i chladno. Po sundání všeho mokrého a utření do sucha jsem již měla další svoji činnost zautomatizovanou. Nasadit zpět pás cudnosti, zasunout zátku, obléknout se zpět do baletního (suchého!) a spoutat nohy nad koleny. A sotva jsem vše dokončila, ozvala se další SMS. Paní se evidentně rozhodla, že mi nedá vydechnout:
„Snídat budeš vkleče a spoutaná. A na bradavky závaží! Ta nasadit ihned a nechat až do další SMS!“
Bolest od skřipců se závažími se na bradavkách přihlásila ihned, měla jsem je již velice citlivé. A věděla jsem, že se bolest bude zvyšovat až téměř k nesnesitelnu.
Na dvorek jsem si připravila židli, na ní snídani a na zem jsem dala dřevěnou desku. Věděla jsem, že by mi Paní neodpustila, kdybych klečela v měkké trávě. Zaklekla jsem a spoutala si pevně nohy i v kotnících. Přes všechna trápení jsem si snídani užívala. Bylo opravdu nádherné slunečné ráno a já si ještě snídani vylepšila i dvěma panáky bourbonu. Cítila jsem se velice dobře. Po snídani jsem měla čas poslat Madam fotodokumentaci a poklidit výchovné pomůcky, protože SMS ani mail nezazvonily. Na jednu stranu jsem byla ráda za chvilku klidu, ale na druhou stranu jsem již velice těžko snášela bolest na bradavkách.
Přesně v osm jsem se konečně dočkala. Bradavkám jsem ulevila ještě před přečtením SMS:
„Spoutat na tom zahradním lehátku do co nejhorší polohy na 20 minut!“
Už dávno jsem věděla, že moje Madam se svými zkušenostmi velice dobře rozpozná, jak náročné spoutání je. Takže mi nezbylo, než zvolit takové, ve kterém se budu opravdu trápit. U lehátka jsem zvedla opěrku zad do šikmé polohy sedla na paty, pevně si spoutala takto skrčené nohy, zády se opřela o opěrku a pod rameny k ní přitáhla provazem tělo. Už v této poloze jsem na mobilu nastavila budík a spoutání zakončila nasazením kukly s baletní vložkou pod ní. A během velice krátké chvíle jsem zjistila, že mě čeká nekonečných dvacet minut. Seděla jsem v mírném záklonu, ale i to stačilo na to, abych v zádech cítila silnou bolest. Stejně tak ve skrčených nohou. Někdy během trestu jsem si začala pomáhat i sténáním a bojovala jsem s vlastní neposlušností – možností, že pouta odstraním ještě před vypršením času. Ale nakonec jsem vydržela a zvukový signál byl jeden z nejkrásnějších zvuků, které jsem kdy slyšela. Po rozvázání jsem se z lehátka zdvíhala velmi namáhavě, celé tělo mě bolelo a byla jsem úplně ztuhlá. A během trestu jsem slyšela zvuk další SMS:
„Po bondáži kolíčky se závažím na bradavky a elektro na koule a ocas na 15 minut!“
Tentokrát jsem se nepřevlékala, pouze jsem vylovila přirození v pásu cudnosti z punčocháčů a nohavičky trikotu. Ale to již se skřipci na bradavkách. Sundala jsem pás a začala připevňovat elektrody. Nejprve pružné pásky těsně pod žalud a ke kořeni penisu. A na varlata polštářkové elektrody. Ty jsem k varlatům přichycovala pomocí punčochové ponožky, které je k varlatům pevně přitiskla. Znovu jsem se, tentokrát pohodlně, posadila na lehátko, spoutala si nohy v kotnících a nad koleny, připojila elektrošokový přístroj a pustila proud. Věděla jsem, co mě čeká – bolest z varlat vystřeluje až do podbřišku a v penisu se o prožitky dělí pálení v místech elektrod a silné brnění a tlak v penisu, především v žaludu. Pofňukávala jsem si celou dobu exekuce.
Po skončení trestu jsem se upravila. Kupodivu nepřišla žádná SMS ani zpráva, takže jsem měla chvíli oddychu. Samozřejmě s trvalými omezeními – pás cudnosti, zátka, nohy spoutané nad koleny a řetěz na rukou. Po půlhodině jsem
zjistila ještě jednu vlastnost mé Paní. A to, že pečlivě sleduje čas a ví, kdy s kterým trestem asi skončím. Zazvonila SMS s textem:
„30 minut flákání stačilo. Další bondáž na 20 minut a potom vše natřít Sněhurkou!“
Madam téměř přesně odhadla čas, kdy jsem se - z jejího pohledu - flákala. A mně nezbylo nic jiného, než se „přestat flákat“. Zvolila jsem pevné připoutání ke kůlu, který podpíral verandu chalupy. Kotníky jsem si musela spoutat bez připevnění ke kůlu, protože jsem měla problémy se pro jejich připoutání ohnout. Ale další provazy již pevně tiskly jednotlivé části mého těla ke kůlu. Nad koleny, v půli stehen, rozkrok byl přitažen ke kůlu provazovými kalhotkami, břicho, těsně pod prsy a posledním provazem jsem si po nasazení kukly s baletní vložkou přitáhla ke sloupu i čelo. Provazy byly silně utaženy a společně s tlakem kůlu na tělo mi způsobovaly bolest. Mé prožitky snad již nemá cenu popisovat – bolest, nekonečně dlouhá doba, žádný vnější podnět.
