Než napíšu dopis
Usedám ke klávesnici počítače, abych napsal otrocký dopis. K dobrému vychování otroka totiž patří i to, že svou Paní náležitě uctivě požádá o přijetí. Jak bych tedy měl začít?
Paní mě už dobře zná. Nemusí se mě na nic předem vyptávat. A já vím, že mě vždy dokáže překvapit něčím novým. A to se mi na ní líbí. Často si ty její někdy až kruté hrátky oblíbím tak, že se na ně znovu těším.
Třeba posledně mě úplně dostala, když mi dávala elektrošoky do jehel v bradavkách a v pohlaví. A k tomu roubík - váleček mezi čelisti. A předminule nafukovací anální vibrátor. To byla fantastická věc! A navíc roubík v podobě uměláka, který se nerozpakovala použít…
Během postupně přibývajících lekcí jsem si zvykl na úžasně bolestivé jehly v bradavkách, nesmlouvavou rákosku, rozkošné důtky, přilnavý žhavý vosk, odzbrojující pissing, rafinovaně působící svorky, dráždivě ostnaté kalhotky, závratně opojnou pěst v análu, ponižující služby, bezmoc v poutech… Čím rafinovanější a perverznější věci si vymyslí, tím lépe.
Co můžu očekávat příště, až odešlu dopis, který se chystám napsat?
Do hlavy se mi vkrádá představa, jak klečím před svou Paní, která mě namísto odpovědi na můj pozdrav pomočí od hlavy až k patám. Jsem vyslýchám, dokud zlomen neprozradím i to, co nechci…
Představa se rozvíjí… Na všech citlivých místech mám extrémní množství svorek a kolíčků. Přichází trestný výprask, znásilňování, ponižování… Stávám se pouhou hračkou sloužící k uspokojení své Paní při jejích oblíbených praktikách, než se mě totálně zneužitého, opakovaně pomočeného a přinuceného k nedobrovolnému orgasmu, avšak uvolněním skrytých emocí vnitřně očištěného, rozhodne uvolnit dočasně ze služby. Ale ještě má jednu podmínku: musím se před ní postavit a před jejíma očima si ho vyhonit do výstřiku ještě jednou. Musím ji pobavit, dřív nesmím odejít… Nechal jsem se unést svou představivostí.
Zaháním bludné myšlenky a vracím se k psaní dopisu. Pokládám prsty na klávesnici a sleduju přibývající písmena na obrazovce:
„Vážená Paní Aradie…“
