Nikola_a_Zdenek_II
Všechno je možné
Bzbzzzz…
Nikole zabzučel mobil pod polštářem.
Pohledem zkontrolovala čas.
Ano, je přesně jedna hodina. Zívla.
Snažila samu sebe co nejdřív probudit.
Zdeněk byl na noční a od jedné do tří měl v práci klid, mohli si tedy psát.
Byl v kanceláři úplně sám, takže to psaní se rychle zvrhlo na společně tvořené masturbační představy, na které se Zdeněk vždycky moc těšil. Zjistil, že Nikola má neskutečnou fantazii a žádná čuňačinka jí není cizí.
Nikola se zašla ještě rychle napít studené vody. To ji konečně trochu probralo. Když měl Zdeněk tři noční po sobě, ona už tu třetí mlela z posledního. Na rozdíl od něj totiž musela ráno do práce a celý den fungovat. Jenže za nic na světě by si nenechala ujít dvě hodiny nerušené konverzace, byť jen písemné a k tomu potom tu velkou pochvalu. Nad nočním psaním se Zdeněk dokázal rozplývat ještě dalších pár dní. Nikola byla sama se sebou a s tím, jak slouží, spokojená.
Navíc je nerušila Zdeňkova žena, kvůli které jim poslední dny komunikace vázla. Pořád po Zdeňkovi chtěla něco opravit nebo s něčím pomoct. To, že by za tím mohlo být i něco jiného, si Nikola nepřipouštěla.
Dnešní psaní začalo jako už poslední dobou standardně.
„Pozval jsem pár kamarádů…“ začal Zdeněk. Nikola už věděla, že jeho oblíbené představy zahrnují více lidí. Ženy, muže… ti všichni v jeho příbězích Nikolu ponižovali a zneužívali a perverznosti nebraly konce. Trošku ji znervózňovala ta tematicky zželezněná pravidelnost. Ale co, jsou to jen představy, odehnala černé myšlenky. Kdyby někdo věděl, u čeho dokáže masturbovat ona… usmála se.
Do tří hodin do rána psala a mistrně vedla společnou fantazii až k mazlavému konci.
…
Neskutečně se těšila. Tu dovolenou si vyvzdorovali na osudu. Prostě si ukradli ze života týden, objednali ubytování v soukromí a těšili se na sedm dní plných bdsm. Nemohla se dočkat.
Chata byla krásná, téměř na samotě, žádní sousedi, prostě ideál. Hospůdka s teplým jídlem deset minut cesty. A právě tam začínali.
„Co si dáš?“ ptal se Zdeněk, když společně nahlíželi do jídelního lístku. Nikola trošku našpulila rty. Chtěla si to užít už od začátku. „Nechce se mi rozhodovat,“ koketně se podívala na svého Pána. Přistoupil na hru. „Dobrá, objednám ti tedy rizoto.“ Nikola se v duchu ušklíbla. Je asi blbá nebo co? Proč to udělala, měla chuť zrovna na tu pikantní směs v bramboráku a teď bude zobat rizoto? Ta její frnda jí vážně umí udělat ze života peklo.
Rizoto bylo nakonec celkem chutné, ale kávu se rozhodli dát si až „doma“. Podle dohody se Nikola za dveřmi svlékla do naha a šla kávu připravit. Zdeněk zatím pustil televizi a chvíli to vypadalo jako by byli běžný pár. Jakmile však naservírovala kafe, otočil si ji k sobě zády a předklonil ji. Vytáhl anální kolík drobné velikosti s ocáskem a za doprovodu trochy skučení z její strany ho vpravil dovnitř. „Bude se hodit,“ potutelně pronesl. Nikola jeho poznámku moc nevnímala, byla zaměstnaná tím, jestli náhodou zase nemusí na velkou a kolík dát ven. Naštěstí se jí vnitřnosti brzy uklidnily a její tělo se přizpůsobilo vetřelci. Za chvíli ho ani nevnímala.
