Vezmu tě pod křídlo
„Vstávej holka, mám tu pro tebe chlapa!!!!“
Nikola rozespale mžourala na displej mobilu. Monika, její kamarádka subina, se snad zbláznila. Je pět hodin ráno! Přetáhla si peřinu přes hlavu. Chce ještě spát. Je přece sobota.
Píííííííííp.
„Nikolo, nešlapej si po štěstí!“
Musela se usmát. Monča je prostě ztělesněný nezmar. Měla být spíš domina než subina, každého svého Pána si rychle převychovala k obrazu svému a střídala je jako ponožky. Ale kamarádka to byla do nepohody. Vydržela všechny Nikoliny smutky, dlouhé hovory o tom samém i sebemrskačské monology. Nikola si povzdychla. Asi jí to dluží.
Vystrčila opatrně nohu z postele, nahmatala své heboučké pantoflíčky a tiše, aby nevzbudila děti, sáhla po župánku a přesunula se do obýváku k počítači. Nalogovala se na erotické stránky, kde už ji Monika čekala na chatu.
„Lásko,“ zablikalo na obrazovce. „Tohle je Zdeněk, myslím, že si budete mít co říct, já mažu do postele,“ přidala mrkací smajlík a do soukromého chatu stihla ještě pípnout: „Je čas se pustit ode zdi, drahááá.“ Nikola si odfrkla.
Muž na druhé straně pozdravil a trochu se představil. Nikola reagovala zpočátku rezervovaně, ale Zdeňkovi se ji brzy podařilo rozesmát nevinným vtípkem. Psali si spíš jako dvě vanilky a Nikola si musela po chvíli přiznat, že je jí u toho psaní dobře. Dohodli si „online schůzku“ na večer, kdy bude víc času a den je nebude volat svými povinnostmi.
Těch online schůzek přibývalo. Vyměnili si i fotky obličeje a pomalu se nořili do BDSM vod. Nikola byla pořád trochu vystrašená, ale Zdeněk nespěchal, a tak se mu pomalu otevírala. Když zmínila, že se svým Pánem potřebuje být v kontaktu, Zdeněk nezaváhal. I on to chce a jeho žena (je totiž formálně ženatý, ale mají tzv. volný vztah, kde může mít každý dalšího partnera) s tím nemá problém. A pokud by časem zjistil, že s Nikolou chce i žít, neměl by problém se rozvést.
Než dalších tisíc online večerů, rozhodli se oba potkat na neutrální půdě v městečku na kávě.
Vystrojila se a s bušícím srdcem čekala na smluveném místě. Viděla TO auto a přesně podle Moničiných instrukcí opsala číslo spz a poslala jí ho do zprávy. Jistota je jistota. Každé dvě hodiny od teď se navíc měla ozvat – stačilo smajlíkem.
Zdeněk vystoupil z auta a pomyslel si, že má vážně štěstí. Pod rozkvetlou lípou stála štíhlá vysoká žena, trošku přešlapující a viditelně nervózní. Vykročil k ní.
Nikola v duchu sykla. Ale ne.
Ne to neeee.
Chjooo.
Ach jo!
Zdeněk byl vážně menší jako ona. A to ani neměla podpatky. Kruci… fakt se neptala, jak je vysoký?
Nikola byla od puberty „čára“. Dost si se svou výškou 180 cm užila. Přiblblých vtípků i srážky s častou představou dominantů – subina má být drobná a malá, prostě zvířátko. No, ona byla sice štíhlá, ale žirafa.
Na další myšlenky neměla čas, Zdeněk jí podal ruku a podíval se jí zpříma do očí.
„Znám tady příjemnou restauraci, zajdeme si na kávu?“ měl milý hlas, pevný stisk ruky a dobrácký pohled – a právě ten Nikolu přiměl hodit tu centimetrovou povrchnost za hlavu. Navíc bylo příjemné, že jí hned nediktoval, co má dělat, ale nechával jí „zadní vrátka“.
V družném hovoru u kávy a později i u chutného jídla, které Zdeněk objednal, si poočku prohlížela svého potencionálního Pána. Byl bývalý řecko-římský zápasník, takže měl trochu nadváhu, ale pohyboval se svižně a energicky.
Po jídle chytil Nikolu za ruku.
„Nebudu nic předstírat. Líbíš se mi. Zevnitř, tak jak jsem tě poznal při hovorech a psaní, a ještě víc zvenku. Něco ti teď povím a ty se sama rozhodneš a máš úplné právo říct, ne, chápeš?“
Nikole se stáhlo hrdlo a ucítila zmatek.
