Sandra přivolává démona Beliala

Po zasvěcení do vyššího čarodějnického řádu Lady Aradia a Damiana připravují Sandru na příjezd Velmistra.

Uplynulo několik týdnů od poslední seance, když se mi Madam Aradia opět ozvala v e-mailu.

„Milá Sandro!

Protože se blíží příjezd našeho Velmistra a chceme být opravdu dobře připravené, rozhodly jsme se s Damianou, že rituál vyvolávání Beliala, démona, který slouží Satanovi, zkusíme provést nejprve samy. To nám pomůže pak v hlavním rituálu, kdy provedeme s Velmistrem vyvolání samotného Pána pekel - Satana. K tomu bude zapotřebí lidské oběti, která musí podstoupit velmi bolestivé praktiky. Satan se zjeví pouze jako odměna za tělesné utrpení.

Seance se bude konat v pondělí za dva týdny od 11 hodin. Týden před seancí se zamkneš, a budeš bez ejakulace. Tvoje sperma bude patřit pouze Belialovi. Navíc denně vypiješ sklenku vlastní moči, aby se tvé tělo připravilo k rituálu. Na seanci dorazíš nalíčená jako děvka a také tak oblečená, abys démona přilákala.

Aradia“

Pochopila jsem, o co jde. Dosud jsem stále ještě nebyla přesvědčená, zda Satan je symbol, imaginární bytost, nebo skutečný.

Až když jsem si to přečetla podruhé, uvědomila jsem si, co mi vlastně Lady Aradia sděluje.

Ohromilo mě to. Co to má znamenat? Opravdu Satan existuje? Zkouší mě? Setkám se s ním?

Tu oběť pro to poznání podstoupím!

Studiem dostupné literatury jsem si doplnila znalosti o démonovi Belialovi. To, co jsem se dozvěděla, mi vyrazilo dech podruhé.

Zjistila jsem, mimo jiné, že démon Belial svádí lidi k hříchu, sexu a chtíči. Dále jsem zjistila, že pobývá v samé blízkosti Satana a že se objevuje v podobě anděla neobyčejné krásy, sladce mluvícího.

Vzpomněla jsem si na krásnou Damianu s andělskými křídly vytetovanými na zádech. Je to souhra náhod nebo znamení?

Když jsem se vzpamatovala, odepsala jsem.

„Vážená paní Aradie,

děkuji Vám za pozvání na seanci. Budu se řídit Vašimi pokyny.

Vím, že mě čeká těžká zkouška. Prosím, abyste mě s Damianou podpořily, abych to dokázala. Pro Vás podstoupím cokoliv.

Vaše oddaná Sandra“

Moje odhodlání bylo veliké. Madam Aradii jsem vždy důvěřovala a tichá křehká Damiana by mi přeci nebyla schopná ublížit.

Každopádně chtíč jsem začala pociťovat velmi silně. Uzamčení v pásu cudnosti, jak mi nařídila Lady Aradia, se ukázalo jako nezbytné. Jedině soustředění na zadané úkoly mi pomůže zachovat si zdravou mysl alespoň do seance. Uvědomovala jsem si závažnost situace a úzkostlivě jsem dodržovala pokyny

Přesně týden před seancí jsem vypila skleničku ranní moči a zamkla jsem se do pásu cudnosti. O splnění úkolu jsem informovala Lady Aradii. Té se zdálo, že mi to jde až příliš snadno.

Napsala mi: „Víš co? Já ti to ještě zpestřím. Denně si po koupání uděláš pět otrockých orgasmů a zase se zamkneš. Žádný stříkání samozřejmě!“

Uvědomila jsem si, že mě za ten celý týden čeká 35 otrockých orgasmů. A podotkla jsem, že to bude těžké, a vyjádřila jsem uctivě naději, že příkaz dělat denně pět otrockých, mi bude zmírněn.

„Na to zapomeň. Nebude!" napsala mi.

Poslušně jsem své úkoly plnila a připravovala jsem se na seanci. V pátek jsem už byla zcela v moci té ďábelské věci svírající mé genitálie, jež v ní byly uvězněné. Do hlavy se mi stále vracelo: Aradia, Damiana, moč, otrocké, moč, otrocké, moč, otrocké, démon, přijít jako vyzývavá děvka... A také nutkání stále něco Madam Aradii sdělovat. Potřebovala jsem její podporu. Nikdo z lidí kolem mě neměl tušení...

Do čeho jsem se to zase pustila? Co mě čeká? Už jen tři dny...

V neděli, večer před seancí, jsem usínala uzamčená v pásu cudnosti s hlavou plnou znepokojivých myšlenek a chtíče. Hlavou mi běžely představy, v klíně se mi vařily genitálie a já konečně usnula.

V pondělí jsem ve stanovenou dobu a přesně podle pokynů dorazila k Lady Aradii. Už mě s Damianou čekaly.