„Subinko, víš, jak jsme si povídali o tom, co nás vzrušuje?“ Zdeněk vzal Nikolu za bradu a otočil její hlavu k sobě tak, aby se mu dívala do očí. „Chceš, abych tě používal úplně na všechno, viď? Víš, že mně se to líbí a chci, aby se ti to líbilo taky.“ Nikola kývla. Trošku jí začalo svítat. Taky se trošku začala bát a trošku těšit. „No a já jsem moc unavený a nechce se mi chodit až na záchod, na to mám tebe. To, co potřebuju, tam odneseš ty. Tak.“ Zdeněk udělal pauzu a Nikola se začervenala.
Zdeněk jí ale nedal moc prostoru, zatlačil ji do kleku na čtyři na nízké sofa a opatrně jí vytáhl anální kolík s ocáskem. Po chvíli snažení se vpravil do její úzké zadní dírky a přemáhaje vzrušení začal močit. Nikola cítila, jak se jí naplňují střeva a dech se jí zrychlil. Tlak sílil a ona nemohla uvěřit, že tohle všechno udrží. Konečně to přestalo. Velmi opatrně se Zdeněk vysunul z Nikoly a hned ji „zašpuntoval“ kolíkem. „Tak poděkuj a plav.“
„Děkuji, Pane, že jste mě použil na svoje potřeby,“ Nikola se už stihla naučit formulku, která bylo pro Zdeňka uspokojující. Byl to zvláštní pocit. Asi měl být ponižující, ale Nikola se cítila spíš výjimečně. Nadšeně. Byla užitečná a dokázala se dopravit na ten záchod bez nehody. Moc ráda ze sebe vypustila klystýr ze zlatého deště svého Pána a křeče, které se přitom ozvaly jako doprovod, nevnímala. Byla na vrcholu blaha.
Když se vrátila do obýváku, zjistila s překvapením, že Zdeněk usnul. Tiše si sedla dala podložku na zem k jeho nohám a hlídala jeho spánek. Někde v dálce spustil vesnický rozhlas a Zdeněk procitl. Zamyšleně se díval na Nikolu a ona ten pohled neuměla rozklíčit. „Zdálo se vám něco, Pane?“ Místo odpovědi odhrnul deku a ukázal erekci. „Nikolo, zdálo se mi, že k nám přišel host. Tady a teď, není lepší místo, co říkáš?“
Nikola sklopila zrak. Její představa bdsm byla čistě soukromá a o dvou osobách, ale její Pán to měl prostě jinak. Jeho vzrušovalo, když ji mohl exhibovat, sdílet alespoň její fotky na erotických portálech, a ještě silněji na něj působila představa, jak ji někomu půjčí, jako věc. Jako děvku. Kurvu. Když ji prodá.
Otevřeli si spolu víno a povídali si. Zdeněk vyprávěl detaily toho snu a Nikola bojovala vnitřní bitvu. Co je víc? Je víc ona nebo on? Ona nechce být jako Monika, nechce ovládat „bojiště“, jak její kamarádky D/s hrátkám říkala. Když to její Pán chce… tak to zvládne. Rozhodla se.
„Ale jak bychom to udělali?“ hlas ji trošku zradil a zachraptěl.
„Jsou takové stránky...,“ Zdeněk přesně věděl. Nikole došlo, že nad touhle realitou musel uvažovat už dávno. Byl připravený. „Ale jen kouření a s prezervativem a jen „jakoznásilnění“, ano? Žádná penetrace,“ ujišťovala se a Zdeněk kýval a oči mu svítily.
Muž, kterého oslovili, mohl přijet další den v odpoledních hodinách.
Když dohodli podrobnosti, Zdeněk pohladil Nikolu po vlasech. „Musíš se na zítra pěkně okoupat, subinko. Půjdeme do koupelny, vlezeš si hezky do vany a já tě umyju tak, jak se patří.“ Nikolu ten závan něžnosti odzbrojil. Nechala se na vodítku odvést k vaně a sama do ní vlezla a klekla si. Zdeněk pustil teplou vodu a Nikolu namočil od hlavy k patě. Pak sprchu zastavil.
