Převýchova arogantní paničky
Jana je dámička z vyšší společnosti.
Jedinou náplní jejích nudných dní se staly návštěvy kosmetických salonů, kadeřnictví a utrácení manželových těžce vydělaných peněz za oblečení, kterého si neváží a které po několikadenním nošení nakonec stejně končí v popelnicích.
Ráda se obléká do drahých kostýmků a ještě dražších kožešin a za její botník by se nemusela stydět ani slavná filmová hvězda.
Když ji nákupy znudí, chodí se svými kamarádkami do drahých restaurací a vyhlášených pražských cukráren.
Úklid a vaření jsou pro ni naprosto podřadné, a jak sama říká, ponižující.
Proto musel její manžel najmout služebnou.
Naivně si myslel, že bude v domácnosti konečně nastolen nějaký řád.
Jenže to se opravdu spletl.
Jana služebnou ponižovala, jak jen mohla a schválně jí přidělávala práci.
Co služebná uklidila, Janě nedělalo problém to okamžitě rozházet, aby měla důvod k peskování a urážkám.
Tohle se nedalo snášet dlouho.
Nakonec se služebná s pláčem svěřila pánovi domu.
Ten se rozzuřil.
„Takže nejenže rozhazuje moje peníze, fláká se, ale ještě bude dělat peklo! Tak to teda ne!“ zvolal, zvedl telefon a zavolal svému kamarádovi právníkovi.
„Budeš mě zastupovat u rozvodu?“ zeptal se ho přímo.
„Neblázni, Pavle, chceš, aby tě ta tvoje milostivá oškubala jako kuře? Mám lepší nápad. Znám jednu dámu, která se zabývá převýchovou neposlušných manželek. Domluv se s ní a uvidíš, jak začne ta tvoje vyšlapovat!“ navrhl Pavlovi přítel právník.
„To nezní špatně. Ale jak mám k ní Janu dostat?“
„Co já vím. Třeba jí řekni, že jsi jí zaplatil poukaz do kosmetického salonu. A uvidíš, jak tam naběhne. Dám ti adresu. Je to salon Madam Aradie.“
„Výborně! To se mi líbí,“ zvolal Pavel a rychle si zapsal číslo na salon.
Tak teď už jste nejspíš pochopili, že Jana je transvestita. A že tohle vyprávění je jen předehrou k další převýchovné lekci v mém studiu.
Držme se ale děje.
Auto zastavilo před studiem v přesně dohodnutý čas.
Z auta vystoupila krásná elegantní dáma.
Když mě uviděla ve dveřích, zakabonila se.
„Tak pojď dál, Jano!“ vybídla jsem milostivou.
„To je ono? Pch! Já myslela, že tady budou nějaké reklamy na váš salon a zvenku to vypadá spíš jako nějaké vězení nebo polepšovna.“
„Nejsi daleko od pravdy,“ usmála jsem se.
Potřebovala jsem dámičku vlákat dovnitř.
„Jak to jako myslíte? A proč mi vlastně tykáte? Já jsem dáma z vyšší společnosti!“ křikla na mě Jana a neochotně vstoupila dovnitř.
„Opravdu?“ rozesmála jsem se, zatímco jsem zamkla venkovní dveře.
„No copak to nevidíte? Tak kde mě budete zkrášlovat?“
„Po schodech nahoru a rychle!“ zavelela jsem.
„Co si to dovolujete?“ ohradila se Jana.
„Jestlipak víš, jaké jsou přednosti dámy?“ zeptala jsem se Jany a tlačila ji nahoru po schodech do studia.
„Být krásná a reprezentovat manžela. Proto jsem ostatně tady,“ řekla Jana.
„Špatně, ty čubko!“
„No dovolte!“
„Být dobrá hospodyňka a manželka!“ řekla jsem klidným hlasem.
„To určitě! Na práci máme Anču! Já si to mohu dovolit! Práce je přece pro dámu, jako jsem já, naprosto přízemní!“
„Ty nejspíš stále nechápeš, proč tě sem manžel poslal, že?“ zeptala jsem se Jany.
„No přece na kosmetiku!“
„Ale kdeže, děvenko! Na převýchovu! Už má totiž dost těch tvých manýrů! Takže začneme a bez řečí! Svlíknout a oblíct si uniformu služebné! A pokud to nebude rychle, dostaneš na ten tvůj milostivý zadek!“
„To rozhodně neudělám!“ vztekala se Jana.
Vzala jsem do ruky důtky a šlehla Janu přes zadek.
Jana zafňukala.
„Paní, jste určitě dobrá obchodnice a manžel vám jistě dobře zaplatil. Co kdybych vám připlatila, a vy mě prostě pustíte domů?“ zkusila to se smlouváním.
„Ještě slovo a dostaneš do huby roubík. Převlíkat!“, zavelela jsem.
Jana popotahovala a štítivě se převlékala do šatů služky.
„Šperky dolů! A všechny!“ poručila jsem jí.
„To je hrůza! Vypadám jako naše Anča!“
„Však po mé převýchově se jí budeš rovnat i jejími schopnostmi! Myslím tím schopností vařit a uklízet!“
„To ne!“ zadupala Jana nožkou jako rozmazlená princeznička.
