Nikola a Zdenek IV
Šance je vždycky
Nikola se dívala z okna. Stromy a domy sprintovaly kolem nich a Zdeněk pevně svíral volant. Domluvil tenhle víkend v pronajatém domku v cizím městě a sliboval si od toho resuscitaci vztahu s Nikolou. Nikdo cizí, zase jen oni dva.
Zdeněk si zapálil a Nikola semkla rty.
Zase bude smrdět jako popelník.
Nevěděla, kde se ta myšlenka vzala. Nikdy jí kouření v autě nevadilo, cesta rychleji utíkala, když si zapálili. Jenže zatímco Nikola kouřila opravdu rekreačně a když se cítila v pohodě, Zdeněk kouřil pořád. Krabičku i víc denně. Asi je přetažená a štvou ji i maličkosti, nebo ne?
Hodila ten pocit za hlavu a znovu se zadívala do přírody. Stromy se vyzdobily květy jako kdysi, když na Zdeňka čekala při prvním setkání. Přimhouřila oči. Nemohla se zbavit pocitu, že tenkrát tam nestála ona a nepřišel on, ale dva úplně jiní lidé. Měla pocit, že od té první schůzky doteď prožila několik životů.
A nenáviděla se za to.
Bylo poněkud absurdní, že v civilním životě začali konečně propojovat svoje rodiny a v tom intimním se vzdalovali. Ale chtěla udělat maximum pro záchranu. Moc chtěla.
Problémem bylo, že Zdeněk přestal vyvíjet sexuální aktivitu a na Nikoliny podněty moc aktivně nereagoval. Přibral pár dalších kil a cukrovka a vysoký tlak mu zotročily život. Naopak Nikola na sobě znovu dřela a dostávala se do formy, která se i jí samotné zdála dobrá. Zkoušela Zdeňka motivovat, jestli by nechtěl třeba cvičit s ní, ale narážela jen na zeď pohodlnosti. Na tohle teď ale myslet nechtěla.
Ani na Karola, píchlo ji uvnitř. Vyměnila s ním ještě pár emailů, on ji veskrze konejšil a ona se do nekonečna omlouvala, ale pak přišli oba na to, že je to jen sypání soli do rány a odmlčeli se. Díra v jejím srdci ale zarůstala pomalu a nehojila se dobře.
A dost! Přikázala si. Dost myšlenek minulosti. Teď je tady a chce se snažit.
Otočila se na Zdeňka a usmála se: „Už tam budem?“ koketně napodobila známou pohádku.
Také Zdeněk se usmál a kývl.
V tašce skrýval překvapení a těšil se, jak ho na Nikole vyzkouší.
Oba stáli uprostřed pokoje a dívali se na sebe.
Majitelé proti očekávání neuvolnili celý dům, ale jen spodní patro a z ubytování v soukromí se tak stal malý paskvil.
„Ťuk, ťuk!“ ozval se navíc za dveřmi chvíli po příchodu laškovný hlas paní domácí.
Zdeněk otevřel a Nikola polkla.
Starší manželé, kteří jim patro pronajali, přinesli na uvítanou „štamprdličku“ a „něco na zub“ a přátelsky si sedli ke stolu, aby nové dočasné podnájemníky vyzpovídali a zpestřili si tak svůj monotónní důchodový výminek.
Po půl hodině tlachání se Nikola vymluvila, že je po cestě unavená a jestli nevadí, že si půjde lehnout.
Majitelé pochopili a „mladé“ nechali o samotě.
Zdeněk hned zamknul, ale atmosféra byla všechno, jen ne erotická.
Alkohol na Zdeňka působil povzbudivě a s touhou napravit všechno hned, teď a tady, zavolal Nikolu.
„Svlíkni se a lehni si tady hezky na záda, subinko,“ přál si.
Nikola se v duchu ušklíbla. Pohovka neměla ani při nejlepší fantazii místo pro úvaz a ona tolik toužila se jen odevzdat, bez možnosti volby. Vypnout a nemuset myslet na nic.