„Dívej se na mě!“ Zvedla oči a viděla, jak Zdeněk drží svého ptáka a začíná masturbovat. „Potřebuješ přece šampón do vlasů, ne?“ vyrážel mezi vzdechy, vzrušený na nejvyšší míru. A než Nikola stihla kývnout, ve vlasech jí přistálo několik mazlavých cákanců. Musela si promnout vlasy, aby se jí „výživa“ dostala všude a když se Zdeněk dostatečně vynadíval, jak se snaží, zastavil ji.
„Stačí, teď ti ty vlásky pěkně opláchnu. Zavři oči.“ Nikola nesnášela, když jí voda tekla po obličeji, vždycky měla pocit, že se utopí. Ale Zdeněk namísto vody na Nikolu namířil svého už povadlého ptáka a vlasy jí začal „umývat“ svým zlatým deštěm. Líbilo se mu, jak se Nikola červená. Uměla se stydět jako malá a jemu její stud dělal dobře. Cítil se pak nad ní o to víc.
Nikola čekala, že se bude moci normálně osprchovat, takže ji překvapilo, když po ní Zdeněk hodil ručník. To snad nemyslí vážně, zalapala v duchu po dechu. Jeho moč měla intenzivní odér, protože bral nějaké léky a jestli Nikola měla v pořádku nějaký smysl, byl to čich. Prosebně se na něj podívala.
Zdeněk chtěl, aby zůstala takhle, chtěl si to užít déle, jenže pomyslel na zítřek. Nikola musí být v pohodě, vyšlo mu z toho. Přece se nepřipraví o větší zážitek kvůli menšímu. Tak kývl a Nikola s úlevou pustila sprchu a nabrala plnou dlaň sprchového gelu.
V noci toho moc nenaspala a nebylo to jen tím, že Zdeněk chrápal až se třásly okenní tabulky. V hlavě jí hučelo a ze všeho nejdřív musela uvolnit to napětí. Už věděla, že její masturbace Zdeňka
neprobudí. Celý den bylo jen jedno velké stupňující se vzrušení, takže nebylo žádné překvapení, že orgasmus byl silný a bleskový. Jenže potom se jí začala v hlavě ozývat ta druhá věc. Zítřek. Teda, vlastně, opravila se s pohledem na hodinky – dnešek. Něco jiného bylo být prodávaná v představách v nočním psaní, ale teď se to mělo stát reálným. Pánové si fakt dohodli finanční odměnu, sice symbolickou, jenže ona nechtěla být kurva. Neponižovalo ji to tím vzrušujícím způsobem, ale lidsky. Zřetelně věděla, že to nechce. Jenže na dovolené byli druhý den. Odmítne a pokazí to? Zdeněk k ní byl vždycky hodný, uměl to s ní a mohla se mu s čímkoliv svěřit. Tohle bude hodina. Možná dvě. Co je to z celého života? Jestli je to jeho nesplněný sen, splní mu ho. Vezme to jako další překážku na cestě ke štěstí. Zatne zuby. Dá to.
Když o půl třetí odpoledne zahrčela na dvorku motorka, všechno se jí uvnitř sevřelo.
„Zůstaň tu.“ Zdeněk vyšel ven.
Nikola byla přivázaná ke dveřím v obýváku. Nahá. Klopila oči. Nádech, výdech, uklidňovala sebe samu. Marně.
Vstupní dveře se otevřely. Vedle Zdeňka stál o něco vyšší a štíhlý muž tak kolem čtyřicítky.
„Tak to je ona?“ Bavil se se Zdeňkem, jako by tam ona ani nebyla. Přistoupil blíž a ona ucítila závan slabé kolínské. Zkousla si rty. „Můžu si sáhnout?“ Zdeněk souhlasil. Dělalo mu to dobře a cítil se v sedmém nebi. Mohl nabízet tu svou děvku, a ještě za to bude mít na krabičku cigaret. Ty mu ale budou chutnat!
