Poznání
„Dobré ráno, srdiečko!“ Ten vzkaz spolu se smajlíkem Nikole nedal se pousmát a myšlenky se jí stočily k jejich prvnímu setkání.
S Karolom si od prvního vzkazu moc dlouho nepsala. Po zjištění základních informací Zdeňkovi sdělila, že potencionální rodinný přítel je z dojezdové vzdálenosti, ženatý se dvěma dospělými dětmi a vlastní firmou a koncept, který nabízejí, ho nadchl. Je i dominantní a komunikativní a je ochotný se sejít už tento pátek.
I když byl chladný únorový den, Nikola si dala krátkou černou sukni, černé silonky a kozačky téměř po kolena. Dlouhé štíhlé nohy byly její devízou a Nikolino pošramocené sebevědomí potřebovalo pofoukat bolístku. Od „nastavení zrcadla“ Richardem se sice vrátila znovu ke cvičení a rotopedu, ale výsledky ještě nebyly tak uspokojivé, jak by si sama přála.
Karol je pozval do malé pizzerie, a i když byl starší skoro o dvanáct let, všichni tři si rozuměli. Měl vlasy prokvetlé stříbrem a pevný pohled tmavých očí. Byl vyšší než Nikola, a navzdory tomu, že nebyl primárně její typ, měl neoddiskutovatelné charizma. Nikola se vyhřívala v jeho obdivných pohledech a v duchu předla spokojeně jako kočka.
Karol byl inteligentní, dodával i Zdeňkovi patřičnou důležitost a bezděky mu plnil sen o „společném plánování, co s ní…“. Brzy si dohodli další schůzku, tentokrát už naostro, do soukromých lázní, kam je Karol pozval.
Nikola netušila, že je možné, aby na rušné třídě hlavní cesty, v průchodu jednoho z paneláků bylo skryto takové místo. Absolutně nenápadné, diskrétní, i dveře se otevírali jen číselným kódem. Uvnitř byl menší bazén stylizovaný jako malé jezírko, ve kterém se dalo udělat pár temp, lehátka, různá oka na stěnách, sauna, sprcha… a na stolku láhev šampaňského.
Karol mohl na Nikole oči nechat. Byla pro něho mladou samičkou krev a mlíko, přesně tak, jak to měl rád. Nemohl se dočkat, až její prsa sevře ve svých rukou, až uslyší z jejích úst první vzrušený vzdech. Těšil se tak, že zářil. Po krátké sprše se sešli všichni nejdříve nazí v bazénu a oba muži se Nikoly dotýkali a mačkali jí různá místa na těle. Teplá voda, příjemná atmosféra a navíc…
Nikola to tehdy ucítila poprvé jako slabý závan něčeho, co ještě nedokázala pojmenovat. Karol pozorně sledoval její tvář. Pokaždé, když stiskl, hledal v jejím výrazu vodítko k tomu, jestli může pokračovat, přitlačit nebo se posunout na jiné, možná příjemnější místo. Takhle se k Nikole ještě nikdo nechoval. Když pak Zdeněk Nikolu Karolovi nabídl na sex, sáhl automaticky do šikovně umístněné misky s kondomy a jeden použil. To malé gesto Nikolu objalo. Sex zezadu s taháním za vlasy nebo za prsa měla ráda, byla na něj zvyklá a k vyvrcholení dospěli téměř současně. Nikola už předstírala orgasmus tak věrohodně, že se naučila stahovat i poševní svaly. Kdysi si slibovala, že tohle dělat nebude, ale Zdeněk býval tak nešťastný, že se mu ji „zase nepovedlo udělat“, že to vzdala. Co by neudělala pro jeho spokojenost… no a pak už nešlo přestat.
Dvě hodiny při tělesných aktivitách utekly jako voda, Karol byl dominantní, Nikola to cítila a užívala si to. A nakonec se zapojil i Zdeněk, který Nikolu použil aspoň na orální uspokojení. Když byl čas odejít, Nikola si povzdechla. Do té zimy si musí ještě vyfénovat vlasy. Mužům se líbí dlouhé, ale ta péče o ně… asi ani nevědí, jak bývá otravná. Zapadla do koupelničky (byla opravdu mini) a jen co pustila fén, málem ho upustila na zem, jak se lekla. Karol se zjevil za ní jako duch.
„Srdiečko, daj, pomôžem ti.“ Nikole vzal fén z rukou a začal jí sušit navlhlé vlasy. Nevěděla proč, ale trošku ji zaštípalo v očích. Naposledy se tak o ni v dětství starala maminka. Občas kadeřnice, ale už roky Nikola u žádné nebyla. Vlasy si rostly samy a Zdeněk byl spokojený. Tu péči od Karola si užila. Aspoň na chvíli se odevzdat tímhle způsobem bylo nekonečně utišující.
