Nečekaně vhozen rovnou do vody D/s
Věnováno Madam Aradii a Komtese Katrin s poděkováním za inspiraci, kterou vyvolala jedna nevinná fotografie. Příběh je jinak zcela smyšlený.
Hned jak jsem vystoupil z autobusu, napsal jsem podle instrukcí Madam Aradii sms, že jsem dorazil, a bez otálení jsem se vydal k jejímu studiu. Jelikož jsem byl u Paní poprvé a neznal jsem cestu, pomáhal jsem si navigací v telefonu, podle údajů, které mi Madam Aradia laskavě poslala. Byl jsem samozřejmě pekelně nervózní, už ze samotného setkání, které mě dnes čekalo, ale i nemohl jsem dostat z hlavy myšlenku, že tím, jak mám oči zavrtané do telefonu, musí být každému jasné, že nejsem zdejší a tedy že moc dobře vědí, kam a proč mířím. Netrvalo to naštěstí dlouho a navigace mi hlásila, že jsem v cíli. Když jsem ale zvedl oči od displeje, abych se podíval, kam jsem to dorazil, strnul jsem.
Před domem, který mi Madam Aradia popsala, stála žena a významně hleděla mým směrem. Hrklo ve mně. Vypadala jako zosobnění mých snů. Světle hnědé vlasy po ramena, modré oči, oblečena ve stylových černých kožených šatech, černých kožených legínách a černých kotníkových botách na podpatku. Její dominantní charisma umocňovala rudá rtěnka na rtech a rudý lak na prstech. Musela tam na mě čekat.
Paní, jejíž jméno jsem neznal, ale nebyla to Madam Aradia, kterou jsem znal z fotografií, vypadala božsky. Něco takového jsem nečekala a bez přehánění mi změkla kolena. Paní se na mě podívala přísným pohledem a beze slova mi pokynula prstem, aby přišel blíž. Srdce mi tlouklo jako o život, ale přinutil jsem se k pohybu. Když jsem přistoupil před Paní, nadechl jsem se k pozdravu, ale v tom okamžiku jsem od ní dostal lehkou, ale ráznou facku.
„To je za to, žes mě tu nechal tak čekat“, oznámila mi.
„Jsem Komtesa Katrin“, představila se mi a natáhla přede mně pravou ruku. Podle toho, že mi ji nabídla hřbetem vzhůru, pochopil jsem i přesto, jak jsem byl z celé situace vyvedený z míry, že ji mám políbit. Strašně jsem se styděl, takhle na ulici, ale naštěstí kolem nebylo ani živáčka, tak jsem nevyřčený pokyn splnil. Cítil jsem u toho, jak mi rudnou uši, oči jsem měl zavrtané do země, styděl jsem se na Komtesu Katrin byť jen podívat. Přesto jsem cítil, jak se mi v kalhotách
snaží penis o erekci. V úspěchu mu ovšem bránil pás cudnosti, který mi Madam Aradia nařídila týden před příjezdem na lekci si nasadit.
Z toho rozpoložení mě ale Komtesa Katrin okamžitě vytrhla.
„Tak pokračuj v pozdravu,“ řekla a natáhla kupředu pravou nohu.
Pochopil jsem, že ji mám políbit.
„Prosím… Takhle venku ne…“, odvážil jsem se namítnout.
Ale slova ani nedozněla a dostal jsem dvě facky, z každé strany jednu. Silnější než předtím.
„Nevšimla jsem si, že spolu debatujeme,“ pronesla Komtesa Katrin mrazivě.
Stál jsem jako zmrazený a v rozpacích jsem se rozhlédl kolem. Naštěstí stále nikde nikdo, ale to se mohlo každým okamžikem změnit. Rozhodl jsem se mít to rychle za sebou. Poklekl jsem na obě kolena a rychle políbil botu Komtesy Katrin.
„No pořádně, trochu vášně a úcty do toho dej. Za tohle by sis od Madam Aradie vysloužil akorát výprask“, vysmála se mi ona.
Srdce mi bušilo jako o závod a hrdlo jsem měl stažené strachy. Rychle jsem polibek zopakoval, ale dal jsem si víc záležet, aby to nevypadalo jako odfláknuté. Už už jsem se chystal se zvednout z pokleku, když tu přede mne Komtesa Katrin předsunula nohu druhou.
