Lekce se Sandrou
Natočil jsem se zadkem k zrcadlu v ložnici a ohlédl jsem se přes rameno. Na kůži jsem měl desítky červených obdélníkových otisků jezdeckého bičíku rozložených do vějíře podobného ocasu z pavích per.
Za dva tři dny to bude pryč. Usoudil jsem. Včerejší výprask při lekci nezanechal stopy zase až tak výrazné, abych je musel před manželkou déle skrývat. To, čeho jsem se před lekcí nejvíc bál, se mi nakonec zalíbilo.
Teď ještě musím vydržet tři dny do pátku uzamčený v pásu cudnosti. Až tehdy moje lekce skončí úplně. Manželka totiž přijala moji hru, že budu týden uzamčen a nebudu se smět dotýkat svého penisu. Ona pak bude první, kdo si s ním po odemčení pohraje. To jsem vlastně dodržel, až na těch pár desítek vteřin, kdy jsem si ho včera musel vyhonit pro madam Aradii…
Před týdnem jsem požádal svou Paní o lekci. Měl jsem přání, že si udělá lekci takovou, jakou bude chtít ona, že přijmu jakékoliv překvapení, které nachystá, že počítám se stopami na těle a že ona určí termín lekce.
Druhý den mi přišla zpráva: Napadla mě taková sviňárna. Bude se ti to líbit. Přijeď v pondělí v 10 hod.
Poslal jsem zpátky potvrzení, že termín platí. Přišla další SMS: A připrav se. Čeká tě peklo!
Budu připraven. Odpověděl jsem. Ale ve skutečnosti jsem nevěděl, na co mám být připraven.
Následující dva dny jsem nedostal ani zprávu ani úkol. Byl jsem v napětí a moje fantazie pracovala. Co mě asi čeká?
Na webu madam Aradie jsem našel novou informaci, která tam, když jsem žádal o lekci, ještě nebyla. Oznamovala, že má novou komtesku – mladou dominantní sadistickou dívku, která ráda dává tvrdé výprasky a je vhodná jen pro velmi submisivní a masochistické otroky.
Tak to asi bude ta „sviňárna“, kterou na mě chystá… Ale že se mi to bude líbit? Paní mě dobře zná. Ví, co se mi líbí. Ví, že můj typ je velmi štíhlá blonďatá dívka, která vypadá spíš jako anděl, ale má duši ďábla. Tak vypadala moje manželka před lety… Tedy až na to, že nemá duši ďábla. Taková dívka existuje jen v mé fantazii. Z toho stručného popisu na webu jsem o vzhledu nové komtesky nemohl usoudit nic a životní zkušenosti mi říkaly, že své představy musím brát s rezervou.
V sobotu ráno jsem to nevydržel a napsal jsem e-mailem: Mám nějaký úkol před lekcí?
Přišla mi odpověď: Na lekci přijedeš v pásu cudnosti a s kolíkem jako vždy!
Brzy nato dorazila SMS: Ihned se uzamkneš!
Obratem jsem odpověděl: Ano.
Snad: Provedu, má paní!? Máš u mě první černý puntík! Pípla další SMS.
Provedu, má Paní.
Uzamkl jsem se do pásu cudnosti a ihned jsem poslal zprávu:Úkol splněn. Jsem uzamčen, má Paní.
Psal jsi, že stopy mohou být? Máš se na co těšit!
Budu s tím počítat, má Paní. Odpověděl jsem.
Přidal jsem další SMS se žádostí, aby další komunikace probíhala e-mailem, protože SMS na displeji by náhodou mohl přečíst kdokoliv. O to jsem nestál. Celou historii zpráv jsem z mobilu vymazal.
S manželkou jsem uzavřel dohodu, že zkusím, jaké to je zůstat zamčený celý týden. Večer jsem ji uspokojil rukou a ústy.
V neděli ráno jsem poslal madam Aradii e-mail se zprávou, jak plním její úkol a fotku jako důkaz, že jsem uzamčen, a to plastovým zámečkem, který se jako plomba nedá bez porušení odemknout a nelze podvádět. Takže jsem v tom pásu cudnosti musel vydržet bez sejmutí skutečně až do lekce.
Během neděle mě s blížícím se termínem lekce přepadaly obavy, co mě v pondělí čeká.