Koncept rodinného přítele vypadal, že konečně funguje. Nikola byla prostředníkem, komunikovala s oběma muži na dvou liniích, oni se vzájemně respektovali a tím, jak byli každý jiný, měla Nikola pocit, že dohromady v nich má celý svět. Všechno, co si kdy přála.
Karol se jí brzy stal nejen dominantním přítelem, ale i životním rádcem. Z nadhledu svých letokruhů Nikole dával pocit žádoucí, pro něj jedinečné nymfy. Přitom nikdy nepřekročil hranice dohodnutých mantinelů. Byl jí posluchačem, kritikem, milencem a ochráncem. Nebál se jí říct, když se mu něco nelíbilo, ale dokázal ji přitom objímat. Její občasnou prchavost řešil klidem.
Občas si volali, a ještě víc si psali. Zdeněk byl vlastně rád, že se mu trošku ulevilo, Nikola byla opravdu subka náročná na čas, a když neplánovali další akci a vyčerpali všednodennosti, konverzace jim nenápadně vázla.
Karol Nikolu nikdy neoslovoval jménem, přidělil jí to „srdiečko“ a jí to znělo tak mazlivě, hravě a blízce, že se pokaždé usmála. Bylo jí jedno, že to udělal zřejmě proto, aby si náhodou nepopletl jména při manželských povinnostech doma, bylo to jednoduše člověčensky milé. Po těch „kurvách, děvkách a čubkách“ jako pohlazení.
A pak přišla ta osudová schůzka.
Měli mít pro sebe celý večer, celou noc a další den dopoledne. Nikola si od rána prozpěvovala a Zdeněk se uklidil k televizi. Vždyť je ještě dost času, co ta subka tak blázní, myslel si.
Když konečně přišel čas, Karol je vzal nejdřív na pizzu a při placení došlo k prvnímu zaškobrtnutí. Karol to bral tak, že když mají Nikolu „napůl“, platí každý z mužů útratu sám za sebe a za ni polovinu, Zdeňkovi se ale nakrčil nos. Kdo pozve, ten snad platí, ne? vrčelo mu v hlavě. Jenže Karol nebyl subík, který si chtěl vydržovat „páníčky“, bral to ze svého pohledu rozumně a fér.
Nikola zacítila napětí a se štěstím a svým pohotovým jazykem a bystrou hlavou se jí podařil udělat vtip, kterým prolomila potenciální dusno a oba muži se rozesmáli.
Karol je pozval do své firmy, kde měl soukromou místnost. Uvítal je malým pohoštěním, a protože hodně cestoval po světě a Nikolu vždycky zajímalo, jak se žije jinde, nachystal i složky s fotkami z cest. A aby neseděli jen tak „nasucho“, odněkud vyčaroval lahev vína. Nikole zasvítily oči. Její moravská krev se nezapřela. Karol otočil lahev tak, aby viděla i název a ročník a Nikola polkla. Za tohle „překvapení“ speciálně pro ni musel dát majlant. Víno rozlil, místností se ozval průzračně křehký cinkot a pak už se ta dobrota lahodící oku, vonící sluníčkem a pozdním létem, konečně Nikole roztancovala v ústech. Vychutnávala si ten doušek a nedočkavě sledovala, kdy Karol začne se slibovanou „prohlídkou“, tentokrát Indie.
Vyprávěl poutavě o dvou světech v jedné zemi, kde se bohatství snoubí s chudobou, o tradičních pokrmech, o tamní kultuře, o přáních obyčejných lidí, se kterými tam mluvil, o slumech a dětech hrajících si v kaluži s blátem i o vtipných cestovatelských příhodách…
A jako by nic přitom Nikolu objal, přitáhl ji k sobě blíž a rukou dosáhl na bradavku. Během vyprávění po ní zlehka přejížděl prsty a ten nekonečný neodbytný krouživý pohyb Nikolu dostával téměř do extáze. Unikl jí sten a Karol se na ni tázavě podíval.
„Chcem vedieť, či nie sme cez čiaru, srdičeko, viem, že nerada rozprávaš, ale musíš mi povedať, či je všetko v poriadku…“
Měl pravdu. Nikola strašně nerada mluvila o tom, co se jí líbí. Pociťovala vždycky zvláštní stud, a navíc měla pocit, že by si všechno nadiktovala, jako to dělala její kamarádka Monika, která své Pány vždycky subila odspodu. Takhle to ona nechtěla, jenže tohle bylo tak vzrušující, že aspoň kývla. Hlavně, ať to neskončí, tepalo jí mezi nohama. Část její hlavy po chvíli chtěla tu neodbytnou ruku odstrčit. Ten letmý dotek ji dostával přesně na tu hranici. Ještě chce, ale už nemůže vydržet. Karol to vycítil a ruku, už už se ohánějící, jí přidržel. Nikolino vzrušení to znásobilo.
