Rehabilitace
Napsal: Výpraskový otrok
Po operaci kyčle a pobytu na ortopedii jsem byl převezen na rehabilitační oddělení. Abych měl soukromí, zaplatil jsem si samostatný pokoj. Ráno mi sestra natáhla kompresní punčochy. Přes den ke mně na pokoj přicházela rehabilitační sestra a já, pod jejím dohledem, cvičil na posteli a trénoval chůzi o francouzských holích. Rehabilitační sestra byla veselá, temperamentní žena středních let.
Rehabilitace měla trvat přes dvacet dní. Po čtrnácti dnech jsem už ale chodil po pokoji bez berlí. Můj zdravotní stav se rychle lepšil a já jsem začal mít roupy.
Při cvičení na břiše jsem si schválně stahoval spoďáry a vystavoval na sestru holý zadek. Při chůzi jsem klopýtal a padal na sestru a objímal ji. Přitom jsem se jako by nechtěně dotýkal jejích prsou a zadku. Jednou ale přišla na pokoj lékařka. Byla to už na první pohled rázná dáma, která se s ničím nepárala. Sestra si jí hned postěžovala na mé nevhodné chování.
Doktorka se zamyslela a řekla: „Hm. Zajímavé. Ale, milý pane, my jsme tady už napravily údů, ale i charakterů. Tak si na nás dejte pozor!“
O návštěvách mi kamarád donesl pivo a na pokoj propašoval i láhev vodky. Po obědě mi vodka zachutnala tak, že jsem úplně zapomněl na odpolední rehabilitaci.
Když vešla sestra, zhrozila se, jak vypadám.
„Tak jdeme hezky za paní doktorkou! Ta už si to s vámi vyřídí,“ řekla přísně.
Šel jsem poslušně za ní až před místnost s příznačným názvem: VYŠETŘOVNA.
Když lékařka zjistila, co se stalo, podívala se na mě a řekla: „Porušil jste vnitřní řád nemocnice. Za to vás čeká okamžité propuštění a navíc si celý pobyt zaplatíte ze svého. A to není málo peněz.“
Začal jsem se omlouvat a smlouvat.
Doktorka se na chvíli zamyslela a potom řekla:
„Pokud bude sestra souhlasit, vyřešíme to výpraskem. Protože se chováte jako nevychované děcko.“
Souhlasil jsem.
„Tak se ohněte přes židli. A sundat kalhoty, když tak rád vystrkujete na sestru zadek. Jako nástroje si zvolím dlouhý nazouvák na boty, řemen a rákosku. A budeme se střídat se sestrou. Od každé dostanete pětadvacet,“ vyslovila svůj ortel lékařka.
Nezbylo mi než souhlasit.
Dámy si to opravdu vychutnávaly. Sestřička počítala šlince na mé zadnici a lékařka si pochvalovala, jak hezky rudne.
„To máte za alkohol, vystrkování zadku a za osahávání sestry,“ sečítala mé resty lékařka, zatímco se moje zadnice barvila pěkně do ruda.
Když skončily, donutily mě poděkovat za trest a loučily se se mnou se slovy:
„Asi jsme objevily kouzelný proutek, který léčí jako pramen v Lurdech. Tam se taky odhazují berle!“