Stopy mohou být… sadistická dívka, která dává tvrdé výprasky… Už dlouho jsem výprask nedostal. Určitě k němu dojde… Minulá lekce jen s Paní byla tak krásná, a ona na mě pustí nějakou krvelačnou bestii… Nejspíš se před ní sesypu. A Paní se to bude líbit! Kdo ví, co sadistického si na mě ještě připravila… Sám jsem jí dal volnou ruku!
Večer jsem opět uspokojil manželku a v noci mě trápily bolestivé erekce v sevření pásu cudnosti. Mám se těšit nebo bát? Honilo se mi v noci hlavou.
Ráno jsem si dal opakovaný očistný klystýr. Už od půl deváté jsem měl v sobě anální kolík. Čekal jsem, až bude čas odjet. Zapípala SMS. Je zima. Přijeď oblečený. Ihned jsem odpověděl: Děkuji, má Paní.
Když jsem pak z domova odjížděl, těšil jsem se, jaké překvapení pro mě Paní přichystala, obával jsem se výprasku a byl jsem nervózní z toho, že jsem nevěděl, co mě čeká.
Přesně na čas jsem přijel před studio. Vystoupil jsem. Dole u pootevřeného vchodu nikdo nebyl. Šel jsem tedy po schodišti nahoru. Dveře mučírny se otevřely. Na chodbě se objevila madam Aradia.
„Co to má znamenat? Dovolil ti to někdo?“ spustila na mě. „Mazej dolů! A svléknout!“
Couval jsem ze schodů dolů.
„Co si myslíš? Že si sem nakráčíš s taškou přes rameno jako někam na výlet, nebo co? Dovolila jsem ti sice, abys přijel oblečený, protože je venku zima. Ale uvnitř budeš vždycky nahý!“
Vrátil jsem se ke vchodovým dveřím a začal jsem se svlékat.
„Oblečení tu nech. A přemýšlej, jaké dvě chyby jsi udělal!“
„Neodpověděl jsem se správným oslovením na esemesku, že se mám uzamknout, má Paní!“
„No a ta druhá chyba?“
„Nevím… Žádnou jinou jsem neudělal?!“
„Že ne?“ peskovala mě dál. „Ty si troufáš říct mi, že jsi žádnou chybu neudělal?“
To už jsem před ní stál nahý v chladné hale a ztratil jsem veškeré sebevědomí.
„A co ta druhá esmemeska s úkolem, že si máš udělat otrocké orgasmy? Vůbec jsi na ni neodpověděl!“
„Žádnou další esemesku jsem nedostal.“ Opravdu jsem o žádné nevěděl.
„Ty mi ještě budeš lhát? Dej ruce před sebe!“
Nasadila mi na zápěstí policejní pouta a zavázala mi oči.
„Jdeme nahoru. Tam si to s tebou vyřídím. A zatím přemýšlej, jestli mi chceš dál lhát!“
Poslepu jsem vystoupal po schodech. Odvedla mě do místnosti.
„Tak jak je to s tou esemeskou? Budeš pořád zapírat?“
Někdo mě plácl přes zadek z druhé strany, než stála Paní.
„Odpověz!“ řekl jiný ženský hlas.
Tak se moje tušení vyplnilo. Byla tam komteska. A nejspíš ta nová!
Roztřásl se mi hlas a ztratil jsem nervy.
„Omlouvám se, že jsem na tu zprávu neodpověděl. Asi jsem ji omylem smazal, než jsem ji stačil přečíst…“
Sám jsem tomu ale nevěřil. Nejspíš Paní čekala, že budu trvat na svém, protože mám pravdu, a chtěla na mě vynutit mučením a výpraskem falešné přiznání. Podlehl jsem dřív, než k tomu došlo. Jsem srab…
„Pozdrav mě!“
Poslepu jsem pozdravil Paní podle protokolu. Po políbení ruky jsem tápavě našel její podpaží. Bylo vlhké, s kratičkými chloupky. Dokončil jsem pozdrav políbením boty a zadku a postavil jsem se do pozice číslo jedna.
Odemkla mi pouta a z očí mi sejmula šátek.
„Tak tady je komtesa Sandra. Moc se na tebe těšila.“
Nevěřil jsem svým očím. Vedle mě stála dívka přesně taková jako v mých fantaziích: vysoká, štíhlá, blonďatá, s krásnou tváří a dokonalým tělem. Na rtech měla purpurovou rtěnku a stejný lak na nehtech. Jinak byla spíš bledá. Na sobě měla černý top z proplétaných pásků, holé břicho, úzkou černou minisukni a vysoké černé kozačky. Vypadala jako sexy upírka Jessica ze seriálu True Blood. Vlastně ještě líp.