Když jsem vstoupila do místnosti, ihned jsem se svlékla do spodního prádla: podprsenka, kalhotky, punčochy. Madam mi podala černé šaty.

„Oblékneš si obřadní šaty. Podprsenku si nech.“

Oblékla jsem si přiléhavé černé šaty a zapnula zip.

Také kněžka Damiana a Lady Aradia měly na sobě obřadní šaty.

Damiana byla v černých minišatech bez rukávů. Vepředu byly vyzývavě průsvitné. Rozeznávala jsem její nádherná prsa a bříško. Obutá byla do vysokých černých bot sahajících až pod kolena.

Aradia měla dlouhé černé šaty bez rukávů s červeným lemováním a s vysokým límcem, které jí dodávaly ďábelský vzhled. Vepředu měla odhalené dlouhé nohy v sebevědomě vyzývavých síťovaných punčochách a vysokých černých botách. Vypadala slavnostně.

„Kalhotky dolů! Pás cudnosti také dolů! Udělám ti kudu.“

Usmála se. Také Damiana se usmála. Už se těšila, až uvidí, jak to Madam dělá.

Vyprostila jsem si genitálie z pásu cudnosti a obnažila klín. Než jsem se usadila na gynekologické křeslo se šaty vyhrnutými k pasu, nechala si Damiana ode mě vyprávět, jaké jsem měla před seancí úkoly a jak jsem je plnila. Viditelně byla spokojena. Obzvlášť líčení, jak jsem pila vlastní moč, jí zaujalo.

„Takže jsi to zvládla?“ ujistila se Lady Aradia. „Nechala sis sperma pro Beliala?“

„Ano, nechala,“ potvrdila jsem.

Madam se pustila do plastiky mých genitálií.

„Než zahájíme rituál, vymodeluji ti kundičku, aby ses Belialovi líbila.“

„Ano, chci se mu líbit,“ souhlasila jsem.

„Vidíš, Damiano? Ani necekne,“ upozornila přítelkyni během šití obyčejnou jehlou a silnou červenou nití.

Damiana se usmála a pozorně sledovala, jak mi Madam zašívá poštěváka mezi volnou kůži na genitáliích, dlouho a důkladně. Snášela jsem to klidně.

„Musím to ještě trochu zašít. Ten poštěvák jí pořád ještě kouká ven."

Damiana se zajímala o správnou techniku šití a Madam jí to ráda předvedla.

„Musíme jí udělat pěkně rovnou čárku. Příště, až přijede Alestair Crowley, budeme vyvolávat samotného Satana. Dnes to bude zkouška, aby to příště perfektně klaplo."

Konečně byla s mým klínem spokojená.

„A jsi připravená. Postav se a pozdrav nás!"

Sestoupila jsem z gynekologického křesla. Prohlédla jsem si v zrcadle svou nově vymodelovanou kundu. Byla sešitá velice úhledně a červená nit vypadala pěkně. Jen žalud poštěváku vyčníval. Byl nalitý krví a už teď na mě prozrazoval, jak jsem vzrušená, přestože jsem absolvovala dlouhé šití bez anestezie.

Stáhla jsem si spodní okraj obřadních šatů z boků na stehna.

„Nejdřív mě. Však už to znáš," upozornila mě Aradia.

„Ty šaty jí sluší, co říkáš?" zeptala se kněžky Damiany.

„To jo, Belialovi se bude líbit," souhlasila.

Klekla jsem si před Lady Aradii a políbila jsem jí ruku. Pak pravé podpaží. Bylo horké a vlhké. Aradia vyžadovala, abych to dělala opravdu důkladně. Byla jsem roztřesená trémou. Dotýkala jsem se jejího podpaží s úctou a vděčností. Vnímala jsem ho všemi smysly.

„Tak tobě se minule nelíbilo, že jsem neměla vyholené podpaží?! A pročpak si myslíš, že bych si měla v zimě holit podpaží, když nosím dlouhé rukávy?"

„Abyste mi udělala radost," odpověděla jsem upřímně, protože její podpaží miluji.

„Ty si myslíš, že jsme tu proto, abychom ti dělali radost?"

Chytila mě za čerstvě zašité genitálie a stiskla.

„Co?"

Nevěděla jsem, co odpovědět. Plácla mě přes klín.

„Čubko!" dodala s výčitkou ve hlase.

Uhodila mě znovu.

Svíjela jsem se bolestí. Slyšela jsem, jak se Damiana mému okamžitému potrestání zasmála.

„A druhé podpaží!"

Levé podpaží měla ještě víc vlhké, pokryté čerstvým potem. Poznala jsem, že je vzrušená.

„Mám ho zpocené, viď? Tak mi ho pěkně očisti! Ha, ha. Tak, to je ono!"