Na místo toho už teď dopředu věděla, že provázky bude buď muset držet, nebo se ani nepohnout, nebo…
„Mám novou hračku!“ přerušil Zdeněk Nikoliny chmurné úvahy.
Natěšeně a nedočkavě vytáhl nějaké trubičky.
Hodně dlouhé a tenké.
Nikola pokrčila čelo. Na co by to jen…
„Budeme si hrát na pana doktora, subinko, moc se těším, až tě vyšetřím a pěkně vycévkuju!“
Nikola v duchu vykulila oči. Jasně že věděla, co je to cévkování, ale představa, že jí strká někdo něco do močové trubice ji vyděsila. Zdeněk přece neměl žádné zkušenosti, a i když věřila, že jí neublíží, chvíli jí trvalo, než se v hlavě srovnala do latě. Ale jestli jim tahle nepříjemnost má zachránit vztah… tak budiž. Povzdechla si v duchu. Ona to vydrží.
Nevěděla, proč se nedokáže nakopnout do vzrušení, proč si to nedokáže překlopit v hlavě, že aaaah, Pán si s ní jde dělat cokoliv, co si zamane… Nevěděla, proč to najednou nefunguje, ale doufala, že se ty správné pocity dostaví. Že je to jako jízda na kole. Že se to nezapomíná.
Pochopila, že žádné znehybnění nebude a poslušně roztáhla dobrovolně nohy. Zdeněk byl vzrušený a pomalu se snažil zasouvat lesklou trubičku do Nikoly. Nikola cítila nejdřív hrozné pálení, a pak… Tlak. Vykřikla. Zdeněk ji zpražil ať se kouká ovládat, přece nechce přilákat „domácí“! A tak se kousla do rtu a snažila se prudkou bolest spojenou s divným tlakem rozdýchat.
Zdeněk se soustředil na jiné. Ta cévka je přece skoro celá v Nikole a je nemožné, že by měla prázdný močový měchýř. Proč to sakra neteče?? Zkoušel cévkou otáčet a zcela zaujat problémem neviděl, jak Nikola máčí slzami polštář. Nevěděl, že cévka je zaškrcená a je třeba povolit ventil a dalšími pohyby jen násobil tlak uvnitř Nikolina podbříšku. Když konečně odhalil problém a Nikolu „vypustil“, byla už zcela vyčerpaná.
Jenže, k vlastnímu překvapení, ani Zdeněk nebyl kdovíjak vzrušený. Byl moc rád, že se mu podařilo vyřešit zádrhel, ale kouzlo okamžiku se vyvolat nepodařilo. Kníkající Nikola se pomalu utišovala a u večerní láhve vína si oba povídali spíš o věcech obecných než o bdsm. Až potom Zdeňka napadlo, za vydatné pomoci alkoholové demolice morálních mantinelů, jak by mohli znovu naplňovat jeho sen o půjčování Nikoly. Tak, aby to bylo bezpečí i pro něj.
Chvíli se odmlčel, surfoval po netu a pak Nikole ukázal video.
„Mohli bychom to zkusit, co říkáš? Pokrytí fenky doopravdy, to by bylo něco!“
Nikola mlčela.
Zdeněk ukazoval další a další mezidruhová videa a ucítil v kalhotách těsno. Konečně, po dlouhých týdnech, si Nikolu podal. Tak, jak to měl rád, zezadu a prudce. Až tohle zrealizují, to bude něco, tepalo mu ve spáncích.
Nikola v hlavě neměla myšlenku žádnou. Jako kdyby ji ta informace vypla. Jako kdyby byla marioneta, loutka, která čeká, až do ní někdo vloží svoji vůli.
Večer, při hlasitém Zdeňkově odfukování, se vykutálela první nenápadná slza. Rychle ji následoval malý potůček a ani zoufalá snaha o ovládnutí se nenesla svoje ovoce. Nikola se rozeštkala.
Její možnosti byly dvě. Buď znovu překročí svoje vlastní hranice a zradí sebe samu, nebo pohřbí vztah s mužem a svoji budoucnost s ním. Nevěděla, čeho se bojí víc.