Prohlížela si mě. Stál jsem před ní nahý, s kolíčky na bradavkách, análním kolíkem v zadku a navíc ještě s penisem potupně uzamčeným v pásu cudnosti. Teď už jsem si to ponížení tak neužíval jako ve své fantazii. Bylo skutečné.
Uhnul jsem pohledem raději ke své Paní. Konečně jsem si mohl všimnout, jak moc jí to sluší. Měla na sobě krásný vypracovaný černý korzet jako princezna bojovnice Xena z fantasy seriálu. Jenže lepší bylo, že na rozdíl od ní neměla moje Paní na sobě nic jiného, tedy mimo vysokých bot. Zíral jsem na její holý klín a úplně jsem ztratil hlavu.
„Pozdrav komtesku Sandru!“ přikázala mi.
Klekl jsem si před komtesku a políbil jsem jí ruku. Chtěl jsem se zvednout, abych jí políbil podpaží. Moc jsem se těšil na to, že zvedne svou štíhlou paži a já poznám její hebké podpaží.
Neudělala to. Asi na to zapomněla.
„Nohu políbit!“ okřikla mě. Pak se otočila zadkem ke mně.
„No vyhrň mi sukni!“
Udělal jsem to a políbil jsem ji pravou půlku.
„A na druhou taky! A udělej to pořádně!“
Její přísnost mi imponovala. A mimoto měla zadeček nádherně útlý a hladký. Jestlipak také ona někdy přes něj dostane?
„Lehni si na lavici! Na břicho!“ poručila mi madam Aradia.
Provedl jsem příkaz. Stále jsem měl na bradavkách kolíčky, v zadku kolík a na penisu pás cudnosti.
„A teď komtesce Sandře zopakuj, jaké jsi udělal chyby!“
Zopakoval jsem své přiznání.
„A víš, co tě za to čeká?“
„Asi… výprask,“ řekl jsem tiše.
„Tak to jsi uhodl,“ zasmála se Paní. „Jako trest by mohlo stačit řekněme… 25 ran. Prvních 15 ode mě a zbytek od Sandry.“
První rány bolely a jen pomalu odeznívaly. Poznal jsem, že Paní používá jezdecký bičík. Počítal jsem a děkoval po každé ráně. Za chvíli se můj zadek promasíroval a zahřál a snášel jsem výprask lépe. Bál jsem se ale, že časem se sešvihaná kůže stane citlivější a že se to bude zhoršovat.
Po patnácti ranách pokračovala v exekuci Sandra. Dělala nepravidelné pauzy, mluvila na mě a odváděla moji pozornost od počítání. Nechal jsem se nachytat a spletl jsem se v počítání.
„Tak jak to napravíme?“ naoko přemýšlela. „Kolik to bylo, když ses spletl?“
„Dvacet jedna?“ tipl jsem. Možná správně.
„Víš to jistě? Nevíš! Nejjistější bude začít znovu od začátku, že?“
Mlčel jsem.
„Bude se ti to líbit, že?“ naléhala Sandra.
„Na to nemůžu odpovědět,“ pronesl jsem vyhýbavě.
Madam Aradia se zasmála: „On nesmí říkat ne,“ vysvětlila Sandře.
„Ale? To je hezké!“ zajásala Sandra.
„Jak si přejete, má paní,“ řekl jsem poslušně.
„Tak se mi to líbí!“ pochválila mě Sandra. „Takže znovu pětadvacet!“
Nevěřil jsem uším. Strašně jsem se bál, že to nevydržím. Co se dalo dělat… Počítal jsem znovu.
Sandra provedla celý výprask. Doprovázela ho škodolibými poznámkami. Dostal jsem i na vnitřní strany stehen a trochu přes záda.
Ta nesnesitelná bolest nakonec nepřišla. Byl jsem pyšný, že jsem výprask zvládl. Dokonce se mi to líbilo! Věděl jsem však, že to bylo od ní jen tak na půl plynu. Když nejsem od začátku řezaný tak, že mě to hned zlomí, tak jsem asi schopen jít dál a dál…
Komteska se mi posadila na záda a odpočívala. Kontakt s jejím tělem, dotek jejího zadku, byl pro mě krásnou odměnou za to, že jsem vydržel výprask. Madam Aradia mi vytáhla ze zadku můj anální kolík.