Byla jsem ráda, že už je spokojená, a byla jsem šťastná, že mi to dovolila.

„A pokračuj v pozdravu..."

Políbila jsem jí špičku boty a zadek. Kvůli tomu jsem jí musela zvednout sukni. Políbila jsem jí s úctou a láskou obě půlky.

„Dobře. A teď pozdrav Damianu."

Po čtyřech jsem přilezla ke kněžce.

Požádala jsem jí o dovolení políbit jí ruku a pak podpaží.

Nastavila mi levé podpaží. Bylo dokonale hladké! Hebké, voňavé...

„Umyj jí jazýčkem, Sandro. Očisti Damianu před obřadem vlastními slinami," nabádala mě Lady Aradia.

„Jedno nestačí. Pokračuj."

„Prosím o dovolení očistit vám levé podpaží, slečno," poprosila jsem uctivě.

Damiana mi nastavila levé podpaží.

Byla jsem okouzlená tou nádhernou. Směla jsem si jí zblízka prohlédnout, přivonět k ní a dotýkat se jí ústy. Dychtivě, avšak s citem a pečlivě, jsem jí líbala a olizovala. Slyšela jsem zblízka, jak Damiana dýchá.

„Sandro! Co to je?" zvolala Aradia.

Zrychloval se mi dech.

„Podívej, jak slintá!" upozornila Damianu. „Ona slintá poštěvákem?!"

„Jo, poštěvákem," potvrdila s úsměvem Damiana. Zachvěl se jí hlas. Byla pobavená nebo vzrušená?

Určitě ji muselo těšit pomyšlení, že mě dokázala vzrušit pouze tím, že mi dovolila, abych se jí dotkla. V tu chvíli by stačilo málo, aby mě přivedla k vyvrcholení.

Stačila její fyzická blízkost, aby vzbudila ve mě silný chtíč.

„Dál!" poručila Madam.

Klekla jsem Damianě k nohám a políbila jsem jí nohu.

„Smím Vám políbit zadeček, slečno?"

"Ano," řekla a nastavila mi ho.

Vyhrnula jsem jí šaty nad zadek. Pod nimi na sobě měla maličká červená tanga.

„Hm, ty kalhotky by neměla mít," všimla si Aradia. „Sundej jí ty kalhotky!"

„Ano, milostivá Paní," uposlechla jsem.

Damiana se rozpačitě zasmála.

„Kněžky Beliala přeci nemůžou mít kalhotky," vysvětlila Aradia.

„Aha, no jistě..." uvědomila si slečna Damiana.

Ohleduplně jsem Damianě stáhla kalhotky z boků přes zadek ke kolenům, vyprostila jsem je přes vysoké boty a odložila jsem je na lavici.

Teď už její zadeček nic neomezovalo. Políbila jsem jí ho.

Obě kněžky byly už připraveny na vyvolání démona Beliala.

Jeho vyvolávání nespočívalo v nějakém zaříkávání. Nic takového. Démona mohla přivábit jedině lidská oběť, která podstoupí velkou bolest a projeví nezvladatelný chtíč.

A tou jsem byla já.

Rituál mohl začít.

„Vstaň! Pojď ke mně!"

Předstoupila jsem před Lady Aradii. Měla v ruce fialový provaz.

Když jsem si oblékala šaty, které mi vybrala, zdálo se mi, že nejsou vůbec vyzývavé. Byly černé, přiléhavé těsně na tělo, s dlouhými rukávy, upnuté až ke krku.

Teď se ukázal důvod.

Aradia mi s Damianinou pomocí uvázala kolem těla provazy tak, že vepředu na mém trupu vytvořily velký pentagram. Pro vyvolávání to byl důležitý symbol.

„Teď si lehneš sem," ukázala na lůžko potažené stříbrnou fólií.

Položila jsem se na něj. Zavázaly mi oči.

„Pustíme se do obřadu, Sandro," slyšela jsem Aradii. „Obřad vyvolávání Beliala spočívá v tom, že si přizveme na pomoc čtyři živly. Umíš je vyjmenovat?"

„Oheň, voda, země, vzduch," odříkala jsem.

„Vidím, že ses poctivě připravila," uznala. „A každý živel znamená jednu oběť."

„Ano, jsem připravená," řekla jsem.

„Takže první bude voda. A obětí vody bude piss. Teď se hezky přes ten svůj zašitý poštěváček sama vyčůráš, a když to nepůjde, tak se vyčůráme my."

V obřadní pozici vleže mi to však nešlo. Snažila jsem se marně. Vyteklo jen pár kapek. Nervy mi pracovaly a bylo to znát.

„Tak my ti pomůžeme," nevzdávala to Aradia.

Vymočila se do skleničky a podala ji Damianě, aby také přidala. Pak jsem dostala sklenici do ruky a s magickým pentagramem uvázaným na hrudi jsem její obsah poslepu vypila.