A hned jak jsem se rozvázala, tak Sněhurka. Svlečení trikotu, odemknutí pásu, namazání penisu a varlat, zpět nasazení pásu, vytažení kolíku, jeho namazání Sněhurkou, bolestivé zasunutí zpět do análu, potření bradavek a oblečení trikotu zpět. Působení Sněhurky bylo nesnesitelné. Byla jsem po 24 hodinách výcviku na mazaných místech velice citlivá, zvlášť když všude na těchto místech byly předtím i kopřivy.
Téměř přesně v deset hodin mi přišla další SMS:
„Až do 12 hodin každou půl hodinu 5 + 5. A v 11 hodin všechny pozice po 2 minutách.“
V poledne měla moje výchova před příchodem řemeslníků skončit. Madam byla tak velkorysá, že mi svým rozkazem umožnila úklid celého prostoru, kde moje výchova probíhala. Dobře věděla, že s pouty nad koleny a řetězy na rukou mi to půjde pomalu. A také že ano. Provazy nad koleny mi již způsobovaly velmi silnou bolest, snažila jsem se šetřit každým krokem a postupně jsem chalupu uváděla do uklizeného stavu. A po 5 + 5 v jedenáct jsem se převlékla do punčoch a korzetu a absolvovala všech šest pozic. I když každá pozice byla jen na 2 minuty, nechápala jsem, jak jsem den předtím mohla vydržet minut pět. A sotva jsem skončila, rychle jsem se převlékla zpět do punčocháčů a trikotu a pokračovala v úklidu.
Během předposledních 5 + 5 v půl dvanácté jsem slyšela zvuk příchozího mailu. A tak jsem po skončení trestu hned spěchala k počítači. Vlastně s oklikou – již podruhé za sebou jsem musela lízat sperma a tak jsem si ještě myla ruce.
„Tvoje intenzivní výchova končí. Ale nemysli si, že se převtělíš zpět do civilního. Je pořádné teplo, takže i při pobytu řemeslníků si necháš punčocháče a samozřejmě pás cudnosti a zátku. A před odjezdem domů provedeš ještě jednou 5 + 5 a SMS mi oznámíš splnění. A aby ses nenudila do příjezdu řemeslníků, tak do té doby od teď budeš zátku vytahovat a zpět zasunovat každých 10 minut!“
Madam opravdu věděla, jak mi zpestřit zbytek výchovy. Svěrač análu jsem měla již obolavělý a teď ještě tohle. Začala jsem doufat, že řemeslníci přijedou co nejdříve.
V poledne jsem provedla posledních 5 + 5, svlékla trikot, zula cvičky, oblékla tričko a přes punčocháče montérky. Pro jistotu jsem si vzala i ponožky, aby punčocháče nebyly vidět. Venku bylo opravdu horko a já tušila, že si svůj úbor budu opravdu užívat. A potom jsem již jen každých 10 minut pracovala se zátkou. Největší úlevou bylo, že jsem mohla normálně chodit, ne jen cupitat v poutech.
Návštěva řemeslníků proběhla bez problémů, po mně ani nic nechtěli, takže jsem to horko v punčocháčích přežila bez větších problémů. Jen jsem již spíše
postávala, než seděla, při sezení o sobě zátka dávala dost vědět. Práce se ale protáhly a já osaměla až po šesté večer. Sotva jsem se zamkla na dvorku, ihned jsem svlékla montérky a provedla přikázaných 5 + 5. Opět se dostavily poluce a já musela opět lízat. I když to bylo za ten den poněkolikáté, pro mě to bylo stále stejně nechutné.