„Dal sis klystýr?“
„Ano, doma.“
„To je dobře, protože ti dnes do prdele zastrčíme každá celou ruku,“ oznámila mi Paní.
„Já ti jí tam zastrčím až po loket!“ pohrozila komteska Sandra.
„Tím ho nevyděsíš.“ Upozornila ji Aradia. „Na to je zvyklý. Že ano?“
„Ano, má Paní,“ přisvědčil jsem. A byla to pravda.
„Tak mu tam strčím nohu…“
Tak do toho bych také šel. Jestlipak by se to povedlo?
„…a v botě! Cha!“ Zasmála se svému perverznímu nápadu Sandra. Imponovala mi čím dál víc. Nejenže byla krutá, ale měla i správnou fantazii.
„Ruka bude stačit… Půjde na křeslo,“ rozhodla Aradia. „Vstaň a sundej si pás cudnosti.“
Přestřihla plastový zámek. Sejmul jsem si pás cudnosti a postavil jsem se do pozice číslo jedna. Sandra si mě zblízka prohlížela.
„Nekoukat do očí!“ upozornila mě.
Ponižujícím způsobem mi prohlédla obličej a zuby. Už jen scházelo, aby mi do otevřené pusy naplivala.
Paní mi na bradavky přicvakala plechové svorky na spisy. A to bolelo. Zkroušeně jsem se vysoukal na gynekologické lehátko. Připoutaly mě k němu s nohama v držácích. Opět jsem měl zavázané oči. Dostal jsem proud do svorek na bradavkách.
Sandra si prohlížela můj roztažený rozkrok, genitálie, zadek: „Už se těším, jak tuhle prdel znásilním.“
„Já ti ho na to připravím,“ slíbila jí Aradia. „A vyberu ti tu správnou velikost připínáka. Nejdřív mu tam dám tohle.“
Strčila mi od zadku anální vibrátor. Zatím to byla pro mě hračka. Kancelářské svorky na mých bradavkách vystřídaly zubaté svorky s kabílky. Ty nesnáším. Dostal jsem roubík, abych tak nahlas nekřičel.
Svorky z bradavek mi přemístily na předkožku a šourek. Tam jsem to snášel lépe. Ne o moc.
„Je to tak lepší, viď?“
„Hmmm…“ zamumlal jsem do roubíku.
„Teď nechám Sandru, aby si s tebou pohrála. Víš, ona ráda dělá otrokům bolest.“
Zase mě děsila. Nepochyboval jsem však o pravdivosti jejích slov.
„Když nemá na bradavkách svorky, tak bych mu je mohla propíchnout,“ navrhla Sandra.
„To víš, že můžeš. Na to mám takové pěkné silné jehly,“ schválila její úmysl Aradia.
Sandra mi propíchala obě bradavky jehlami. Ani to moc nebolelo. Tohle mám rád. Klidně mohla vyzkoušet, co vydržím, a přidat k nim další jehly.
Aradia mě dál mučila elektřinou do genitálií, dokonce použila i sondu do močové trubice. Obě dvě mi napíchaly jehly do předkožky, penisu, šourku a do hráze mezi nohy. Sandra mi do těch jehel pouštěla elektřinu. Zkoušela, co přístroj na šoky umí.
Upřímně se při tom bavila a nerozpakovala se jít s intenzitou hodně vysoko. Škoda, že jsem ji při tom přes šátek na očích neviděl. Později po lekci jsem na fotce viděl, jak se v provazech vzpínám s bolestivou grimasou, prsty na nohou sevřené, a Sandra s přístrojem v ruce se nadšeně chechtá.
„Teď ti ukážu, jak mu strčíš ruku do prdele. Dívej se!“ řekla madam Aradia komtesce a udělala to. „A takhle si s ním můžeš pohrávat.“
Pohybovala rukou v mém konečníku. Přitom mi vytahaly jehly z rozkroku a také z bradavek.
„A teď to udělej jako já. Ještě mu podvážu koule, ať ti nepřekážej‘… A jeho prdel je tvoje.“
Sandřina ruka byla drobnější a do konečníku mi zajela docela snadno.
„Já ji tam mám fakt skoro až po loket!“ radovala se.
„Vidíš! Já ti říkala, že s ním to půjde snadno. Ještě ti ukážu, jak mu tam zastrčím tu umělou ruku. Ta je tvrdší a není tak poddajná jako opravdová ruka,“ slíbila jí Aradia. Při tom mi přilepila na bradavky nalepovací elektrody a pustila do nich naprogramovaný cyklus snesitelných elektrických šoků. Brzy jsem na elektriku zapomněl.