Ráno se ale ukázalo být moudřejší večera a Nikolu napadlo ještě něco. Těžko by se to dalo nazvat další možností, ale pro teď to pro ni bylo to jediné, s čím mohla fungovat dál.
Zdeněk tedy z víkendu odjížděl nadšený. Těšil se na věci příští a Nikola mu přizvukovala. Věděla, že komunikace bude zase na ní a že to ona bude mít pod kontrolou, kudy se bude konverzace s případným zájemcem vyvíjet. A tušila navíc, že mnohem více bude (jako vždy) snílků než těch, co skutečně reálně něco takového podnikají. Vždycky je dokázala rychle odlišit, její intuice bývala přesná a pisálky záhy eliminovala.
To se teď ale změní, slíbila si v duchu.
Po pár týdnech usilovného „hledání“, těšení se a erotického napětí, Zdeněk začal ztrácet zájem. Nikola se snažila, to musel uznat, ale vážně každý, koho mu ukázala, se nakonec předvedl jen jako fantazijní masturbista. Možná že to fakt v reálu nikdo nedělá, pomyslel si trpce.
Život šel dál a jeho libido kleslo na nulu. Byl s Nikolou rád, ale když pár pokusů o sex narazily na jeho neerekci, nejdřív se Nikolu zlobil. Kdyby se snažila víc, určitě by mu stál!! Ale pak to prostě vzdal. Asi je na sex už starý, uzavřel to v sobě, nebo, dodal si pro sebe, spíš to bude tak, že Nikola ho už nevzrušuje, no ale proto ji přece neopustí. Přepnul kanál na televizi a zavolal: „Ahoj!“ na Nikolu, která vyrážela zrovna na kolo ven.
Nikola si pustila do sluchátek oblíbenou hudbu a vyrazila do ostrého kopce. Potřebovala se fyzicky úplně zničit, aby zavřela pusu myšlenkám. Jinak se hned probojovaly do vědomí a nedaly pokoj. Ještě ti není ani 40, našeptávaly, a už budeš žít v celibátu. Jak moc tě má asi rád, když mu nezáleží na tvém uspokojení? To, že mu nestojí přece neznamená, že ti nemůže dopřát orgasmus jinak, ne? Bdsm přece není vůbec jen sex! jedovaly ty hlasy do omrzení. Nikola šlápla do pedálů a přehodila na těžší převod. Vypustí třeba duši, jen ať už ty hlásky drží hubu a přestanou s tím mučením...
Když ji soumrak doprovodil domů, zůstala překvapená. V domě se nesvítilo. Že by Zdeněk někam odešel? Možná se nakonec šel taky projít, blesklo jí hlavou.
Rozsvítila a začala si chystat zeleninový salát na večeři.
„Nikolo!“
Málem se počůrala, jak se lekla, když na ni Zdeněk zavolal ze ztemnělého obýváku.
„Proč je tu všude tma?“ podivila se.
„Věděl jsem, že to nebude jen tak. To tvoje hubnutí a sportování,“ zraněným hlasem hlesl a pokračoval: „Potřeboval jsem něco najít na internetu a tvůj počítač byl blíž. Náhodou na mě vykoukla složka, kde máš fotky.“
Nikola nevěřila svým uším. Žádná tajemství neměla, ale tohle znělo tak absurdně, že to snad i Zdeněk sám musel slyšet. Prostě jí vlezl do počítače a všech složek. Proč to ale dělal takhle? A proč, vlastně… co… co to ku všech všudy říkal o fotkách??
„Jaké fotky?“ snažila se otázku položit klidně.
„Fotku, na které máš takový výraz, jako když jsi mi poslala svou první. Poznal jsem ho. Ty někoho sháníš, ty lovíš dalšího chlapa, vždyť ti na té fotce jsou vidět prsa!!!“
Nikole to v hlavě seplo.