„Vidíš, jak ses to krásně naučila!" pochválila mě Aradia.

„Druhým živlem je oheň," pronesla slavnostním hlasem. „Vyhrň si šaty. Stačí k pasu, ať je vidět pentagram. Odhal jenom klín. Oběť ohně provede Damiana. Zalije ti kundičku horkým voskem."

Cítila jsem, jak mi pomalu a dlouze zalévá horkým voskem celý můj klín. Cítila jsem vůni vosku.

„Vím, že je to těžké, když máš zavázané oči. Nikdy nevíš, kam a kdy ten horký vosk přijde,“ promlouvala ke mně Lady Aradia.

S napětím jsem čekala. Co se stane.

„Podívej, jak se klepe,“ upozornila Damianu.

Ta pokračovala. Cítila jsem, jak mi klín zalévají proudy horkého vosku.

„Děláš to krásně. Celá je růžová,“ radovala se Aradia.

Damiana pokračovala. Genitálie se mi pekly pod vrstvou horkého vosku.

„Roztáhni nohy, Sandro. To je ono! Ať jí má pěkně růžovou.“

Damiana přilila další dávku vosku do mého zkoušeného klína.

„Teď máš zalitou celou kundu. To je nádhera!“

Lady Aradia byla spokojená.

„Tak to byl živel oheň. Další živel je vzduch. Teď ti sundáme šátek.“

Aradia mi sejmula šátek z očí.

Prohlížela jsem si svůj klín zcela pokrytý silnou vrstvou růžového vosku.

„Teď se musíš svléknout úplně donaha,“ řekla Aradia, zatímco mí seškrabávaly ztuhlý vosk ze zarudlé kůže.

Pochopila jsem, proč je důležité být dokonale vyholená.

„Vstaň! Všechno svléknout!“

Když jsem se postavila, pocítila jsem, že moč, která nešla ven vleže, se teď už konečně tlačí ven.

„Milostivá Paní, teď už mohu čůrat… Tedy jestli ještě mohu vykonat svou oběť…“ připomněla jsem.

„Nikdy není pozdě,“ uklidnila moje rozpaky Aradia. „Tady máš skleničku a můžeš dokončit rituál. Bude to tak lepší a účinnější pro přivolání Beliala.“

Spustila jsem proud do sklenice.

„Tak čůrej, čůrej,“ povzbuzovala mě dychtivě. „Asi máš žízeň, viď?“

„Mám,“ odvětila jsem.

Damiana se nahlas pousmála.

Tušila jsem, co nastane, a ani to nemohlo být jinak. Vždyť to k rituálu patří.

„Tak to zase vypiješ.“

Močila jsem dlouho.

„Jak jí ty šaty sluší, že?“

„Viď? Jsou na ní pěkný!“ pochválila mě Damiana.

„Má postavičku do nich úplně dokonalou,“ vysekla mi Aradia poklonu.

Dlouze jsem močila a naplnila jsem velkou sklenici až po okraj.

„To sis dala poctivou dávku,“ ocenila mou snahu. „Tak a všechno vypít!“

Udělala jsem to. Přestože mou močí byla úplně naplněná velká sklenice, dokázala jsem to vypít na tři nadechnutí.

„No, je vidět, že je trénovaná,“ pravila Aradia uznale.

Vrátila jsem jí prázdnou skleničku.

„Takže teď si svlékneš šaty, podprsenku… Úplně donaha!“

Rozvázala provazy uvázané kolem mého těla do tvaru pentagramu a vzala si ode mě poslední součásti mého oděvu.

Když jsem před ní stála konečně nahá tak, jak jsem byla stvořená, řekla: „Teď si tedy přizveme na pomoc další živel. Půjdeš na gynekologické křeslo.“

Zatímco jsem uléhala do křesla a pokládala roztažené nohy do držáků, Lady Aradia vysvětlovala třetí část rituálu.

„Dalším živlem je vzduch. A co vzduch přenáší při bouři? Blesky…“

„Elektřinu?“ uhodla jsem.

„Takže další obětí je elektrika“

Aradia si připravila přístroj. Zřejmě nový.

„Oh!“

Slečně Damianě unikl bezděčný hlasitý výdech plný překvapení.

Aradia mi na bradavky připevnila svorky pomocí silných pružinek. Držely pevně. Hned do nich pustila elektrický proud. Jeho bodání mi proniklo do bradavek. Vzdychla jsem, ale ihned jsem se ovládla.

„To není všechno,“ upozornila mě. „Když je silná bouře, tak je silná…“ Nalepila mi elektrody na zašité pysky a nejen to.

„A ještě tohle na poštěváka,“ slyšela jsem, ale neviděla jsem, co mi klíně provádí. Damiana mi přiložila elektrodu přímo na žalud poštěváka.

