O Kristýně jsem už psala. O našich večerních procházkách po vesnici.
Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem ji přesvědčila, že její dočasná transformace v ženu je něco, za co se nemusí vůbec stydět.
Dnes už ji nevykolejí, když potkáváme kolem projíždějící auta.
Ale přece jen se známe už více než rok, a tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že pomalu nastal čas posunout moji převýchovu na další level. Dostala jsem nápad.
Před lekcí jsem smskou poslala Kristýně následující úkol:
„Dorazíš s nalakovanými dlouhými nehty, v punčochách, podvazcích a pantoflíčkách. O zbytek se nestarej a nevyptávej se na scénář. Vše necháš jen na mě.“
Dorazila na čas.
Dala jsem jí dostatek času, aby se v autě převlékla a mezitím jsem jí připravila dámské šaty a paruku.
Potom jsem si pro ni došla k autu. Schválně jsem počkala, až půjdou kolem sousedky na procházku a viděly ji. Teprve potom jsem otevřela dveře auta,
nasadila jí pouta a objemný obojek a za vodítko ji vyvedla z auta.
Na sobě měla pánské tričko a na nohou punčochy a podvazky.
„Tak takhle tedy ne, Kristýno. Takhle by to opravdu nešlo,“ řekla jsem přísně.
Dole v šatně už byly připravené šaty, paruka a šminky.
Odepnula jsem jí pouta na rukou, aby se svlékla, pomohla jí do podprsenky a šatů, na hlavu jsem jí nasadila paruku s dlouhými vlasy a pusu jsem jí nalíčila rudou rtěnkou.
„Pojedeme na malý výlet. Dnes žádná procházka. Pouta na ruce ti zatím dávat nebudu, abys mohla řídit,“ řekla jsem.
Kristýna vykulila oči.
Tohle nečekala.
„Kam pojedeme, Madam?“ zeptala se vyděšeně.
„Jen kousek. Budu tě navigovat!“ odsekla jsem.
Když jsme dorazily před místní hospodu, poručila jsem Kristýně, aby zaparkovala.
Poslechla.
Spoutala jsem jí ruce a přikázala jí vystoupit.
„Mám chuť na kávu. Takže dnes půjdeme do hospody a ty se budeš chovat jako skutečná dáma.
A jestli někdo pozná, že nejsi skutečná žena, budeš spoutaná ve studiu až do rána!“ vyhrožovala jsem.
„Tam jsou ale chlapi,“ namítla Kristýna.
„No a? Neboj se, kdyby tě náhodou začali balit, od toho jsem tu já. A neboj, na mě si nikdo nic nedovolí. Už mě dobře znají. A nevím proč, ale většinou se mě bojí!“ zasmála jsem se.
„To úplně chápu, Madam, že se vás bojí,“ odpověděla Kristýna.
Vešly jsme do hospody.
Hostinská mě přátelsky pozdravila a usmála se. „Co to máš s sebou za kočku?“ zeptala se a spiklenecky na mě zamrkala.
„To je kámoška. Jdeme jen na kafe.“
„Hned vám ho jdu udělat.“
Posadily jsme se k prázdnému stolu a Krystýna si schovala ruce pod stůl.
„Dáma si nikdy nedává ruce pod stůl,“ pokárala jsem ji.
Mezitím, než hostinská donesla kávu, vešli do hospody tři chlapi. Když uviděli Kristýnu, jeden z nich pronesl: „Ty vole, to je ale kost!“
Kristýna zrudla.
„Na tu, chlapče, nemáš,“ řekla jsem nahlas.
„Proč by ne? Klidně ji pozvu na panáka,“ kasal se chlapík.
„Ona je ale na holky, víš? Chlapi jí nic neříkají. Takže se přestaň snažit, broučku,“ usadila jsem štamgasta.
„Taková škoda,“ uzavřel náš rozhovor chlapík zklamaně a poručil si pivo.
Dopily jsme, zaplatily a vrátily se do studia.
Musela jsem Kristýnu pochválit.
Viděla jsem na ní, jak byla po celou dobu v hospodě nesvá.
Oceňovala jsem její statečnost.
Za odměnu jsem ji spoutala na posteli do kožených pout, aby vstřebala zážitky dnešního večera. Chvíli jsem ji nechala odpočívat a teprve potom
jí nasadila na penis vibrační hlavici.
Myslím, že orgasmus si dnes opravdu zasloužila.