Stopařka
Celkem jsem spěchal.
Rozhodně jsem neměl náladu brát nějaké stopaře.
Jenže ta ženská mě fascinovala.
Stála u silnice ve vysokých lakových kozačkách, kožených kalhotách a kožené bundě.
Zkrátka jsem musel zastavit.
„Kam to bude, dámo?“ slyšel jsem sám sebe.
Usmála se a přisedla si ke mně.
„Já jedu do Litoměřic,“ snažil jsem se vypátrat, kam vlastně chce odvézt.
Jenže neřekla nic.
Můj pohled sklouzl k jejím kozačkám.
Byly tak nádherné.
Měl jsem hroznou chuť je pohladit.
„Líbí se vám?“ všimla si mého chlípného pohledu.
„Mohu si na ně sáhnout?“ zeptal jsem se plaše.
„Takže pán bude nejspíš fetišista, že?“ zasmála se a zašátrala v tašce.
Neodolal jsem a pohladil ji nohu.
„Jedem! Budu ti ukazovat směr!“ řekla najednou přísně.
U spánku mi držela pistoli.
„Co to děláte?“ zvolal jsem vystrašeně a nastartoval.
„Máš chuť si pohrát? To já ale taky! Po svém!“ řekla a odjistila zbraň.
„Pojedu, kam budete chtít. Ale přestaňte na mě mířit! Znervózňuje mě to,“ snažil jsem se smlouvat.
Kupodivu zbraň schovala.
„Támhle do toho lesíka!“ ukázala prstem.
Třeba to bude dobrodružství, pomyslel jsem si.
Na nějaký sex už bylo celkem chladno, ale pomazlení s touhle ženskou bych se nebránil.
Hlavou mi probíhaly myšlenky, na to, jak mi rozepíná poklopec, otírá se svými kozačkami o mého ptáka a chlípně mě líbá.
Dojeli jsme k lesíku.
„Vystup!“ poručila.
Poslechl jsem.
Tak a teď to přijde, pomyslel jsem si.
Jenže ona vytáhla kapesník napuštěný poppersem.
Ten mi přiložila k nosu.
Na chvíli jsem přestal vnímat.
Sotva jsem se vzpamatoval, měl jsem na hlavě nasazenou plynovou masku. Na konci vrapové hadice byl latexový vak s malým otvorem, takže jsem téměř nemohl dýchat.
„Co to je?“
„Sundej kalhoty!“ poručila mi a ucpala prstem dírku na vaku.
To by snad šlo i bez toho mučení, pomyslel jsem si.
Ochotně jsem si sundal kalhoty a nastavil jí ocas.
Tak už mi ho hezky pomazli kozačkama, honilo se mi hlavou.
Z tašky vytáhla injekční stříkačku, naplněnou nějakou tekutinou a vrazila mi ji do zadku.
Tak tohle jsem nečekal.
Opět jsem byl na chvíli mimo sebe.
Když jsem se probral, ucítil jsem bolest v zadku.
„Tak budeš poslouchat, nebo ti ten hák mám zarazit ještě hlouběji a přivázat tě za něj k větvi stromu?“ zasmála se zle.
Zakýval jsem hlavou na souhlas.
Cokoliv. Jen ať mi ten hák vytáhne.
Jenže ona se jen zasmála a opět sáhla do kabelky.
Na stehna mi připevnila jakési kabely, které vedly do malé krabičky.
Elektrika!
Krabičku zatím nezapnula.
Přistoupila ke mně a začala si hrát s mým ocasem.
Vzala ho do ruky a otírala ho o svoji kozačku.
Postavil se mi.
A ona otočila tlačítkem od elektra.
„Vždy, když se ti postaví, dostaneš ránu!“
Začala si se mnou zcela sadisticky hrát.
Vždy mě rozdráždila a přidala proud.
Bylo to nekonečné.
Rozkoš střídala bolest a stále dokola.
„Je mi už zima. Půjdeme ke mně,“ řekla, očividně vzrušená svojí bestiální hrou.
Nezbylo než poslechnout.
Bydlela hned za lesem.
Když jsme zastavili před jejím domem, odvedla si mě za vrapovou hadici dovnitř.
Tam mi konečně sundala masku a začala mě líbat.
Snažil jsem se nevzrušit.
Moc to ale nešlo.
Hra s elektrem ještě chvíli pokračovala.
Když ji to přestalo bavit, řekla:
„Udělám si z tebe děvku!“
Hodila mi k nohám latexové bodýčko s nafukovacíma prsama.
„Obleč si to,“ poručila, a zatímco jsem se oblékal, sundala si bundu. Pod ní měla nádhernou podprsenku.
Hypnotizoval jsem její krásná prsa.
„Můžeš je polaskat, ale jako moje děvka! Jako lesba!“ řekla a zasmála se.
Oblékl jsem se a rozhodl se poslouchat na slovo. Jen, abych se jí mohl dotknout.
Dovolila mi sáhnout si.
Jenže ne na dlouho.
Nasadila mi na hlavu kuklu a znovu mi dala čichnout poppersu.
Když jsem se probral, ležel jsem spoutaný na břiše na jakési lavici. Ruce a nohy jsem měl svázané a zadek vystrčený ven.
Přistoupila ke mně, opásaná připínacím penisem.
„Ošukám tě, jak malou děvku,“ řekla.
Na ocas mi nasadila podtlak, který pulsoval tak silně, že jsem se málem vystříkal.
Vzrušení ale vystřídal nepříjemný tlak v zadku.
To mi konečně vytáhla anální hák.
Potom mi prsty začala prozkoumávat prostatu.
Dráždění prostaty a pulsace podtlaku udělaly své.
Nestačila mi ani vrazit připínáka do zadku a já stříkal.
„Podojila jsem tě jako kus dobytka, ty má čubinko! Tak mazej, v šatně mám desítky párů kozaček. A potřebují údržbu,“ zasmála se.
„Ano, madam,“ musel jsem souhlasit a bylo mi jasné, že jsem se právě stal jejím otrokem a správcem jejích lakových kozaček.
A že jich ve studiu měla!