Sandra si připnula k bedrům postroj s připínacím umělým penisem. Nejdřív se tím umělákem perverzně dotýkala mého penisu a pak mě znásilnila. Bylo to krásné. O tom jsem snil. Kéž bych ji tak při tom mohl sledovat! Šukala mě a hladce zajížděla dovnitř.
„Škoda, že je namazanej. Nejradši bych mu ho tam zarazila nasucho, aby řval bolestí!“
Tak to na mě tedy zapůsobilo. Ale byl jsem rád, že to nasucho není. Přirážel jsem proti ní. Užíval jsem si, jak mě mrdala. Ale přeci jen to nedokázala dělat tak tvrdě a energicky jako chlap. Brzy se unavila. Slyšel jsem, jak je zadýchaná. To by se musely na ně střídat, aby mě utahaly… Nebo použít většího uměláka…
Avšak vzrušil jsem se. Začal jsem být rozrajcovaný. Paní ukázala komtesce zasunutí umělé ruky do mého zadku. To mi už dalo docela zabrat. Pak mě šukala velkým dildem v ruce. Jeho tloušťka byla znát… Při tom mi dráždila penis vibrátorem.
Sandra kouřila cigaretu a klepala mi popel na břicho. Zřejmě se dívala a asi jí to bavilo.
„Když má ten ocas tak hezky nastavenej, víš, co mě napadlo?“ nadhodila k Aradii.
„Tohle!“ dodala. Ucítil jsem, že mě udeřila bičíkem přes penis.
Jo! Tak na to jsem se těšil! A opravdu v tom pokračovala! Švihala mě přes penis a varlata. A přidávala na síle. Vzpínal jsem se pánví nahoru a nastavoval jsem své genitálie jejím úderům.
„Hele, hele, co dělá!“ radovala se. Přidávala další rány. „Koukej, jak má rudej ocas!“
Teď už mě to bolelo. Ale krásně! Tak to byl jeden můj splněný sen…
„Cha, ten se nezdá. A to nám to celou dobu hrál divadýlko!“ zhodnotila Sandra moje chování.
„Odvážeme ho,“ rozhodla Aradia.
„Neboj se, broučku, ještě jsme neskončily,“ uklidnila mě.
Rozvázaly provazy, poutající mě na gynekologické lehátko. Sundaly mi šátek z očí a vyndaly roubík z úst. Na sejmutí elektrod z bradavek jsem se však těšil marně…
„Pohni sebou na lavici. Na záda!“
Položil jsem se na lavici. Konečně nezakrytýma očima jsem těkal z jedné na druhou. Obdivoval jsem jejich super outfity a dával jsem pozor, abych se jim nepodíval do očí.
„Chce se mi čůrat,“ povzdychla si Aradia. „Tobě taky?“
„Jo!“ přitakala Sandra.
Aradia překročila lavici a rozkročila se mi nad nohama.
„Všechno, co Sandra vyčůrá, spolykáš. Rozumíš?“
„Ano, má Paní.“
„Ani kapka ti neuteče. Co ti uteče, slížeš z podlahy! Jasný?“
„Ano, má Paní.“
Na takové zacházení jsem byl zvyklý. Ale před novou komteskou bylo ponížení silnější.
Sandra se rozkročila nad mým obličejem. Přímo před očima jsem zblízka viděl její klín. Minimálně už pětadvacet let jsem neviděl na vlastní oči vagínu tak mladé ženy. Byla taková… jiná. Nebyla tu ale pro moje potěšení, ale pro moje perverzní ponížení, které vzápětí přišlo.
Zatímco jsem Sandře zíral do klína, madam Aradia se mi vymočila na genitálie. Proud teplé tekutiny z těla mé Paní mi zalil klín, penis a varlata.
Neodvážil jsem se tam podívat a s otevřenou pusou jsem byl připraven přijmout pissing od Sandry. Ani kapka mi nesměla uniknout…
„Vem si ho do ruky a hoň si ho!“ přikázala mi Aradia. „Dělej, ať se mám na co dívat!“
Ze Sandřina klína vytryskl pramínek moči. Nadzvedl jsem hlavu a otevřenými ústy jsem vše pochytal. Když skončila, udělal krok stranou. Jen co jsem spolkl poslední doušek, poprosil jsem: „Má paní, dovolte, abych Vás očistil.“
„To on musí. Pokaždé, když se vyčůrám, tak mě musí očistit,“ vysvětlila jí madam Aradia.
