Čubina
Kristýna přijela na lekci ve smluvený čas.
Moc dobře věděla, co by jí čekalo, kdyby se na lekci opozdila.
Aradia totiž nesnášela nedochvilnost.
Rychle splnila instrukce, které dostala od Paní.
Zaparkovat, nasadit a zašněrovat si kozačku a poslat sms, že je připravena.
Druhou nohu měla zasádrovanou. To byl další požadavek Paní.
Paní totiž bavilo, vytáhnout Kristýnu na procházku po okolí a posmívat se jí, jak jí to s berlemi a nohou v sádře a na druhé noze v kozačce na vysokém podpatku, dělá obtíže.
A jak se stydí, když je potkávají kolem nich projíždějící auta a nedej Bože, když je potkají kolemjdoucí.
Jenže Aradii to bylo jedno.
Naopak se bavila tím, že s místními kolemjdoucími ještě schválně chvíli klábosila.
Kristýna se vždycky styděla jako malá školačka.
„Ale, ale, čubinka se nám dnes nějak stydí,“ komentovala to schválně před lidmi nahlas Aradia, aby ji přivedla ještě do větších rozpaků.
Když jí to udělala poprvé, Kristýna se málem hanbou propadla.
Co pro mě asi připraví dnes?
Přemýšlela, zatímco čekala, až pro ni Paní přijde, nasadí jí kuklu, roubík, masívní obojek, policejní pouta na ruce a paže ji spoutá řetězy.
Aradia konečně otevřela dveře studia a všechny hračky si položila na zem schválně tak, aby je mohl kdokoliv vidět.
Dávala si na čas, než si Kristýnu spoutala.
Potom jí dala pokyn, aby si vzala berle a pajdala nahoru do studia.
Cesta po schodech byla opravdu obtížná.
Aradia musela Kristýnu přidržovat.
Když se konečně dostala až k sedačce, Aradia jí sundala kuklu a roubík, aby se vydýchala a šla uvařit kávu.
Když se vrátila, pobídla Kristýnu, aby se po obtížném výstupu po schodech občerstvila.
Policejní pouta jí ale z rukou nesundala.
Naopak jí vyhrnula sukénku a pořádně jí podvázala varlata a penis. Jeden konec provazu natáhla až k židli, na které seděla a začala si s Kristýnou povídat.
Očividně se bavila tím, jak se snaží neohrabaně s rukama v poutech napít kávy.
Navíc sem tam zatáhla za provaz.
Dost to bolelo.
Jenže Kristýna měla zakázáno kňučet, anebo si na cokoliv stěžovat.
Věděla, že když dá najevo bolest, že Paní zatáhne za provaz ještě víc.
Po kávě se Paní rozhodla jít se s Kristýnou projít.
Protože venku byla už pěkná zima, půjčila jí svůj kožíšek.
Pro Kristýnu to byla čest nosit kožich, který patřil její Paní.
Zachumlala se do něj a poprosila Aradii, zda by se mohla prohlédnout v zrcadle, jak jí kožíšek sluší.
A slušel.
Vypadala teď jako skutečná žena.
Aradia měla ráda večerní procházky se svojí čubinkou.
S berlemi, sádrou na jedné noze a s kozačkou na noze druhé, to byl ale pro Kristýnu téměř sportovní výkon.
Funěla a Paní se zlobila, že jde příliš pomalu.
To se jí ale řekne.
Měla co dělat, aby neupadla.
Když Paní viděla, že už je Kristýna pěkně zpocená, rozhodla se, že už to stačilo a že nastal čas na odpočinek.
Tak tomu říkala.
Jenže odpočinek u Aradie spočíval v tom, že Kristýnu pevně spoutala do řetězů a ty ještě zajistila smršťovací fólií a ruce ji připoutala k vibrační vagíně, kterou nasadila na její penis.
Vagína vibrovala a Kristýna měla co dělat, aby nestříkala.
Jenže Aradia jí ejakulaci zakázala.
Jenže, jak to má vydržet?
Většinou byla Kristýna připoutaná na gynekologickém křesle, ale dnes pro ni Aradia vymyslela ještě ďábelštější bondáž.
Spoutala ji na bondážním křesle a to tak, aby se Kristýna viděla v zrcadle.
Pohled na sebe, jak si drží vibrační vagínu rukama připoutanými k ní a jak vagína jemně vrčí a vibruje, nejprve pomalu a pak postupně zrychluje, ji rozhodně nenechal klidnou.
Marně bojovala s ejakulací.
„To jsi teda dlouho nevydržela,“ zhodnotila její dnešní výkon Aradia.
„To se nedalo, Madam,“ odpověděla Kristýna.
„Za to bych tě takhle měla nechat celou noc. A hezky s vagínou na ocasu! To by byla postorgasmická tortura, co?“
„Ano, Madam,“ řekla provinile Kristýna a v duchu se modlila, aby to Paní nemyslela vážně.