Pustily mi proud i do klína.

„Už to cítím… Hodně to cítím. Teď to brní. Teď to cuká. Hodně to cukááá,“ popisovala jsem své pocity.

„Uhhh!“ tlumila jsem v sobě bolet.

Damiana s elektrodou v ruce si pohrávala s mým poštěvákem a Aradia přidávala elektriku ještě víc.

„Cítíš? Asi jo. Vydrž,“ usmála se spokojeně.

Musela jsem to vydržet.

„Já vím, jedině silná bolest oběti přivolá Beliala,“ poučovala mě.

Viděla, jak se snažím přemáhat a držet sténání v sobě. Převzala elektrody od Damiany a sama osobně si hrála s mými genitáliemi.

„Můžeš u toho klidně křičet.“

Rozhodla jsem se vydržet to bez křiku, co nejdéle.

Elektrika mi projížděla do bradavek a do genitálií. Vzrušovalo mě to, ale bolelo to. Hlavně do žaludu poštěváka to tepalo, cukalo, pálilo...

„Hm! Hm! Hm!"

Tlumila jsem v sobě bolest.

Damina stála vedle mě a dohlížela na mě.

„Úmmm..."

Tiše jsem úpěla. Dívala jsem se Damianě na prsa pod průsvitnými šaty. Bradavky jí stály. Ten pohled mi pomáhal snášet bolest.

„Líbí?" chtěla vědět Aradia.

„Anooo, Paní. Moc se mi to líbííí," odpověděla jsem roztřeseným hlasem. A byla to pravda.

„Že to nedáváš najevo?" pousmála se.

Jen jsem souhlasně povzdechla. Nechtěla jsem jí vyprovokovat, aby přidala ještě víc.

Aradia vypnula elektriku.

„No vidíš. Třetí oběť se blíží ke konci. Potom už ti bude zbývat jenom jeden živel. A to je země. Ze země vyrůstají bambusy a rákos. Co myslíš, že bude poslední obětí?

„Výprask," uhodla jsem její nápovědu.

„Ano, výprask, aby se do tebe dostala síla země," vysvětlila mi s úsměvem. „Ale ještě se podíváme na tvůj zadek, než na něj dostaneš."

Odlepila mi elektrody z klína.

„No, ten poštěvák vypadá! Pěkně jí ta elektrika dala zabrat! A tu kundu hezky opálila, jen co je pravda!"

Byla velmi spokojená.

„Tak jí za odměnu ošukáme šukacím strojem," usmála se a bylo vidět, že je v dobré náladě. Rituál zřejmě probíhal podle jejích představ.

Prozkoumala můj zadek prsty a pak do něj zastrčila celou ruku.

„Krásně ses uvolnila. Zapnu šukací stroj. Ani ho nebudu muset moc namazat."

Přistavila stroj k mému roztaženému klínu.

„Jo, to bude ta správná míra," konstatovala, když přiložila šukací dildo na konci tyče k mému análnímu otvoru.

„Ježíši..." uniklo mi nepatřičně, když jsem ohromeně spatřila jeho proporce. Velkoryse to přeslechla.

„A budeme jí šukat i s elektrikou."

Aradia pokynula Damianě, aby znovu pustila elektriku do mých bradavek.

Dildo se mi zdálo příliš veliké. Ale kupodivu stroj do mě vklouzl hladce a šukal mě příjemně. Tedy zpočátku.

„Nejdřív pomalu, ať si zvykneš..." uklidňovala mě Aradia.

Zrychlovala stroj postupně, až dosáhl ďábelsky rychlého šukání, kterého člověk není schopen.

„Hezky!"

Aradia byla spokojená, že dosáhla maximálního výkonu stroje, který mě šukal, až mi podbřišek poskakoval.

„Ona nic neříká!" zvolala však zklamaně.

„Tak ještě přidáme elektriku," kývla na Damianu.

Do bradavek mě zasáhla bolest.

„Uh...." začala jsem úpět.

Aradia zatlačila stroj hlouběji.

„Há! Há! Háháhá!" vzdychala jsem podle tempa přírazů stroje.

Aradia zatlačila stroj ještě hlouběji.

Masíroval mi prostatu. Dělal mi pulzující bouli vysoko na břiše. Byl hluboko.

„Aaaháááúúú!"

Křičela a vyla jsem v extázi přinucená k suchému orgasmu přes prostatu.

Vzpamatovala jsem se, až když ho zastavila a vytáhla ze mě ven.

Aradia zastavila stroj. Rychle jsem oddychovala.

„Hezky! Hezky hluboko jsi ho tam měla!“

Ano, cítila jsem ho v břiše. Byla jsem pyšná, že jsem to zvládla. Byla to pořádná šukací jízda!