„Líbají se obě boty“, oznámila mi se smíchem. „To aby ses to pořádně naučil.“
Neubránil jsem se tomu, abych se znovu nerozhlédl, jak vypadá situace na ulici. To se ale Komtese Katrin zjevně nelíbilo, jelikož mi nohou přišlápla ruku.
„Jak dlouho budu čekat?“, zeptala se zvýšeným hlasem.
Rychle jsem se vzpamatoval a zopakoval celou ceremonii.
Zvedl jsem se pak rychle na nohy a vrhl na Komtesu Katrin prosebný pohled. Opět jsem ale dostal facku.
„Řekla jsem ti snad, aby ses zvedal??“, zpražila mě.
„Koukej mě obejít, po kolenou, a políbit mi ještě zadeček. Čekala bych, že budeš mít uvítací protokol líp nastudovaný.“ Nepokrytě se mi vysmívala.
To už se o mě pokoušel infarkt. Alespoň jsem měl ten pocit. Uši jsem měl rudé, tvář taky, čelo se mi rosilo. Strašně jsem se styděl. Cítil jsem se šíleně poníženě, ale taky pekelně vzrušený.
Rychle, leč nemotorně jsem po kolenou Komtesu Katrin obešel a vroucně políbil její zadeček v těch úžasných kožených šatech. Vůně kůže by mě poslala do kolen, kdybych tedy už neklečel.
„Táááák, správně,“ pochválila mě Komtesa Katrin. „A teď ještě znovu na druhou půlku.“
Tento příkaz jsem plnil radostněji, měl jsem dojem, že tím, že klečím za ní, nejsem tolik vidět, jako když jsem musel líbat boty. Asi i proto jsem se do toho trochu zabral. Čehož Komtesa Katrin neomylně využila. Její ruce najednou vystřelily dozadu, chytily mě za hlavu a přitlačily můj obličej silněji proti jejímu zadečku. Poddával jsem se tomu a zamčený penis se marně snažil vyrůst.
Po chviličce mě Komtesa Katrin pustila, dovolila mi, abych se postavil. Podívala se na mě přísným pohledem a rukou mi přejela po poklopci. Vyvolalo to zaškubnutí, kterého si nemohla nepovšimnout.
„Doufám, žes splnil úkol, který ti Madam uložila,“ položila mi otázku.
„Ano, Komteso Katrin“, přikývl jsem.
Odpovědí mi byl úsměv na její tváři. Měl jsem ale dojem, že nevěstí pro mě nic dobrého. A nepletl jsem se.
„Zkontroluju si to. Rozepni kalhoty!“, přikázala mi.
Na sucho jsem polkl.
„Komteso Katrin, prosím Vás, tady venku ne…“, zaúpěl jsem zoufale.
Okamžitě přilétla facka.
„Dělej! A nebo tě nechám se tu vysvléct celého!“
Ta hrozba, o které jsem nepochyboval, že by ji splnila, zafungovala.
Třesoucíma rukama jsem povolil pásek na kalhotách, rozepnul zip a maličko jsem stáhl dolů trenýrky, abych Komtese Katrin ukázal, jak jsem uzamčený.
Přistoupila ke mně blíž, takřka tělo na tělo se její ruce vjely do mého rozkroku. Zkoukla pás, zámeček, ale hlavně si hrála s mými koulemi.
Střídavě mnou cloumal stud, strach a vzrušení. Zrychlený dech se několikrát změnil v lehké zasténání.
„Ty čubko jedna nadržená, necháváš se tu prohmatávat na chodníku jako malá kurvička. A to Madam říkala, že seš prý stydlivej,“ vysmívala se mi Komtesa Katrin, zatímco mnou zmítaly vášně.
Ještě chvíli si se mnou Komtesa Katrin hrála a bavila se mými rozpaky, ale najednou sevřela moje koule pevně do ruky a beze slova mě za ně táhla ke dveřím. Cupital jsem za ní a v duchu jsem byl šťastný, že konečně zmizíme z ulice. Za chviličku jsme byli uvnitř a dveře studia Madam Aradie se za námi zavřely…