Poslední dobou čelila Zdeňkovým častým komentářům na svoji postavu. Ne lichotivým, jak by si mohl někdo myslet. Spíš naopak. „Už jsi jen samá ruka a noha. Dlouhá tenká nit, už na tobě není vůbec nic,“ pronášel Zdeněk jen tak mezi řečí. „A prsa?? Tvoje krásná prsa jsou taky fuč. Když se na ně podívám, vidím jasně, jak se zmenšily. Jako by ti je někdo v noci ořezal. Není to vůbec pěkný.“
To poslední jí zůstalo zaryté v mozku. Nemyslela si, že by její prsa nějak utrpěla. Tak velký váhový úbytek to nebyl, a navíc cvičila a posilovala. A když byla jednou v koupelně sama a měla dobrou náladu, udělala si pár fotek. Selfíčka, na kterých blbla s obličejem, výrazem a úhlem pohledu. Fotky se jí líbily. Neukazovaly to, co říkal Zdeněk, a tak si je uložila do složky. Kdo ví, jak bude jednou vypadat na stáří. Ráda se koukne, že kdysi byla kočka, usoudila a netušila, jak krutě se může ta malá chvilka pro sebe otočit proti ní.
Zkusila vysvětlení, ale Zdeněk „věděl svoje“. Večer se přidal do dlouhé řady předchozích plných nepochopení a tichých oboustranných výčitek.
Nikola začala přemýšlet o zakázaných myšlenkách na cestu jinou, jinou než tu, ke které myslela že směřuje posledních pár let. A zatímco se v duchu odpoutávala, Zdeňka začaly trápit přidružené zdravotní obtíže. Snad pokaždé, když za Nikolou přijel, přivezl nějakou chorobu. Nikola se poctivě snažila pečovat a pomáhat, ale jako kdyby se i tím všechno zhoršovalo. Zdeněk začal být nevrlý, nespokojený a v noci Nikolu, která o něj celý den pečovala a šla ráno do práce, budil, že chrápe. Ona,
ne on, zarytý noční dřevorubec! Nikola se pak v práci potácela s kruhy pod očima a svému světu rozuměla čím dál méně. Na příjezdy Zdeňka se těšila méně a méně.
„Chápeš, nic nedělá pro své zdraví, nic neomezí a pak se diví, že je pořád na hromadě,“ povzdechla si na kafi s kamarádkou subinou. Seznámily se na jednom serveru, kam Nikola občas zabloudila si o bdsm aspoň popovídat, když už se jí ho doma téměř nedostávalo. Po pár rozhovorech zjistily, že jsou si blízké a občas si zašly vyměnit své životní příběhy do cukrárny. „Zkusil přestat kouřit a víš, jak to dopadlo? Načapala jsem ho ve sklepě, jak se tam s tou cigaretou přede mnou skrývá…. můj Pán“, vylívala si ten pohár hořkosti Nikola dál. „Kdyby bouchl pěstí do stolu, že cigaret se nevzdá… kdyby řekl, že to nezvládá a prostě si sem tam cigaretu dá… cokoliv, vždyť bych to pochopila, vždyť ho mám ráda a jsme jen lidi, ale skrývat se před subinou???? Copak jsem nějaká fúrie??“ Kamarádka toho moc neříkala, byla o pár let od Nikoly starší a tušila to, nač musí Nikola ještě přijít. Někdy se prostě nedá rada říct dřív, než na ni nastane čas. Věděla toho o Nikole hodně a tušila, že Zdeněk se nezměnil, jak Nikola popisuje, ale byl takový od začátku. To jen růžové brýle nám dokreslují na začátku toho druhého podle našich představ. A pokud nemůžeme dovolit tomu druhému být tím, kým nemůže nebýt, je čas jít o dům dál.
„Kdes byla??!!!“ Zdeněk ve dveřích Nikolu překvapil. Měl přijet až zítra.
„Na kafe s Radkou,“ hlesla, tušíc, že tímhle výslech nekončí.
„Chceš jí zavolat?“ pokusila se ulomit ostrou hranu situace.
„To určitě, jste domluvený, bude tě krýt a ty ses zatím nejspíš někde kurvila! A možná,“ Zdeněk sám sebe vytáčel do výšin rozčilení, „možná, že ani za chlapem nejezdíš, dost možná, že jsi prostě lesba, když už mi ho v posteli ani nepostavíš!“
Po té hádce Zdeněk odjel a Nikola se nejvíc ze všeho bála, jestli se mu něco cestou nestane, když odjížděl tak rozčilený.