„Objednal jsem tady kousek privát. Můžeme tam jít a poznat se trošku blíž, pokud chceš být moje subinka.“
Bylo to jako rána na solar. Nikola zalapala po dechu.
„Neodpovídej teď, v klidu si to rozmysli. Když odmítneš, hodím tě autem na nádraží a rozloučíme se jako přátelé.“
Nikolin pohled zabloudil z okna a vpíjel se do rozkvetlých stromů se zoufalou prosbou o pomoc. Co je teď sakra do prdele práce zase správně?
Zdeněk byl příjemný, bylo jí s ním dobře. Ale překvapil ji. Zaskočil. Když teď řekne ne… bude nejspíš zase toulavá čubka, vyhladovělá, opuštěná, ztracená. Chtěla pod křídlo. Má napsat Monice? Zavrtěla v duchu hlavou. Věděla, že by jí napsala, ať ji to ani nenapadne.
Vzpomněla si na Mirka, trochu to ještě píchlo.
Podívala se Zdeňkovi do očí.
„Tak jo.“
Když se ty jeho rozzářily, tak doširoka, tak šťastně, ucítila, že udělala dobře. Tenhle muž jí neublíží.
Potom se jeho pohled trochu změnil.
„Subinko, zkus to trošku jinak. Co myslíš, jaká formulace tvého souhlasu by mě potěšila nejvíc?“
Nikola věděla. Ale nevěděla, jestli už je ten správný čas. Jenže Zdeněk použil tu kouzelnou formulku: potěšila. Těšit ona chtěla. Tak jo, řekla si znova v duchu a nahlas špitla:
„Ano, Pane.“
Privát byl malý pokojík s koupelnou, ale čistý a vcelku útulný.
Zdeněk Nikolu začal svlékat. Měla propínací květované šaty, a tak to bylo jako by pomáhal z kukly motýlovi. Knoflíček po knoflíčku si ji rozbaloval jako dárek. Nikola se styděla, nějak nevěděla, co má dělat, co se od ní čeká?
Ale pomohl jí tím, že ji zatlačil na kolena a z tašky, kterou měl nadosah, vytáhl obojek. Široký a zjevně používaný. Nikolin krk by jím šel obtočit skoro 2x. Když ho Zdeněk zapnul na nejužší dírku, vypadal spíš jako náhrdelník než obojek.
„Ještě jsem takovou štíhlou subku neměl,“ spokojeně prohodil Zdeněk.
„Koukni, jak mě vzrušuješ,“ rozepnul si kalhoty.
Nikola se ovládla a nepozvedla obočí. Zdeňkova chlouba byla podobná jeho postavě. Kratší, ale silnější. Její první myšlenka byla úlevná. Tak tohle dám, spokojeně si pomyslela.
Zdeněk vytáhl další řemínky a chtěl spoutat Nikole ruce i nohy za zády. Jenže řemínky štípaly při utažení, byly Nikole velké a poloha, do které ji poutal, vystřelovala ostré bodavé šípy do vyhřezlé plotýnky. Zaštípaly ji slzy v očích.
Všiml si toho.
„Co tě bolí?“
„Poloha,“ vytlačila ze sebe odpověď přes obavy z následků.
Ale Zdeněk se nezlobil, dal řemínky pryč a Nikolu položil na postel. Chvíli ji hladil po celém těle a pak ji otočil na čtyři.
„Takhle to mám rád. Jen takhle, subinko,“ pronášel vzrušeným hlasem, a ještě vzrušeněji dodával.
„Protože kurva a děvka jako ty to ani jinak nedělá!“
S těmi slovy do ní zabořil svého ptáka.
Pokračoval v nadávkách, ale Nikola je neslyšela. Kdo ví proč, vzrušení jí vypínalo sluch. Bralo ji mimo realitu a mimo reálný svět. Do jejího soukromého vesmíru.
Než se ale stačila vzpamatovat, Zdeněk přestal. Trochu rozpačitě vysvětlil, že už dlouho neměl sex a že ona je jako nymfa, ze které se nemůže vzpamatovat.
Objal ji, přikryl je oba dekou a po chvíli se přesunuli na sedačku, kde si znovu povídali. Nikola se cítila uvolněně a bezpečně. Zdeněk měl zajímavý život a dar lidového vypravěče. Před odchodem se Nikoly zeptal:
„Jsi moje?“
Kývla.
