Dovolená
Po několika letech tvrdé práce ve firmě, jsme se dohodli s přítelkyní, že si konečně dopřejeme dovolenou v Řecku.
Zalíbil se nám malý hotýlek na ostrově Sámos.
A abychom se o nic nemuseli starat, objednali jsme si zájezd přes cestovku.
A to byla asi ta chyba.
Už na letišti v Praze jsem v davu cestujících zahlédl Madam Aradii.
Zřejmě taky někam letí, pomyslel jsem si.
Jenže ona nastoupila do stejného letadla, jako my.
Tak třeba bude bydlet v jiném hotelu, utěšoval jsem se a myšlenky na ní jsem raději pustil z hlavy.
Nerad bych, aby si přítelkyně něčeho všimla.
Sotva jsme se ubytovali, někdo zaklepal na dveře.
„To bude asi delegátka,“ řekla přítelkyně a pokračovala ve vybalování.
Šel jsem otevřít.
Ve dveřích stála Aradia.
Ztuhl jsem.
„Dobrý den, sousedé. Chtěla bych vás o něco požádat. Nejde mi otevřít skříň na pokoji. Nemohl byste se, pane, na to podívat? Nechci obtěžovat delegátku. Stejně to nebude umět. A přece jen, chlap je chlap.“
Zrudl jsem.
„Tak běž paní pomoct. Co tu stojíš jako solnej sloup? Já to tu zatím dovybaluji,“ usmála se přítelkyně.
Zavřel jsem dveře a rozklepal jsem se nervozitou. Aradia sáhla do kabelky, vytáhla z ní pouta a než jsem se nadál, měl jsem spoutané ruce za zády.
„Jdeme,“ poručila zbytečně nahlas.
Rozhlížel jsem se kolem a strachoval se, aby nás někdo neviděl.
Naštěstí chodba byla prázdná.
Rychle jsem následoval svou Paní.
Sotva se za námi zavřely dveře jejího pokoje, Aradia zamkla.
„Tak kde máte tu skříň?“ zeptal jsem se hloupě.
Aradia se rozesmála.
Odemkla mi pouta a hodila po mně dámské šaty a punčochy.
„Oblíkat! Dělej!“
„To snad ne? Co když přijde přítelkyně?“ namítl jsem.
„Tak to budeš mít problém. Být tebou, nediskutuji, aby ses mohla rychle vrátit,“ zasmála se Aradia.
Už jsem nediskutoval.
Rychle jsem se převlékl do dámského.
Aradia mi nasadila kuklu s roubíkem a ruce mi připoutala k tělu.
Potom mě hodila na postel a spoutala mi i nohy.
Neměl jsem čas se bránit.
„Mám chuť si s Žofinkou pohrát,“ řekla a lehla si vedle mě. Ucítil jsem vůni poppersu.
Ležela jsem omámená a Aradia mi začala dráždit bradavky.
Tohle vždycky zabralo.
„Ale, ale, Žofince se nějak zduřil poštěvák,“ řekla mazlivě Aradia.
Situace, že může kdykoliv zaklepat na dveře má přítelkyně, mě znervózňovala, ale na druhé straně mě vzrušovala.
Představovala jsem si, že zaklepe, Aradia jí otevře a obě si se mnou pohrají.
Věděl jsem ale, že kdyby se to stalo, byl by to spíš velkej průšvih.
Ale znáte to.
Zakázané ovoce nejlíp chutná.
Zavřela jsem oči a představovala si, jak by to asi probíhalo.
Každá by ležela z jedné strany a hrála si s mojí bradavkou.
Po několika otrockých by moje přítelkyně nasedla na můj ocas a pořádně mě ojela, zatímco by si Aradia dál hrála s mými bradavkami.
Krásná představa.
Kdosi zaklepal na dveře.
Ztuhla jsem.
Aradia se ušklíbla, znovu mě omámila poppersem a šla otevřít.
Byla to pokojská.
Aradia s ní prohodila pár slov.
Pochopil jsem, že pokojská chtěla doplnit toaletní potřeby v koupelně, ale Aradia ji poslala pryč.
Oddechl jsem si.
„To ses lekla, Žofinko, že? Ale bylo by to krásné, kdyby to byla tvoje přítelkyně a zapojila se, že?“ řekla Aradia a znovu mě omámila.
Jako by četla mé myšlenky.
Za ta léta, co jí navštěvuji na lekcích, mě už znala jako své boty.
Znovu si ke mně lehla a začala mě dráždit. Po dvaceti otrockých orgasmech jsem byl už na pokraji šílenství.
Po každém otrockém mi dala znovu čichnout poppersu.
„Ještě deset a pak ti dovolím stříkat. Teda možná,“ řekla.
Posledních deset otrockých šlo rychle za sebou.
Ejakulace byla silnější než kdykoliv předtím.
Zřejmě to bylo nezvyklou situací.
Aradia mě rychle rozpoutala a sotva jsem se oblékla do kraťasů a trika, otevřela dveře na chodbu.
„Tak vám, pane, moc děkuji za pomoc. Jste moc šikovný. A pozdravujte přítelkyni,“ zakřičela do chodby.
Vypotácel jsem se z jejího pokoje a modlil se, aby přítelkyně na mně nic nepoznala.
Našel jsem ji ve sprše.
„Nechceš jít ke mně? První milování na Sámosu? Co ty na to?“ houkla na mě ze sprchy.
Svlékl jsem se a šel k ní do sprchy.
Po tomhle výstřiku teda nevím nevím.
Když tak se vymluvím na únavu z cesty, pomyslel jsem si.
„Pomohl jsi té sympatické sousedce?“ zeptala se mě.
„Jo, chvíli to trvalo, ale nakonec to šlo,“ zakoktal jsem.
„Víš, co mě napadlo? Že bychom se s ní spřátelili a pozvali ji někdy k nám na pokoj na večírek. Co ty na to?“
„To nevím,“ vyhrkl jsem zděšeně.
„A tobě by se nelíbilo, kdybychom na tebe byly dvě?“ rozesmála se přítelkyně.
Pokrčil jsem rameny.
Jen kdyby, holka, věděla, co se mi před chvíli honilo hlavou.