A potom na mě padla únava a já zjistila, že se mi vůbec nechce sednout do auta a jet domů. A rozhodla jsem se, že ještě přespím na chalupě a odpočinu si. Ale co Madam. Mám vůbec právo jí neoznámit, že mé tělo je jí dál k dispozici? To bych asi jako poslušná otrokyně neměla udělat. Pokusila jsem se to vyřešit alibisticky. Místo SMS jsem Paní poslala mail, kde jsem jí oznámila, že domů pojedu až další den. A doufala, že už Madam třeba nebude u počítače. Ale spletla jsem se. Odpověď přišla během chvilky:
„Nechám tě dnes se vyspat, ale do té doby každou hodinu 5 + 5, zaliješ zahradu, ale budeš přitom bosa jen v punčocháčích pod civilem a s pouty stejně jako včera Potom všechny pozice po 5 minutách a na závěr 20 otrockých. A zopakuješ si procházku do vesnice se závažími na bradavkách. A v posteli ještě těsně před spaním 20 minut elektro na bradavky! A na noc do ranního probuzení si smíš vyndat i kolík.“
Na jednu stranu jsem byla Madam vděčná, že mne nechá vyspat, ale to všechno před tím mne opravdu nepotěšilo. Začala jsem hned prvními 5 + 5 a pak už jsem šla zalévat. Stejně jako předešlý den v montérkách přes trikot a punčocháče, s krátkým řetízkem mezi kotníky, ale bosá. Znovu jsem musela obdivovat Madam, jak dokáže malou změnou dát rozkazu jinou dimenzi. Mé ponížení bylo při zalévání větší, než když jsem byla v cvičkách.
Po návratu zpět mě čekaly opět pozice. Vůbec se mi do nich nechtělo a jen poslušnost mě donutila se převléknout a začít je plnit. Byly 5-minutové a tím nesnesitelně dlouhé. A sotva jsem je dokončila, široce jsem se rozkročila a začala s dvaceti otrockými. Nevěřila jsem tomu, že bych je dokázala vydržet. Ale výstřik jsem měla zakázaný a tak jsem se nakonec s několika přestávkami vyčerpaná přemáháním k požadovanému počtu propracovala. Ale samozřejmě opět s lízáním spermatu. Byla jsem již od Madam tak vychovaná, že jsem byla na své sebeovládání hrdá.
To již byla skoro tma, takže jsem oblékla civil, pod něj na bradavky přes trikot zavěsila závaží a vydala se gymnastických cvičkách do vesnice. Byla jsem opravdu dítě štěstěny – opět jsem nikoho nepotkala.
Doma jsem se převlékla do „pyžama“, což byl stejný trikot a stejné punčocháče jako noc předtím. Již v posteli a se spoutanýma nohama jsem si ještě užila 20 minut elektrošoků na bradavky. A potom jsem již konečně mohla spát. A s usínáním jsem opravdu neměla problém.
Ráno v sedm hodin mě probudila SMS od Madam. Během mé permanentní výchovy jsem zjistila, že Madam je opravdu ranní ptáče, takže občas se mi v práci stávalo, že již v půl sedmé jsem musela absolvovat 5 + 5.
„Vstávat! Rozcvička 5 + 5 a opět snídaně vkleče – spoutaná a se závažím na bradavkách!“
Venku bylo opět nádherně. Ukázněně jsem nový den začala tím, že jsem kolík vrátila na své místo. Bohužel moje snídaně byla chudší o pivo i o panáka, protože jsem brzo měla odjet domů. A do toho se mi zdálo, že po všech těch otrockých se mi i přes občasný výron sperma tlačí na mozek. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, než na to, jak ráda bych si užila vyvrcholení, ale tušila jsem, že tak velkorysá Madam
nebude. I přesto, když zazvonila další SMS, v koutku duše jsem věřila zázraku. Byla jsem opravdu naivní. Místo toho přišel další rozkaz:
„Než odjedeš, tak ještě jedna bondáž na 20 minut s elektrem na bradavkách!“
Upřímně řečeno jsem s něčím takovým počítala a měla jsem již rozmyšleno, jak spoutání proběhne. Na vrchol opěradel dvou židlí jsem upevnila trubku a sedla si rozkročmo na ní. Byla v takové výšce, že pokud jsem na ní nechtěla sedět plnou vahou, musela jsem stát na špičkách. Jak by řekla Madam - bolest od elektrošoků na bradavkách vhodně doplnila mé trápení. Vše opět v kukle a baletní vložkou přes obličej.
Konečně byl konec mého trápení. Domů jsem odjížděla v punčocháčích pod civilem, v pásu cudnosti a s kolíkem v zadku. A traumatizovaná přetlakem ze žádostivosti. Ale na druhou stranu plná neuvěřitelných zážitků, které mi moje Paní připravila. A já jí za to byla vděčná a velice ji obdivovala, že měla tu trpělivost a mé výchově se věnovala.
Byl pátek, takže jsem si po návratu domů mohla sundat i pás cudnosti podle pravidel, která Paní nastavila. A do nedělního večera jsem směla být v civilu. Ale potom již začínal další týden mých povinností a já mohla jen čekat, co si na mne má Paní vymyslí.