„Přes týden doladíme pravidla, subinko, a už teď se těším na další setkání!“ Políbil ji.
Když ji odvezl na nádraží, ze kterého Nikola odjížděla domů, držel ji za ruku a Nikole se moc líbilo, jak se její ruka ztrácí v té jeho velké tlapě. Možná, že s tímhle člověkem, s tímhle dobráckým Pánem, že nedělá další chybu, pomyslela si spokojeně.
„Děláš chybu!“ Monika měla jasno.
„To tys mě vytáhla z postele, pamatuješ???“ Nikola se zlobila. Místo toho, aby se kamarádka s ní radovala, hned vytahovala strašáky. „Dělí vás 200 km vzdálenost. Je ženatej. A zřejmě toho moc v bdsm neumí.“ Vyjmenovávala na prstech souhrn toho, jak si přeložila Nikolin chvalozpěv na schůzku.
Nakonec se pohádaly.
Co asi tak Monika může vědět, myslela si Nikola. Byly sice obě subiny, ale jejich vnímání submisivity bylo diametrálně odlišné jako den a noc. Pro Moniku zábava, zpestření. Pro Nikolu životní styl, který brala vážně. A když někomu dala slovo, tak vždycky s plnou vážností.
Ještě ten večer všechno o té hádce vypsala Zdeňkovi. Vyslechl ji, napsal, že Monika se prostě jen o ni bojí, ale že on jí nikdy neublíží. Usínala spokojeně. Konečně je někdo na její straně, někdo, ke komu může utéct s čímkoliv, co jí tenhle svět hodí pod nohy. A on ji vezme pod křídlo.
Brzy začala Zdeňkovi podle jeho přání vykat a odvážila se mu psát i všechny ty věci ze své hlavy o tom, jak vnímá Ds svět. Že to pro ni není hra a že když se odevzdá, tak bez hranic. Zdeněk ji ubezpečil o tom, že tohle přesně hledal a tohle si přesně chce užít. Hned další víkend, pokud se Nikole podaří urvat se na den a noc. Kývla.
Přijel pro ni a společný čas začali návštěvou sexshopu. Nikola se hodně styděla, byla tam poprvé a nevěděla, jak se tvářit a co si asi pomyslí prodavačka a jestli to náhodou není celý trapas. Zdeněk byl taky poprvé, ale užíval si Nikolinu nervozitu a stud, a to ho zbavovalo vlastních rozpačitých pocitů.
Když přijeli do motelu, kde chápavá majitelka nabídla pokoj stranou od ostatních hostů, nejdříve se musela svléknout.
„Postav se tady,“ zavelel Zdeněk a k sloupu vprostřed pokoje začal Nikolu přivazovat. Trochu ji tlačily ostré rohy a trochu ji to celé vzrušovalo. Zdeněk otevřel tašku se hračkami, které společně nakoupili. Nemohl se dočkat, až je začne na Nikole zkoušet.
Nejdříve vzal do rukou její velká prsa a omotal řetězem s drobnými oky. Zakously se do ní chladem a Nikole naskočila husí kůže. Neměla ale moc času se zabývat jedním pocitem, protože hned přišel druhý. Cvak, cvak, cvak… v rychlém sledu ji Zdeněk zdobil kolíčky. Na každém prsu jich měla snad dvacet a když poslední třešničkou na dortu poctil i Nikoliny bradavky, neudržela zasyknutí.
Kupodivu o něco méně bolely kolíčky na její kundě – a že se jich tam vešlo. Zdeněk si ji zálibně prohlížel a pak vytáhl důtky. Několikrát sám sebe uhodil přes stehno, aby si ověřil, jakou sílu rány může použít. A pak s nimi začal tancovat po Nikolině těle.
První kolíčky odletěly a Zdeněk se znovu vnořil do tašky. Vytáhl červenou kuličku. Nikola potřebovala umlčet, majitelka byla sice chápavá, ale je potřeba jí ohleduplnost vrátit, pomyslel si.
Tvrdá kulička roubíku se Nikole do úst tak tak vešla.
Nikola byla vzrušená. Nevzrušovala ji bolest, každý sražený kolíček jí hnal slzy do očí, ale vzrušovala ji bezmoc, a hlavně vzrušení jejího Pána. Zdeněk dýchal hlasitě a když se svlékl, jeho erekce byla nepřehlédnutelná. To Nikolu dostávalo na vrchol blaha.