„Ještě se ti podívám na ten ošukanej zadek," řekla a strčila mi do něj ruku.

„A co ta elektrika v bradavkách? Ještě funguje?" zeptala se starostlivě.

„Ano, funguje," potvrdila jsem a doufala jsem, že jí už vypne.

„Tak jí ještě chviličku necháme," pronesla laskavě a se zalíbením prozkoumávala celou rukou můj konečník.

„No jo, hezky ti tam dám celou ruku a pěkně ti ji tam nechám. Víš, až přijede Velmistr, musíme se postarat, abys byla připravená. No, myslím, že to bude dobré," pravila s uspokojením.

Vytáhla ruku ze mě ven.

„Vypneme elektriku," kývla na Damianu.

Ta vypnula elektrický přístroj.

„Děkuji."

Snažila jsem se být uctivá.

„Když už máš ty bradavky tak zduřelé..."

Aradia si je podrobně prohlížela.

„Tak se na ně podíváme..."

Připravovala si injekční jehly a líčila mi, co mě čeká.

„Teď zjistím, jak ses doma připravovala na zapichování jehel. Pak tě čeká poslední oběť, výprask. A nakonec ta nejdůležitější část: uspokojit nás, a sama se při tom neudělat. Co kdybychom jí to vůbec nedovolily a po tom ji zamkly zpátky do pásu?"

Než stačila Damiana odpovědět, rychle jsem se ozvala: „Prosím, abych se směla udělat."

Damiana se zasmála. Aradia neodpověděla.

Začala mi jehlami propichovat bradavky. Každou bradavku mi propíchla dvěma jehlami. Dalšími jehlami mi propíchala kůží na genitáliích a na hrázi. Používala silné jehly, dvojnásobně silnější, než s jakými jsem si to zkoušela doma.

Když byla s mojí výzdobou spokojena, přišla na řadu poslední oběť.

„Teď vstaň! Poslední živel. Rákoska!" vydávala Aradia stručné příkazy. „Ohneš se přes trestnou kozlici."

Postavila jsem se, s jehlami zapíchanými ve svém těle, a přistoupila jsem k vysoké červené lavici. Rozkročila jsem se, položila jsem se na ni břicho a hruď, a vystrčila jsem zadek. Musela jsem nalehnout na prsa, v nichž jsem měla zapíchané jehly. Bylo to nepohodlné.

„Můžeš si vybrat: rákoska nebo bambuska? Oboje je ze země."

Zvolila jsem rákosku. Tu už znám. Obávala jsem se, že bambuska bude ještě horší.

„Takže pětadvacet ode mě, pětadvacet od kněžky. Tak se připrav."

Vybírala si rákosku. Čekala jsem přehnutá přes kozlici a před očima jsem měla podlahu. Po orgasmu se šukacím strojem moje nadrženost ustoupila. Věděla jsem, že to bude bolet.

Výprask od Lady Aradie začal.

„Jedna. Děkuji, Madam... Dvě. Děkuji, Madam..."

Zpočátku jsem to snášela v klidu. Ježe Madam spokojená nebyla. Po pěti ranách si vyměnila rákosku, aby se mohla lépe rozmáchnout.

Další rány pálily mnohem víc. Počítala jsem a hlas se mi začal třást.

„To je ono!" pochvalovala si. Slyšela jsem, že se zadýchala. Začalo to být zlé.

Po deseti jsem zvýšila hlas. Další rány rychle za sebou mě donutily vzlykat. Rozhodně se mi lépe snášely rány s pauzami.

Trochu jsem se sebrala, ale přesto jsem hanebně naříkala. Poslední rány byly opět v rychlém sledu. Ale to bylo v pořádku. Jedině silná bolest oběti může přeci Beliala přivolat.

„A teď si můžeš zase vybrat, jestli chceš od kněžky dalších pětadvacet na zadek. Nebo přes kundu, ale jen plácačkou. Myslím, že na zadku máš už dost velké stopy. Ty se budou dlouho hojit. Tak ať ti ho nerozsekáme úplně. Tak radši přes kundu, co?"

Přikývla jsem.

„Vstaň! Otoč se! Od Damiany pětadvacet přes kundu!"

Rozkročila jsem se s rukama za hlavou. Z jedné bradavky se mi spustil pramínek krve, protože jsem při výprasku na ně nalehla celou vahou.

Kněžka se ujala delikátnějšího způsobu výprasku. Nepolepšila jsem si. Bylo to ještě horší.

„Jedna. Děkuji, slečno... Dvě. Děkuji, slečno…"

Jezdeckým bičíkem zasahovala moji nechráněnou kundu zpočátku mírně. Lady Aradii se to líbilo a chtěla si to také užít. Převzala bičík od kněžky a dvěma přesnými ranami mě donutila křičet. Damaina pokračovala. Bila čím dal silněji a přesněji.

