Protože už nějaký čas chodily na místní služebnu policie stížnosti, že se po okolí pohybuje zfetovaný chlap v dámských punčochách, napadá ženy a znásilňuje je, rozhodla se vyšetřovatelka nastražit na násilníka dvě volavky.
V jednom domě, který si policie pronajala v obci, kde se měl násilník údajně pohybovat, se naoko nastěhovaly dvě ženy. Byly to samozřejmě převlečené policistky. Schválně se procházely po okolí, aby se po vsi rozkřiklo, že tam bydlí jen ony dvě, bez chlapa. Dokonce se začalo povídat, že jsou lesbičky.
Často nechávaly otevřené dveře do domu, aby údajně vyvětraly, ovšem ve skutečnosti proto, aby nalákaly násilníka.
Jednoho sobotního odpoledne, to zrovna pily kávu, uslyšely dole v hale šramot.
Aradia, která v tomto scénáři hrála jednu z policistek, sáhla po pistoli. Katrin si vzala policejní pouta a obě dámy potichu vyšly na schodiště tak, aby si jich násilník nevšiml.
Chvíli ho pozorovaly.
Chlapík se začal probírat jejich šatníkem, sem tam si čichnul poppersu a vztekle nadával: „Kde jsou ty dvě čubky! Ať si to s nimi rozdám! Já jim dám lesby! Ať vidí, co je pořádnej chlap!“
Aradia dala Katrin znamení a obě ženy seběhly ze schodů.
„Ruce vzhůru! Policie!“ vykřikla Aradia.
Chlapík se snažil utéct, ale Katrin po něm skočila a spoutala mu ruce.
„Tak ty nám chceš ukázat pořádnýho chlapa, jo?“ zasmála se a rozepnula mu kalhoty a vytáhla jeho ocas.
Všimla si, že pod kalhotami má samodržící punčochy.
Jasně. Je to on.
„No, nic moc, chlapečku,“ řekla Aradia a poručila násilníkovi, aby šel nahoru.
Katrin ho vzala za ocas a cestou po schodech mu ho masírovala.
„Tak chlapečku. Hezky si tě podáme. Aby sis příště rozmyslel lézt do cizích domů.“
Když vešly nahoru, přivázaly ho ke kolu, které tam policie nainstalovala.
„To by se ti líbilo, abychom tě zavřely do cely. Kdepak! Žádný flákání. My tě teď budeme mučit! Za všechny ty ženy, co jsi znásilnil. Protože ty si nic jiného nezasloužíš!“
Když byl pevně spoután na kole, zavázaly mu oči a začaly ho mučit na bradavkách a genitáliích. Ocas mu připevnily do kovového svěráku, potom mu ho seřezaly kopřivami a bičíkem, kapaly mu na špičku ocasu horký vosk a vysmívaly se mu.
Přitom ho vyslýchaly.
Násilník se zprvu snažil lhát, ale neustálé střídání dráždění ocasu masážní hlavicí a bolesti ho zlomilo natolik, že se přiznal.
„Tak a teď se na sebe podívej, ty hovado!“ řekla Katrin a odvázala mu oči.
Proti němu postavily velké zrcadlo.
Teď ti to tvoje péro potupně vyhoníme a ty na sebe budeš čumět do zrcadla. To bude ponížení!“ smála se Katrin.
„Přesně! A potom ti předvedeme, co prožívají znásilněné ženy. Spoutáme tě vkleče a ošukáme ti prdel!“ smála se Aradia.
Násilník se marně bránil. Masážní hlavice a další mučení penisu udělaly své. Po výstřiku každá hra obvykle končí.
Jenže dámy pokračovaly.
Jak vyhrožovaly, tak udělaly. Spoutaly ho do kovového postroje na posteli, hezky vkleče, aby měl zadek vystrčený proti zrcadlu. Ruce a nohy měl v kovovém postroji, takže se nemohl hýbat.
Začaly mu roztahovat zadek, plivat do něj, vysmívat se mu, ponižovat ho, vytahovat ocas dozadu a znovu mu ho mučily.
Potom si Aradia nasadila připínací penis a násilníkovi dala co proto.
„To je pocit, co? Líbí se ti to? Nelíbí? A myslíš, že těm ženskejm se to líbilo, když jsi je znásilňoval, co? A až tě ošukám, narvu ti do prdele kopřivy, ty hajzle!“
Zatímco si Aradia hrála se zadkem, Katrin opět zapojila do hry masážní hlavici.
S dalším výstřikem byla hra u konce.
Násilník byl potupen a zneuctěn.