A pak jednoho dne začala krvácet. Měly to být normální měsíčky, ale množství krve bylo víc než dramatické. Mohla prostě jen sedět na wc a čůrat krev 24 hodin denně. K tomu se přidaly i ostré bolesti v podbříšku a zamračené čelo jejího gynekologa.
„Nikolo, ten ultrazvuk prostě není v pořádku. Roste nám tam něco, co musíme dát zavčasu pryč. Se vším všudy.“
A bylo plno vyšetření a zákroků a zneklidňujících zpráv. Hmatatelný strach o život a zařizování případného běhu života „bez ní“. Pak konečně den operace, neočekávané komplikace, čekání na verdikt z patologie, úleva, a nakonec dlouhá rekonvalescence a boj s pocitem méněcennosti ženství.
Zdeněk byl Nikole v těch dnech skutečnou oporou. Nemocná a zranitelná mu připomněla začátky. Tehdy se chtěla schovat pod jeho křídlo, vyplašené, zraněné ptáčátko, které mohl ochraňovat. Ta Nikola, která paradoxně právě jeho péčí pookřála a roztahovala radostně křídla, ho děsila. Pomalu se v normálním životě stával závislým on na jejích rozhodnutích. Často se jí ptal jako co udělají, vyřeší a ona měla vždy po ruce dobrý nápad a argument, to musel uznat. Nakonec – bylo vlastně pohodlnější to nechávat na ní, zjistil. A když konečně byla zase zdravotně aspoň relativně v pořádku, pronesl větu:
„Nikolo, přemýšlel jsem. Vlastně už bdsm ani praktikovat nemusíme. Vždyť mně je dobře i bez toho.“
Nikola na to neřekla nic. Poslední sex měli íc než vpřed rokem. Bdsm si ani nepamatuje a to, jak na ni naházel zodpovědnost a stavěl se do role ublíženého chudáka s občasnými žárlivými scénami, jí vůbec neimponovalo.
To ale neznamenalo, že jí bdsm nechybí.
Ten svět ke štěstí bytostně potřebuje.
Nechce žít s nervózním a nejistým „bráchou“, ale chce patřit, odevzdat se plnou silou.
Chce žít z toho vzrušení, že má svého Pána, před kterým může pokleknout.
Který ji na těch „kolenou“ bude POTŘEBOVAT vidět a cítit to vědomí a se kterým si vzájemně splní své sny.
Už ale nebude bořit dětem další vztah, tím si byla jista.
Stejně jako tím, že tenhle život plný nesplněných přání, ten život, kdy nemůže žít ve své podstatě, v tom nezůstane navždy.
Až děti odrostou, bude jí 50. To není zase tak moc na to, aby nemohla najít svoje štěstí.
Ano, Nikola se pevně rozhodla.
Ještě bude šťastná.
A po nocích s rukou v klíně začala snít a věřit, že na té její životní cestě ji už teď nedočkavě čeká.
Ten pravý a jediný.
Její Pán.
Ten, který se narodil pro ni a ona pro něj.
Už už slyšela jeho hlas a cítila jeho ruku ve svých vlasech.
Uprostřed jedné noci založila profil na bdsm serveru s podrobným dotazníkem.
Vyplnila ho po svém, ale upřímně.
Až na dřeň.
Protože až příště potká svého Pána, musí o ní vědět všechno pravdivě.
Pochopila a naučila se, že nemůže skrývat pocity a myšlenky a své strachy si nechávat jen pro sebe, protože to je cesta do pekel. Potřebuje být přijatá svým Pánem celá. Už ze sebe nebude ukazovat jen výseč, o které si myslí, že by potěšila. Tomu pravému musí ukázat sebe samu. V té nejsurovější podobě. Pak to bude správně.
Říká se, že když si něco opravdu přeješ, celý vesmír se spojí, aby ti přání splnil.
A Nikole taky.