Milovala, když ji někdo ovládal, možná tak trochu znásilňoval její vůli, jen až doteď se to nikdy nedělo tak bezpečným, konsensuálním způsobem.
V okamžiku, kdy myslela, že se vážně udělá jen takhle, Karol přestal a zkoušel zavést hovor i se zvláštně zamlklým Zdeňkem a trochu se mu podařilo najít téma, kde oba muži mohli vést dialog.
Nikola si vyprosila odskočení na záchod a při návratu jí do cesty vstoupil Karol. Majetnicky si ji k sobě přitáhl a políbil ji na ústa. S Nikolou se zatočil svět.
Zdeněk ji moc často nelíbal. Možná kdysi to bylo jiné, ale jejich roky trvající vztah se usadil v takové zvláštní poloze, nad kterou raději sama nepřemýšlela. Nikola zbožňovala to podmaňování si jejích úst, tu pevnou ruku za její hlavou a cítila, že vlhne tak, až se bála, jestli se náhodou nepočůrala.
„Si naša subinka, srdiečko,“ pronesl Karol těsně u jejího ucha, „slúžiš nám s radosťou a my ťa s radosťou využíváme. Na všetko. Čiže ideš pekne so mnou na toaletu. Chcem ťa použiť aj takto.“
Nikola se podívala na Zdeňka, ale zdálo se, že je všechno v pořádku. Kývl.
S rudými tvářemi kráčela za Karolem. Stlačil na kolena vedle pisoáru a nechal ji čekat s otevřenými ústy.
„Aká si krásna, keď takto pokorne čakáš na svoj prídel, neviem sa vynadívať,“ stupňoval atmosféru okamžiku. První kapky dopadly Nikole na jazyk. S překvapením si uvědomila, že jejich chuť není palčivá ani štiplavá. Karol byl opatrný, takže Nikole se podařilo vypít skoro všechno. I tentokrát si totiž všiml, kdy už polyká ztěžka a zbytek proudu namířil do standardní nádoby.
„Očisti ma!“ otočil se k ní pak a Nikola se přisála a se psí vděčností se dala téměř láskyplně do práce.
Sloužit beze strachu ze selhání bylo úlevné a ona znovu objevovala tu téměř zapomenutou radost ze své submisivity.
Když se vrátili ke stolu, Zdeněk měl svoji sklenku prázdnou. Byl zvyklý spíš na tvrdý alkohol nebo na pivo. Víno mu přišlo prostě… jako ochucená voda. Očekával, že mu Karol doleje, ten se k tomu ale neměl. Tu lahev, speciálně tenhle ročník a tuhle značku, si nechal přivézt od kamaráda z dálky. Těšil se, až uvidí Nikoliny přimhouřené oči, věděl, že to ocení a zbytek v lahvi – akorát na jednu skleničku – chtěl nechat pro ni.
„Tak popojedeme!“ Zdeněk Nikole rozkázal, aby se svlékla a oba muži ji přivázali na rozkládací stůl. Nikola dostala šátek na oči a muži si vzali každý jedny důtky. Vybírali si místa na jejím těle, která poctivě zpracovávali tak, aby se její tělo slilo do jedné barvy.
Nic neviděla, ale přísahala by, že přesně ví, kdo jí kterou ránu kde dá. Zdeňkovy byly tak trošku zuřivé, ostré, bez prodlevy na nádech. Karol si místa pro úder vybíral s větším rozmyslem, vyměřoval každý pramínek. Rány nebyly o mnoho menší razance než Zdeňkovy, přesto bolely o něco méně. Nikola však nebyla masochistka, a tak jí po chvíli začal šátek vlhnout slzami. Prostě to nedokázala ovládnout, a nakonec se i rozeštkala nahlas. Zdeněk rozladěně odhodil důtky a výmluvně si povzdechl. Nikola je prostě nanic. Už se dostával do ráže, bavilo ho to, jak jim to spolu s Karolem šlo a ona to prostě takhle zkazí… No nic. Opanoval svou nelibost, otočil se zpátky ke stolu na přivázanou Nikolu a uviděl scénu, která ho zarazila. Karol sundal Nikole šátek z očí dolů a do úst jí vtlačil svého ptáka jako matka uplakanému dítěti dudlík. Hladil ji po vlasech a konejšivým hlasem ji chválil, jak byla šikovná a kolik toho vydržela. Nikola se pomalu uklidňovala.