„To je ono“, chválila ji Aradia.

Jednoznačně nejkrutější zásahy byly přímo na žalud poštěváka. Rákoskou na zadek to bylo snesitelnější. Přesto tohle se mi líbilo víc. Bylo to vzrušující! Jak se při tom dívala! Jak se pohybovalo její tělo, paže, prsa…

Po tuctu ran mě donutila vzlykat. Schoulila jsem se do předklonu.

„Narovnej se!“

Odhodlaně jsem nastavila klín dalšímu bití. Po jednadvacáté ráně jsem se skoro rozbrečela.

„Ještě čtyři. To vydržíš,“ konejšila mě klidným hlasem Aradia.

Pětadvacátou ranou výprask skončil.

„Dvacet pět! Děkuji, slečno! Děkuji Vám za výprask.“

Třásl se mi hlas. Tak zbitou kundu jsem ještě neměla. Přesto jsem je obě za to milovala!

Aradia mi prohlédla klín a řekla Damianě: „Vlastní krví se dnes dokonce Sandra obětuje. Podívej!“

Podívala jsem se dolů a viděla jsem, jak mi na bosé nárty kape krev.

Bití přes sešitou kůži a přes zapíchané jehly bylo díky tomu nejen bolestivější, ale také se v některých místech propíchaná kůže natrhla a krvácelo to.

Aradia mi vytahala jehly z těla.

„A teď poslední věc: Uspokojit obě dámy,“ oznámila mi Aradia. „Lehni si na lavici.“

Udělala jsem, jak řekla, a čekala, co bude dál.

„Nejdřív mě, a nesmíš se udělat!"

Uvědomila jsem si, proč na rituál nemohou kněžky mít kalhotky. Stačilo jí jen trochu vyhrnout sukni, aby se mohla rozkročit nad mou hlavou.

„A začni!"

Přitiskla mi klín na ústa. Pustila jsem se do vykonání rituálu.

„No, jo. Tak! Hezky… Hezky…"

Aradia mi svými pokyny naznačovala, jak to mám provádět.

„Ahhh... Krásně..."

Občas mě rukou udeřila přes kundu. Zasáhla mi poštěváka.

„Pořádně!"

Ovládala moji bolest i vzrušení.

„Mně se teď ale chce čůrat. Přestaň!"

Nadzvedla se.

„Otevři pusu!"

Otevřela jsem ústa a vzápětí mi do nich zamířil krátký proud moči.

„Vypít. A pokračuj!"

Spolykala jsem to a osušila ji jazykem. Pokračovala jsem v jejím uspokojování.

„Tááák… Hezky… Ahhh..."

Teď už jsem to musela dokončit. Vozila se mi po obličeji.

Atmosféra v místnosti byla naplněná chtíčem a bolestí. Damiana to tiše sledovala. Věděla, že jí to také čeká.

„Oooch, oooch… Pořádně... Pořádně..."

Lady Aradia už jenom šeptala.

A pak to přišlo.

„Jo!" vyrazila nahlas. „Ahhh.... Ahhh.... Ahhh..."

Hlas se jí chvěl a utichal. Zastavila se.

„To stačí."

Oddychovala jsem.

„Dobrá, to jsi docela zvládla," pochválila mě. „A teď to hlavní. Uspokojíš kněžku. Belialovo zjevení je už blízko. Teď se ukáže, jestli to dokážeš. Já jsem pro to už udělala všechno. Teď je to na tobě a na kněžce."

Stále jsem ležela nahá s krvavým klínem na lavici. Damiana přistoupila za mou hlavu.

„A opovaž se vystříkat dřív, než se démon Belial zjeví!" dodala Aradia. "Pořádně jí uspokojíš!"

Nemohla se už dočkat vyvrcholení rituálu.

„Sedni si jí na ten ksicht!"

Damiana v krátkých obřadních šatech mi nahým klínem nasedla na ústa. Pokračovala jsem v rituálu.

Klín kněžky Damiany byl andělsky jemný. Nechala si ho lízat v klidu a pohybovala se pomalu, ne tak divoce a náruživě jako Lady Aradia.

Ta mě pobízela: „Pořádně lízej!“

Zapnula silný vibrátor a přiložila mi ho do klína. Měla jsem ho už hodně citlivý.

„A jestli se uděláš dřív, než uspokojíš Damianu, tak vypiješ své semeno smíchané s vlastní krví!"

Damiana nemluvila. Jen tiše vzdychala.

Cítila jsem, že to už dlouho nevydržím. Snažila jsem se na to upozornit.

„Lízat máš!“ okřikla mě Aradia přísně a dál mi masírovala klín s pomocí vibrátoru. „Mám na ruce tvoji krev, Sandro! Ještě jsi to nedokončila!“

Damaina začala vzdychat víc. Ztrácela jsem rozum a lízala, líbala, cucala jsem její kundu vášnivě. Byla nádherná!

