Sprayer
Kdosi mi postříkal dveře spreyem.
Postěžoval jsem si u starosty i na policii. Ovšem zbytečně. Vyslechl jsem spoustu názorů od přísného trestání pokutou, prospěšnými pracemi až po tělesné tresty.
Zastánci spreyerů zase poukazovali na umělecké pojetí, či adrenalin. Prý nové fasády jsou nudné, a proto je nutné je oživit.
Jsem svobodný důchodce. Za mého mládí jsme kreslili na ploty srdíčka a kosočtverce. Kosočtverec mě zaujal. V tom je krása, smyslnost i adrenalin.
Rozhodl jsem se se spreyery bojovat po svém. Grafity na svých dveřích a všude po městě jsem překryl kosočtverci. Až po této mé akci se konečně radní začali zabývat problémem grafitů. Při malování kosočtverce přímo na vrata radnice jsem byl přistižen dvěmi policistkami, potrestán blokovou pokutou a výhružkou: „Opovaž se příště!“
To mě fakt naštvalo, a tak jsem šel druhý den pomalovat kosočtverci dveře místní policie. Byl jsem opět přistižen policistkami ze včerejška.
Byl jsem v dobrém rozmaru, a tak jsem jim zarecitoval:
„Půvab kosočtverce zláká mnicha i bezvěrce! I matematik zírá, kde se v kosočtverci vzala díra!“
Policistka se zakabonila.
„Tak vy si nedáte pokoj, pane? To vy byste zasloužil přes tu vaši díru! Jste horší, než kdejaký puberťák!“
Měl jsem chuť dál provokovat.
„Kunda přece není sprostá, touží po ní půlka planety a je to vstupní brána do života nás všech,“ usmál jsem se.
„Pán je filozof,“ ušklíbla se druhá policistka a nasadila mi pouta.
„Co to děláte? Spreyerů si nevšímáte a chudáka důchodce chcete zavřít?“ bránil jsem se.
„Ne, pane. My vás nezavřeme. Ale chováte se jako malý fracek, takže si to s vámi jako s malým frackem vyřídíme.“
Odtáhly mě na služebnu a jedna z policistek odkudsi vytáhla rákosku.
„Svléknout do naha!“ poručila mi.
Když jsem se svlékl, druhá policistka si sedla proti mně a strčila mi hlavu do svého klína.
„Chceš si užít kundy?“ zeptala se.
„To bych rád,“ těšil jsem se na vzrušující zážitek.
„Kde je nastaveno, tam je dovoleno,“ řekla druhá policistka a začala mě vyplácet rákoskou na holou. Nevím, kolik ran jsem schytal, ale když už jsem začal pofňukávat bolestí, policistka mi poručila: „Tak nám zarecituj „půvab kosočtverce!“, ty jeden prasáku!“
Vůbec mě nešetřila. Nakonec kdesi vyštrachala i vařečku a jezdecký bičík. Hlavu jsem měl stále v klíně její kolegyně. Rány jsem přestal počítat. Bolelo to, ale bylo to i vzrušující. I přes kalhotky druhé policistky jsem cítil, že i jí to vzrušilo. Byly totiž mokré…
