Před lekcí
Jedu autem na další lekci ke své Paní. Cesta po dálnici je klidná a moje mysl se zaměstnává myšlenkami na dnešní lekci.
Připravil jsem se tak, abych byl tentokrát co nejdokonalejší a abych se vyvaroval trapných chyb. Ať si Paní najde jiné záminky k mému trestání. Anebo ještě lépe, ať mě trápí a mučí pro své potěšení. Doufám, že bude hodně vynalézavá, rafinovaná, dostatečně krutá a hlavně hodně perverzní. Ne, že bych si nedokázal vymyslet vlastní scénář a z pohodlnosti nechával všechno na své Paní, ale mám rád tu nejistotu, to odevzdání, tu bezmoc, to napětí, co mě čeká.
V paměti mám pevně zafixované tři základní pozice otroka. Jsem připraven správně přijít na lekci a správně pozdravit. Trénoval jsem s análním kolíkem, abych ho dokázal dlouho udržet v sobě. Pravidelně jsem si vyholoval přirození a teď jsem vyholen co nejdokonaleji jsem dokázal.
Před lekcí jsem Paní poslal e-mail s povídkou - popisem minulé lekce a řádně jsem se telefonicky objednal. Úkoly, které jsem dostal, jsem splnil. Takže teď mám v zadku anální kolík, který jsem si tam zasunul dvě hodiny před lekcí a poslal jsem o tom Paní SMS zprávu. Vsedě za volantem mám kolík pořádně hluboko zaražený uvnitř a při jízdě mi příjemně masíruje prostatu a tlačí na močový měchýř. Pamatuji si, že posledně jsem se nedokázal před Paní na její příkaz vymočit. Proto jsem už dlouho nebyl na záchodě a cítím, že mám močový měchýř dost plný.
Hlavou se mi honí, co mě asi tak dnes čeká… Bude Paní zase tak rafinovaně krutá a perverzní jako posledně? Největší slast mi působí žhavý vosk, pissing a důtky. A co dál? Přichystá mi opět nějaké překvapení? Bude se bavit krutým výslechem? Bude mě rafinovaně mučit pro své pobavení? Udělá si ze mne sexuálního otroka? Bude mě nutit ke zvrhlým perverznostem? Bude mě drezírovat jako poslušného otroka? Bude lámat moji důstojnost ponižováním? Hlavně si přeji, aby ji to bavilo a měla z toho potěšení.
Přijdou opět na řadu nádherně intenzivně bolestivé jehly do bradavek? Bude jich tentokrát víc? Snesu to? Určitě ano.
A co propichování přirození? Bylo to šílené, ale třeba možná… nevím, zda na to budu mít sílu.
Třeba dnes nebude chtít, abych před ní močil. Ale co s mojí zásobou? Možná mě bude mučit tak, až mě donutí, abych se ostudně pomočil. Třeba elektrikou… tak ale přijdu o "rozkoš" z cévkování.
Teď si představuji, že mě Paní donutí pomočit se a pak zbytek vyčerpá cévkou. Mít penis navlečený na cévce, to je úžasně šílený pocit. A k tomu pár zásahů důtkami. Koneckonců rákoska na zadku má také svéštiplavé kouzlo.
Asi to už ve svých představách přeháním. A jak bych měl reagovat? Snažit se přemáhat bolest nebo si bez zábran ulevit a třeba i křičet? Možná v tom případě dostanu roubík, abych tím nebavil celý barák.
Dovolí mi Paní tentokrát velkoryse, abych ji viděl? Nebo nejsem ještě hoden toho, abych na ni pohlédl? A kdy budu? Vím, že ji nesmím pohlédnout do očí, to přeci dodržím. Proč mám vlastně pořád na očích šátek? Jistěže to zvyšuje pocit bezmoci a nejistoty a také to pomáhá soustředit se na vnímání pocitů. Ale bez šátku zase člověk vidí, co se chystá, a už jen to také může zvýšit napětí a strach z toho, co ho čeká. Moc rád bych se viděl při mučení. Vím, že bych mohl v zrcadle sledovat, jak mě paní mučí. Možná Paní nechce, abych ji při tom sledoval… přesto alespoň chvíli bych to rád viděl.
Co by si tak ještě mohla Paní dnes na mě vymyslet? Třeba něco, o čem nemám tušení. Bude to klystýr? Nebo těžká závaží na citlivá místa. Nebo přísavky na bradavky, vakuová pumpa na penis? Mám takovou představu, ale nevím, zda se s ní mám Paní svěřit. Otrok by neměl své Paní říkat, co má dělat. Třeba si vynutí výslechem, abych jí to vyklopil.
Sjíždím z dálnice, zaháním představy. Přesto se mi znovu hlavou prožene představa, jak se otevírají dveře a za nimi čeká Paní. Jistě bude dokonale upravená v nedostupně vyzývavém černém kostýmu, který jí tak sluší a vyniká nad mou bezmocnou bílou nahotou.
Vjíždím do města. Pár křižovatek a parkuji auto před jejím domem. Čekám pár minut a cítím anální kolík v zadku. Mám pocit, jakoby mě prostřednictvím toho kolíku ovládala už teď.
Pět minut před lekcí vystupuji z auta a jdu k domu. Čtyři minuty před lekcí zvoním na zvonek u vchodu. Mám ještě tři minuty, jedu výtahem nahoru. Jednu, dvě minuty před stanoveným časem se nadechuji a zvoním na zvonek u studia.
Téměř současně se otevírají dveře. V příšeří chodby stojí Paní v černém oblečení dominy. Zdravím ji a vstupuji dovnitř. Za dveřmi, které za mnou zavírá, nechávám obyčejný svět. Vstupuji do světa fantazie a neobyčejných zážitků. Teď patřím ji.