„A ty nepřestávej! Hezky si to před námi uděláš!“ napomenula mě. Byl jsem vzrušený, ale penis mi pořádně nestál.
Čistil jsem komtesce klín a snažil jsem se, aby byla spokojená. A při tom jsem masturboval. Věděl, jsem, že se na mě dívají. Cítil jsem nastupující erekci. A také jsem si byl jistý, že jakmile se mi postaví, tak bude stříkat.
„Milostivá Paní, mám otrocký orgasmus!“ ohlásil jsem, protože bez dovolení nesmím mít orgasmus.
„Pokračuj!“
„Milostivá Paní, budu mít orgasmus!!!“
Čistil jsem jemný a voňavý klín madam Sandry a cítil jsem se jako ve splněném snu.
„Milostivá Paní! Budu… Smím stříkat?!“ Také o dovolení stříkat musím zvlášť poprosit.
„Udělej si to do ruky,“ poručila Paní. „Ne! Vystříkej se mi na prsa! Tak! A ne abys mi zašpinil můj nový korzet!“
No tedy! Plnily se mi i moje masturbační fantazie. O tom jsem snil celé věky!
Neviděl jsem, jak jsem to udělal, ale udělal jsem to tak, jak poručila. V duchu jsem viděl, ať už to tak bylo nebo ne, jak se její prs dotýká mého penisu…
Ani nevím, jak, ale najednou byla Sandra pryč a před mými ústy se ocitlo ňadro mé Paní.
„Slízej to! Očisti mě!“
Slízal jsem své sperma z jejího prsa a bradavky. Byla to krása!
„No, snažil ses otrůčku,“ uznala. „Doufám, že si budeš pamatovat, jak máš odpovídat na mé zprávy?!“
„Ano, má Paní!“ slíbil jsem. Konečně jsem byl zbaven i elektriky na bradavkách.
„Dnes jsi poznal novou komtesku Sandru. Držela se hodně zpátky, aby tě šetřila. Příště už jí omezovat nebudu…“
Před lekcí jsem se bál, ale teď bych si přál, aby mi ukázala, co umí.
„Poděkuj za lekci!“
Vstal jsem z lavice a podíval jsem se na komtesku. Ukázala mi na špičku své boty.
„Políbit!“
Poděkoval jsem jí, jak přikázala.
„A teď poděkuj mně. Hezky celým pozdravením!“ řekla Paní.
Napadlo mě, že tím, že jsem Sandře nepoděkoval úplným pozdravením, jsem si už vysloužil pro příště první černý puntík. Potrestá mě za to?
Poděkoval jsem madam Aradii za lekci: ruka, podpaží, nohy, zadeček a…
„Slízej mi ten zbytek a pořádně,“ nastavila mi své ňadro a ještě jednou jsem z něho musel dočista slízat zbytky mého spermatu. To mě úplně dostalo… Poslouchal jsem jako loutka.
„Přeci nebudu chodit s tvým semenem na svých prsou?!“ vyčetla mi. Že by další černý puntík? Snad jsem to svým horlivým snažením odčinil…
„To pro dnešek stačí,“ ukončila Paní lekci. „Běž se osprchovat.“
Po návratu ze sprchy jsem si posbíral své věci a chtěl jsem se obléknout.
„Ještě počkej,“ zadržela mě madam Aradia. „Zamkni se.“
Nezapomněla. Musel jsem se domů vrátit opět uzamčený do pásu cudnosti. Už se mi do něj zpátky nechtělo.
Takže stále ještě nahý jsem se před oběma dámami uzamknul. Sandra pozorně sledovala, jak se svým penisem provádím ten potupný úkon.
Přestal jsem se prohlížet v zrcadle a vzpomínat na včerejší lekci. Oblékl jsem se. Pás cudnosti jsem skryl do volnějších kalhot. Dá se s tím žít… A připomíná mi to, že i doma jsem vlastně podřízen vůli své Paní a že lekce tak docela ještě neskončila.
Zítra půjdu plavat. Půjde to i s pásem cudnosti. Jen si musím pohlídat, abych byl ve sprše sám… Těším se na pátek, až si budu moct pás cudnosti sundat a užít si pořádný sex s manželkou. Zdá se mi čím dál přitažlivější…