Jenže ten roubík. Rozbolely ji zuby a čelisti a ten fyzický diskomfort ji kdo ví proč úplně vykopl z pocitů, do kterých se s rozkoší potápěla. Zkusila něco zahuhlat, ale působilo to tak směšně, že toho nechala. Možná to vydrží. Pro něj. Sliny jí začínaly kapat na prsa i kolíčky a občas na svištící důtky. Hrozně se styděla a připadala si hloupě.
Zdeněk změnil taktiku. Důtkami se nedaly všechny kolíčky odstřelit, a tak začal pomalým tahem napínat Nikolinu kůži tak dlouho, než kolíčky samy sklouzly. Potom silně promnul Nikolina prsa a ruku zabořil do jejího klína.
Ani nevěděla, jak se ocitla na posteli, na čtyřech v podřízené pozici, připravená na pokrytí jako fena.
Při šoustání dostávala rány přes zadek a nadávky. Věděla, že Zdeňka vzrušuje, když ji nazývá hrubými jmény, ale jí to ani nevadilo ani ji to nerajcovalo. Vzrušená byla z podmaňování, z tahání za vlasy, z náruživosti. A nevadilo, že to netrvalo zase tak dlouho. Vždyť Zdeněk byl vzrušený celou dobu.
„Ty ses neudělala?“ trochu zklamaně se zeptal, když oba popadli dech.
„Skoro ano,“ přitulila se k němu s pravdivou odpovědí.
Někde hluboko uvnitř si ale povzdechla.
Při sexu orgasmus v životě nezažila. A zřejmě ani nezažije.
Asi je defektní.
Večer usnuli v objetí. Tedy… Zdeněk usnul. Nikola si obracela v hlavě zážitky z celého dne, a když se Zdeňkův dech změnil v nefalšované dřevorubecké chrápání, tiše sklouzla rukou mezi nohy, pohladila se a druhá ruka se dotkla bradavky. V hlavě si pustila film, který před pár hodinami prožila a němými ústy vykřičela svou rozkoš do hloubky noci.
Ráno ji Zdeněk překvapil. Uvařil jí kávu a přichystal snad půl litru džusu.
Chvíli si jen tak povídali a pak se zeptal:
„Vzala sis i ty druhé kalhoty, jak jsem chtěl?“
„Ano, Pane.“
„Tak si je obleč a půjdeme do koupelny.“
Nikola nechápala, myslela, že si je má přibalit, protože půjdou na procházku a mohla by se v přírodě umazat. Ale tohle jí nedávalo smysl. Přesto poslechla bez dalších otázek.
Mirek ji v koupelně postavil pod sprchu a za obojek ji k ní připoutal nakrátko.
„Zůstaň,“ ten povel jí zacukal v kundě, jako by byla na dálkové ovládání.
S úžasem se dívala, jak si Zdeněk přinesl židli. Posadil se proti Nikole.
„Počkáme tady, dokud se pěkně přede mnou nepočůráš.“
Co..ehm.. cože???? Nikola měla pocit, že se přeslechla. O tom, že piss mají oba rádi, to si psali, ale Nikola si nikdy nepředstavovala, že do toho může spadat i tohle.
„Chceš ještě napít? Můžeme tu být klidně celý den. Mám opravdu spoooustu času.“
Ne, ne, ne! Tepalo Nikole v hlavě. Nevyčůrá se ani na veřejných záchodcích, pokud je někdo ve vedlejší kabince. Ani u doktora, když jí dá „šampusku“. Prostě tohle jí nejde. A nepůjde, zazoufá si v duchu.
Nakonec o to další pití poprosí. Zdeněk vidí, že se s tím Nikola hodně pere, a tak pouští vodu.
Nic.
Dává Nikole znovu napít a už už se hodlá slitovat, protože vidí, že se opravdu snaží a začíná být zoufalá.
Ale pak to najednou uvidí. Ten mokrý, rychle se zvětšující flíček a Nikoliny tváře rozhořelé studem do ruda. Tohle ho moc baví. Postaví se a jde k ní. To teplo chce cítit. I tu vůni. Té počůrané holčičky, co by se nejraději propadla do země.
„Hodná,“ pohladí ji po tváři, když je úkol konečně splněný.
Dovolí jí se osprchovat a převléknout.
Nikola má v hlavě pocitový guláš, ale když vidí spokojenost svého Pána, přehluší to v ní všechno ostatní.
Chce pro něj dokázat všechno na světě.
Žádné hranice. Jen plnění jeho přání.
Jeho spokojenost je pro ni vysoce návyková.
Chce být jen pro něj.
Už se v tom zase veze.