Po krátké přestávce, kdy si musela zase odskočit a dostala pro ni uchráněnou druhou skleničku vína, ji oba muži vzali do velkého skladu vzadu za firmou.
Oba muži byli oblečení, ale Nikola úplně nahá. Do těla se jí zakousl chlad. Pomocí kladky a vysokozdvižného vozíku ji připoutali řetězy do kříže tak, že měla roztáhnuté ruce a nohama se nedotýkala země, a dalšími řetězy, které studily a skřípaly kůži, jí podložili stehna, roztažená a naaranžovaná tak do lascivní, vyzývavé polohy. Nikoliny pocity se začaly měnit. Už nevnímala chlad a tlak řetázků. Byla bezmocná, vydaná všanc dvěma mužům, kterým se dobrovolně odevzdala. Milovala ten pocit hračky, s níž si může majitel dělat cokoliv se mu zamane a ona nemá nejmenší šanci ovládat směr ani intenzitu toho, co se bude dít dál. A tak i bičování vnitřní strany stehen (Nikoliné nejvíc spank tolerující části těla) ji bolelo zvláštním, vzrušujícně novým způsobem. Neví, jak
dlouho to trvalo a vlastně by zpětně ani nedokázala popsat, co všechno jí během následující hodiny prováděli a kolikrát se jí kdo uspokojil a jak. Ale když ji najednou sundávali dolů, nechápala to. Po pěti minutách?? U obou mužů to vyvolalo úsměv, ale trvali na svém. Nikola se dostala do rauše, čas jí ubíhal jinak a stejně relativním se stalo i vnímání bolestivých podnětů. Věděli, že v dalších dnech jim Nikola bude zpětně vděčná, že to ukončili právě teď.
Po sprše byl čas uklidit se na improvizované postele z nafukovacích matrací. Nikola ležela uprostřed a oba muži po stranách. Vklouzla pod deku a hned za ni vklouzla Karolova ruka. Přitáhl ji k sobě blíž, ale otočil ji k sobě zády. Přitulila se a čelem se otočila ke Zdeňkovi.
Dnes na sebe byla pyšná. Měla pocit, že konečně Zdeňkovi splnila všechno, co od ní v tomhle zvláštním kandaulismu požadoval. Vydala se v šanc a užila si to. Blaženě přivírala oči a ruku vztáhla ke Zdeňkovi.
Zdeněk se na ni díval chladnýma očima. Přemáhaly ho neznámé pocity a bylo těžké jim odolávat. Viděl, jak se Karol za Nikolou pohnul a vytušil, že zřejmě právě teď do ní zase zabodl svého ptáka. Ona zavřela oči a vzdychla. Tak roztouženě, tak slastně, tak, jako dlouho ne.
Už to nevydržel.
Prudce se zvedl.
Nebude překážet.
Nebude tu za křena.
Začal se beze slova oblékat.
Nikola slyšela šramot a cítila, jak se Karol přestal pohybovat. Otevřela oči a srdce se jí zastavilo.
Zdeňka dostihla u venkovních dveří.
Sesunula se na kolena a s pláčem žadonila, ať neodchází. Vždyť to jeho miluje. Jeho.
„Jsi opravdová děvka,“ zasyčel na ni téměř nenávistně. „Věděl jsem, že v každé je ukrytá kurva.“
Bičoval ji slovy nemilosrdně a dlouho.
Nakonec se Nikola zvedla. Našla svoje věci a začala se oblékat.
Srdce jí pukalo na kusy.
Zdeněk na ni milostivě počkal a uprostřed noci, bez valného rozloučení, odjeli domů.
Nikola v autě nejdřív brečela, ale bez Zdeňkových reakcí přešla postupně do apatického ticha.
Doma Zdeňkovi zopakovala, že to všechno dělala pro něj, že mu chtěla plnit přání a že ji strašně bolí, co jí řekl.
„Nikolo, ty nechápeš, jak moc tě miluju?“ hlesl poraněně. „Ale dnes jsem viděl, jak si užíváš něco, co bych ti měl dávat já. Jenže můj zdravotní stav a léky, co musím brát… prostě nemám už takovou formu, jako Karol. Nakonec mi tě odvede, protože já ti nemůžu dát to, co on.“
Nikole se zatočila hlava a ucítila až fyzickou nevolnost z toho, co právě slyšela.