„No jo! Přes zašitou kundu jí ten poštěvák leze ven!“ jásala Aradia.

Ta erekce hodně bolela. Rudá nit se zařezávala ještě víc do krvácejících stehů.

„Eh… ehh… ehhh…“ Damiana se už tomu také poddala. Už vzdychala nahlas a začala klínem jezdit po mém obličeji. Zajížděla jsem jí jazykem až k zadečku. Zrychlila pohyby.

„Milostivá Paní…“ pokoušela jsem jí sdělit, že jsem na pokraji mokrého orgasmu.

„Nekecej jí do tý kundy!“ okřikla mě Aradia. Bylo poznat, jak je napjatá.

Trpěla jsem fyzicky i psychicky. Zoufale jsem se snažila zadržet orgasmus, ale zároveň jsem byla vrcholně vzrušená.

To její vzdychání! Cítila jsem, že tělo dosud spíš zdrženlivé Damiany ovládá vášeň. Držela jsem se jí za boky, protože jsem měla pocit, že se na úzké lavici už neudržím. Pod dlaněmi jsem cítila, jak se její štíhlé tělo chvěje. Ano, to bylo ono!

„Smí?!“ zeptala se kněžka. Vlastně nebylo poznat, zda se ptá nebo to oznamuje.

„Udělala tě?“ Odpověděla Aradia otázkou. Damiana se jen smála a jezdila mi klínem na ústech. Pořád se smála. Pak neartikulovaně vykřikla.

„Tak prý můžeš!“ interpretovala její reakci Aradia, protože Damianě nebylo rozumět.

Teď přisel čas na moji odměnu. S radostí jsem jí lízala a vychutnávala jsem si její kundičku. Konečně jsem mohla jazykem poznat všechna její zákoutí. Konečně přišla moje chvíle!

„Beliale, dáváme ti sperma naší Sandry!" pronesla vážně Lady Aradia.

Damina se ozvala: „Ah! Ah!"

Kněžka se přestala smát a znovu hlasitě vzdychala.

„Ah! Ah!"

Ona se snad udělala znovu! Měla jsem pocit, že na začátku rituálu byla napjatá, ale teď se uvolnila a užívala si bez zábran. Konečně to nebyla ta tichá dívka, ale žena, která umí prožívat rozkoš!

„Uhhh!" vydechla jsem s úlevou. Vibrátor, který mi dosud přinášel vypjaté dráždění, mi najednou vyvolal rozkoš.

Přišla ejakulace, kterou jsem tak dlouho zadržovala. Teď jsem konečně směla. Vlastně musela.

Výstřik, uvolnění, sladké odevzdání...

„Hezky," pochválila mě Aradia.

Nechala jsem své tělo, ať si dělá, co chce.

„Pořádně! Všechno sperma. Všechno chci!"

Ejakulace byla dlouhá.

„No jo!" vypravila ze sebe uznale ochraptělým hlasem Damiana.

Potěšilo mě, že se jí můj výstřik líbil. Moc to pro mě znamenalo.

„No, konečně," uznala i náročná Lady Aradia.

„Je to tady!" radovala se kněžka a hlas se jí chvěl radostí.

„A vypít!" rozkázala mi madam.

K ústům mi přiložila ruku, do které nachytala moje sperma. Poslušně jsem všechno z její dlaně slízala, včetně krve z mé kundy.

„A teď ještě trochu postorgastické tortury!"

Aradia nepřestala a dál mi vibrátorem dráždila poštěváka. To už Damiana stála vedle ní a zvědavě sledovala reakce mých předrážděných genitálií, zbitých, potřísněných spermatem a krví.

Teď, po orgasmu, bylo dráždění šílené, erekce zašitého poštěváku byla bolestivá. Když Aradia viděla, že jsem už na pokraji vyčerpání, vypnula vibrátor. Na vteřinu zvládlo ticho. Po všech těch emocích.

„Já si myslím, že Belial byl spokojen. Obětovala jsi mu semeno i s krví! " promluvila Lady Aradia.

Zklidňovala jsem se.

„Sandro, zatímco jsi lízala Damianě kundu, Belial do ní vstoupil a užíval si to tvoje lízání. Příště můžeme přivolat samotného Satana."

Ano, naplnilo se všechno, co Beliala přivolalo. Moje bolest. Chtíč. Damiana jako anděl sladce mluvící…

Ano jsem připravena podstoupit oběť velkého tělesného utrpení pro vyvolání samotného Satana. Ověřily jsme si, že to funguje.

Po seanci mi dámy ošetřily krvavá poranění a pak jsme si musely odpočinout, než jsme se vydaly zpátky do svých domovů. Při tom jsme spřádaly další plány…