„Nikolo, to je Pavel. Koupil si tě a může si teď hodinu s tebou dělat, co ho napadne,“ Zdeňkovo vzrušení v hlase bylo nepřehlédnutelné.
Hodinu, pomyslela si Nikola trpce. Snad uteče rychle.
Pavel nespěchal. Dotýkal se Nikoly opatrně, zlehka a jen sem tam přitlačil. Nebylo to nepříjemné, ale Nikola byla ztuhlá jako vosková figurína. Pak jí Pavel odvázal vodítko a vedl si ji k pohovce. Sedl si na ni a Nikolu nechal klečet u svých nohou. Zdeněk seděl v křesle a celá situace ho dostávala do varu. „Můžeš si ji vyzkoušet, kouří moc hezky,“ povzbuzoval Pavla a ten si za vodítko přitáhl Nikolinu hlavu do rozkroku. Nikola se zabrzdila. Dohodli se přece na prezervativu, nebo ne? Pavel neměl nic.
Tázavě se otočila po Zdeňkovi. „Ty si to neumíš představit, Nikolo, ale kuřba s gumou je vlastně úplně na nic,“ zareagoval Zdeněk na nevyslovenou otázku. „Tady Pavel je dárce krve, ukázal mi svou plaketu Jánského, nemusíš se bát. Jen buď poslušná, ať mě neztrapníš.“
Nikola se cítila ztracená. „Nikolo! Poslechni!“ na její zaváhání přiletěl příkaz ostrý jako facka a tak, stejně jako kdyby měla skočit pod vodu, se nadechla a přisála. „Mmmmm, vážně skvělá,“ nešetřil pochvalami Pavel, teď už rovněž vzrušený. Rukou ve vlasech jí určoval tempo a za chvilku Nikolu položil na pohovku a vylezl si nad ni v poloze 69. Začal ji do pusy šukat a přitom chtěl, ať sama sebe uspokojuje rukou. Z Nikoly se stalo to, co z ní chtěli. Loutka, která poslouchala a plnila příkazy. Jako tělo bez duše, ale přesně podle pokynů.
„Hele,“ zadýchaně pronesl Pavel směrem ke Zdeňkovi. „Já ti doopravdy zaplatím. Dám ti tři kila, ale chci ji ošoustat. Neudělám se takhle jen při orálu. Chci vyzkoušet, jaká je zevnitř. Prodej mi tu svoji děvku, škodnej nebudeš.“
Nikola myslela, že špatně slyší. Neuvěřitelné, jak je ten Pavel drzý!!! Čekala, že Zdeněk ho z ní sundá a v zubech ho vynese ven. Jenže neviděla, že Zdeněk má v ruce svého ptáka, že masturbuje. „Tři kila je málo,“ začal se Zdeněk naoko dohadovat. „Tak pět, ale chci to hned teď,“ Pavel se nemohl dočkat, až si Nikolu napíchne.
Ticho.
A pak…
„Dobrá, dohodnuto.“
Nikola se zděšeně zazmítala. Pavel ji držel pevně a přesouval se neústupně mezi její nohy. Začala se bránit. Ne a ne a ne! Tohle nechce, tohle nemůžou, tohle... Zdeněk přiskočil a Nikolu Pavlovi pomohl přidržet. Naklonil se k její hlavě. „Udělej to pro mě. Udělej. Buď moje děvka. Tohle chci. Tohle.“
Oči se jí zalily slzami. Podvolila se.
Oba muži ejakulovali nejspíš současně. Pavel si odskočil do sprchy a odešel ven pod zahradní pergolu. Zdeněk přikázal Nikole udělat kávu a přijít za nimi.
Ztěžka se zvedla a zraněná – víc zevnitř než zvenku – se odbelhala do koupelny. Rukama pevně stiskla umyvadlo a zadívala se sama sobě do očí do zrcadla na ním. Ani nemohla brečet. Jako by ty oči ani nebyly její. Dívaly se na ni cizí oči, cizí ženy. Prázdné. Oči děvky. Ucítila k ní čirou nenávist. A dobře jí tak. V životě toho už posrala tolik, že si stejně nic jinýho nezaslouží.