Karol byl přece ženatý. Měl přece rád svoji ženu, svůj život a vždy respektoval všechny Zdeňkem nastavené mantinely. Nikdy Nikole nenapsal, jestli se s ní nemůže setkat jen mezi čtyřma očima.
Ale… Nikolino svědomí kdesi hluboko jemně pokrčilo čelo… ale jednou jí napsal, že si dá pozor, aby jí nezamotal příliš hlavu. Protože kdyby ucítil, že ho ona opravdu chce, pouta by přetrhal. Stála by mu za to. A že nechápe, že Zdeněk ještě není s Nikolou natrvalo. Po těch letech. Ale bylo to jen jednou a ani jeden se k tomu už nikdy nevrátili. Nikola měla jasno a Karol to respektoval.
Nikola nevěřil, že je možné milovat dva muže zaráz. Vždycky byla o sobě přesvědčená, že je prudce monogamní. Ale koncept, který nastolili… tak nějak se stalo, že v každém muži měla část svého srdce. Nepřekrývaly se, nesoupeřily. Byly v dokonalé harmonii. Se Zdeňkem plánovali společnou budoucnost a Karol byl prostě vybočení ze stereotypu a přítel, spřízněná duše, které mohla říct všechno na světě.
I tohle.
Oba pak společně přemýšleli, jak Zdeňkovy strachy otupit.
Nejdřív se ale Karol neudržel.
„Keby som vedel, keby som vedel, že nemá v hlave jasno, nikdy by som do toho nešiel. Pokial nemá dost sebavedomia a nevidí, čo v tebe má… Nemám záujem niekomu ubližovať a zpôsobovať traumatá. A ešte viac ma hnevá, že to hádže na teba, srdiečko.“
Nakonec je napadlo dát Zdeňkovy kontrolu i nad tím, co si píšou oni dva spolu. Nikola dá Zdeňkovy heslo od mailu, kde si nejvíc píší a on tam může kdykoliv nakouknout a přečíst si, co ho bude zajímat. Zdálo se jim to jako dobrý nápad.
Jenže Zdeňkovy úzkosti se od toho večera navzdory nabídnuté kontrole jen stupňovaly. Držel se Nikoly za ruku jako malý chlapec a vyprávěl jí děsivé sny, ve kterých ji od něho Karol odváděl. Budil se uprostřed noci. Ani nevěděla jak a najednou stála Nikola nad propastí. Karol skvěle balancoval všechno, co Zdeňkovi chybělo. Hlubší rozhovory, otevřená mysl, laskavost ke všem i zcestovalost. Uměl ji utěšit i rozesmát. Oba muže měla ve svém srdci.
A to si teď měla sama a dobrovolně zlomit.
Nespala celou noc, v hlavě se jí promítaly všechny minulé měsíce a roky. I když v bdsm ne a ne najít kompromis vhodný pro oba, v obyčejném životě jí byl Zdeněk oporou. Pomáhal jí jak uměl, byl to hodný člověk a kromě toho, že se rozvedl až dva roky poté, co jí to slíbil tehdy na chatě, ji nikdy nezklamal. Když si dala všechno na vážky vah, nebylo jiné cesty. Nad ránem Karolovi napsala krvácející email. Tohle byl přece její nápad a stejně, jako ona kdysi zkusila nechat se prodávat, teď Zdeněk zkusil rodinného přítele. Tenkrát to ničilo ji, teď to ničí jeho. Dluží mu to.
Když ráno Zdeňkovi svůj počin ukázala, silně ji objal.
Věřil, že teď bude zase všechno v pořádku.
Nikola je jen jeho.
Vzpomněl si, jak nejdřív váhal, chtěl šetřit svoji bývalou rodinu, a pak se začal stydět i on sám před sebou. Ty důvody, které Nikole předkládal, proč zase odložil odchod už i jemu začaly připadat spíš jako výmluvy. A tak posbíral odvahu, rozvedl se a teď si bez ní svůj život nedovede představit.
Pokud by ho někdy opustila, zabije se.
Přesně takhle jí to dnes nakonec řekl.
Jen ať to ví, ať to konečně pochopí, jak moc ji má rád!
Večer Nikola svírala oběma rukama umyvadlo v koupelně a dívala se sama sobě do očí. Byla zničená pocity provinilosti ke Zdeňkovi i zlomeným srdcem ze ztráty Karola, který jí bolestivě chyběl.
Dívala se do svých očí zalitých slzami, ale lítost sama se sebou necítila.
To ti patří, plivla na sebe myšlenku.
Ubližuješ, kudy chodíš.
Zasloužíš si jen to nejhorší!
Následující týdny se jí tohle „přání“ mělo splnit nad očekávání.