„A dost! To by stačilo! Lehnout na trestnou lavici a rychle! A za každé další zbytečné slovo dostaneš přidáno!“ ukázala jsem důtkami na trestnou lavici.
Jana viděla, že nemá jinou volbu a ulehla tedy na lavici.
„Sto ran za drzost a aroganci!“ rozhodla jsem.
Rány jsem sázela poctivě, aby to Janu pěkně štípalo.
Kopala nožkama, sténala a prosila, že už bude hodná.
Po výprasku jsem jí poručila, aby pořádně vytřela studio.
Když brala do ruky hadr, tvářila se, jako by brala do ruky chcíplou ropuchu.
„A ty grimasy si nech! A dělej!“
„A když to vytřu, pustíte mě pak domů?“ škemrala Jana jako malá holčička.
„Až to vytřeš, naučím tě, jak se má chovat správná manželka,“ odpověděla jsem.
„To jako jak?“¨
„Naučím tě, jak správně uspokojit manžela! Především, jak ho vzrušit!“
„Fuj! Chlapovi přece musí stát, sotva se na mě podívá!“ odsekla Jana.
Když pod mojí přísnou kontrolou uklidila, poručila jsem jí, aby se svlékla do naha a ohnula se přes trestnou kozlici.
„To mě zase budete bít?“ zeptala se plaše.
„Ne. Vyčistím tě!“ řekla jsem a vzala do ruky nádobu na klystýr.
„A proč?“
„Proč? Tvůj manžel mi říkal, že miluje anální sex a ty, malá čubko, kňučíš, že tě to bolí! Tak tě naučím, jak vnímat rozkoš v zadku! Ovšem až mi krásně pokouříš ocas!“
„Fuj! Jakej ocas?“
Voda pomalu vtékala do Janiných útrob.
„Ticho! Mazej se vyčistit na záchod! A umýt pořádně zadek!“ poručila jsem Janě.
Zatímco se myla, připnula jsem si kolem šatů připínací penis.
Když se vrátila, cupitala před zrcadlo, aby si upravila make up.
„Tohle jsem ti dovolila?“ zeptala jsem se výhružně a vrazila jí facku.
„Ne.“
„Ne, co?“
„Nedovolila, má Paní!“
„To je správná odpověď! Tak na kolena a kouřit!“
„Fuj!“
Dělala to opravdu nemotorně.
„Pořádně!“ křikla jsem na ni.
„Tohle jsem nikdy nedělala!“ fňukala Jana.
„To by ses měla stydět! Pamatuj si, ženská, která ho neumí chlapovi postavit, si ho nezaslouží! A dělej to pořádně nebo tě přivážu venku a pošlu na tebe bezdomovce, abys jim všem vyhulila péra! A to až do konce!“
„To né. Madam! Slitování!“
„Tak dělej! A potom hezky na gynekologické křeslo!“
„Ano, madam! Jak si přejete!“
Když si vlezla na křeslo a já jí začala vyšetřovat prostatu, vytekl z ní zbytek vody.
„Tak dámička! Ani se neumí pořádně vyčistit! Mazej okamžitě zpátky do koupelny a vrať se čistá! A to, co z tebe vyteklo, po sobě uklidíš!
A jestli se to bude opakovat, vezmu tě k silnici oblečenou jako kurvu a budeš stopovat kamioňáky a kouřit jim upocený ocasy!“
„Už jdu! Uklidím to, Paní! Všechno uklidím!“
„To doufám!“
Když se vrátila, poručila jsem jí, aby si stoupla před zrcadlo.
Udělala to a okamžitě si začala upravovat vlasy.
To mě namíchlo.
Vzala jsem do ruky masku prasete a nasadila ji Janě na obličej.
„Pořádně se podívej, co jsi! Tohle jsi, nic víc!“
Jana se rozplakala.
„Tak a zpátky na křeslo,“ přikázala jsem.
Už tu nestála arogantní dámička, ale ponížená, zničená, uplakaná dívenka.
To byl ten správný čas ojet paničku připínákem.
„A hekej u toho jako správná nadržená děvka!“
Stačilo se dotknout jejího ocasu a Jana se vystříkala.
„Ty tu ale nejsi pro své potěšení, ale pro mé potěšení! Tohle bylo naposledy, co jsi stříkala bez mého dovolení! Za trest dostaneš další výprask a za měsíc zavolám tvému manželovi, aby mi řekl, jak ses polepšila. A pokud si bude na tebe zase stěžovat, pozvu na další lekci tu vaši Anču, aby se podívala na tuhle svoji milostivu paní, jak umí šúrovat a kouřit ocasy!“
„To proboha ne, madam! Ztratila bych u ní veškerou autoritu!“
„Tak se mazej umýt a ustrojit! Manžel čeká na teplou večeři a vyžehlenou košili! A taky na pořádný sex!“ zasmála jsem se.
Jana se umyla a upravila.
Svoji mužskou tvář mi ale neukázala.
Proč taky?
Jako chlap by rozhodně nebyla tak krásná a přitažlivá…