Opláchla si obličej a šla udělat kávu.
S podnosem, opatrně našlapujíc aby neklopýtla, přinesla mužům občerstvení. Pavel se zvedl a bral jí z ruky galantně podnos. „Ahoj Nikolo, já jsem Pavel,“ prolomil trapnost chvíle. Dával jí najevo, že tam uvnitř to byli jiní lidé, že to byla jenom hra a teď byl uctivý a slušný. Povídal o svých cestách na motorce a díval se na Nikolu starostlivě. Nakonec se jí i zeptal, jestli je skutečně v pořádku.
Možná měla říct, že ne. Že chce sednout na tu motorku a odjet s ním kdo ví kam. Jenže její mozek ještě stále nebral, co se to vlastně stalo. Tak jen kývla. Jo, jasně, je v pořádku. Díky za optání.
Až mnohem, mnohem později pochopila, že Pavel byl nejspíš přesvědčen, že přesně s tímhle scénářem souhlasila.
Když odjel, Nikola se stáhla do sebe.
Vážně se to stalo?
Co, co se to vlastně stalo?
A jak…?
Kdo…?
Zdeněk si k ní sedl, dal jí sklenku vína a začal jí děkovat. Vyprávěl ztichlé Nikole, jak nikdy v životě nenašel odvahu tohle prožít s nějakou ženou. Jak mu právě ona splnila ten nejhlubší, nejtajnější sen. A že ji nikdy neopustí, že si jí za to bude vážit a že… že dlouho přemýšlel, ale chtěl by žít s ní. Že uvažuje o rozvodu.
To, že ji bere jako kurvu a děvku, to je jen hra a ona si to musí vždycky pamatovat. Je jí vděčný za to, co pro něj dělá. A věří, že když na tom spolu budou pracovat, i ona si to začne užívat. Ano, musí si to už konečně přiznat i on. Je kandaulista. Vzrušuje ho nekonečně, když ji může nabízet a když vidí, jak je s ní někdo jiný. Už mu tenhle sen nemusí nikdy splnit a on to pochopí, anebo ho začnou rozvíjet spolu a ona si v tom najde potěšení. Ale to už je asi zřejmě z říši sci-fi, povzdechl si.
Jenže má tak krásnou subinu, že by byl přece hřích se jí nepochlubit. Vzrušuje ho, že ostatní ji mohou mít jen na chvíli, ale jeho je ona natrvalo. Možná by si spolu mohli postavit takový domeček. Nepodívají se spolu na fotky a projekty?
Objednal pizzu, dolil víno a celý večer ji objímal. Slovy i gesty.
Nikola byla zmatená. Tak moc byla zmatená.
Dávno toužila po tom, aby s tímhle mužem, který jí až do dnešního dne dával samé jistoty a klid, mohla žít. Dokonce si dokázala představit, že ho ukáže dětem a že i je on může obohatit. A teď… teď se jí má ten sen splnit.
Víno ukusuje z hořkosti dne a Nikola pod lavinou Zdeňkovy něhy ztrácí půdu pod nohama. Nevyšiluje náhodou ona? Vždyť ty příběhy, co si psali, vždyť možná ho ona sama spletla. Možná si on myslí, že mají společný sen. A možná je plnění těchto snů jen malou daní za to, že bude moci žít s mužem, který vidí D/s podobně jako ona. Který umí přijmout její chorobnou potřebu kontaktu a který bude jejím ochráncem i průvodcem po zbytek života.
Před půlnocí se už na všechno dívala jeho očima.
„Máš tu moc, subinko. Máš tu moc udělat mě šťastným.“
Ta věta, pronesená hlasem zabarveným červánky alkoholu, se jí zaryla do mozku.
Má tu moc.
Jestli je to pravda, může ho udělat šťastným.
Chce snad něco jiného?
