Stoparky
Jednoho letního dne jsem se rozhodl, že se projedu po okolí. Nějak jsem sjel ze známé cesty a najednou se ocitl v malé vesnici kousek od Roudnice nad Labem.
Projížděl jsem vesnicí a snažil si vzpomenout, jak se dostanu zpět na hlavní.
U silnice stály dvě stopařky. Jedna byla starší dáma a ta druhá, mladinká zrzavá holčina.
Ta by stála za hřích, pomyslel jsem si.
Zastavil jsem a zeptal se, kam chtějí odvézt.
"Nechceme odvézt. Máme tady za domem auto a nemůžeme ho nastartovat. Nemohl byste se na to podívat? Jste přece jen chlap." "Máte štěstí, dámy. Jsem automechanik," řekl jsem sebevědomě a vystoupil z auta.
"Tak to je ale milá náhoda," usmála se mladá dívčina a zamrkala na druhou ženu.
Ta, cosi vytáhla z kabelky.
Byla to nějaká lahvička, nebo co. A taky jsem zahlédl nějaký kov. To vše ale hned schovala za zády.
"Tak půjdeme," řekla dáma a ukázala směrem k domu.
Vykročil jsem tedy, nic netušíc, k domu.
Najednou mi kdosi zkroutil ruce za zády a na zápěstí nasadil policejní pouta.
Sotva jsem se chtěl vzepřít, ta starší dáma otevřela lahvičku a dala mi ji k nosu.
Vše se kolem mě zatočilo a já byl zcela omámen.
Ucítil jsem známou vůni poppersu.
Takto omámeného mě zatáhly do domu a tam mě svlékly do naha. Přitom mi mačkaly koule a tahaly za ocas. Potom mě, nahého a opět spoutaného, vyvedly na zahradu k altánu. Tam mě pověsily za ruce k trámu.
"Nohy od sebe, dobytku!" křikla ta starší.
Neměl jsem na vybranou a tak jsem radši uposlechl.
Nohy mi spoutaly rozporkou a začaly se bavit osaháváním mých koulí a ocasu.
"Ty pěkně podvážeme a vytáhneme ho za ně. A pořádně ho zbičujeme," navrhla ta mladší.
"Ale podívej se, jak má chlupatou prdel! To je nechutný! Oholíme mu ji!" řekla znechuceně starší žena.
Z kabelky vytáhla holicí strojek, mladší mi roztáhla obě půlky a začaly mě holit.
Snažil jsem se bránit, ale marně.
Vždy, když jsem ucuknul, mě šlehla ta mladší přes koule kopřivou.
Když byly spokojeny s výsledkem, vzaly do ruky proutek a na střídačku mi pořádně seřezaly zadek.
Přitom mě stále dokola fetovaly poppersem.
Tahaly mě za koule, za ocas, nadávaly mi do prasat a dobytků, vysmívaly se mi.
A já, blbec, jim chtěl pomoct.
Kam jsem se to dostal?
Zadek jsem měl sešlehaný do krve prutem a kopřivami, řval jsem, jako by mě na nože braly.
Zatímco jedna týrala moje koule a zadek, ta druhá mi dávala čichnout a hrála si s mýma bradavkama.
"Tak už ho vydoj, to prase!" smála se ta mladší, když viděla, že mám dost.
Starší žena mi rukou zmáčkla koule a druhou začala tvrdě masírovat ocas.
Mladší se mi přitom vysmívala a tahala mě za bradavky.
Když jsem se vystříkal, myslel jsem si, že mě ty mrchy konečně pustí.
Ale kdepak.
"První odběr máš od Aradie, druhý bude ode mě," řekla mladší žena. Odpoutala mi ruce z trámu, ale policejní pouta mi nesundala.
"A víš, co, Damiano? Vezmeme si ho do studia. Aby se podíval do zrcadla, jak krásně jsme mu vybarvily tu prdel." řekla Aradia a pro jistotu mě kopla do koulí, abych neodporoval.
Táhly mě do studia jako dobytek. Tam mě přivázaly za ruce, hlavou k jakémusi kolotoči, nebo co to bylo a za moje záda postavily velké zrcadlo.
"Otoč se, hovado. A podívej se, jak jsme si tě krásně upravily."
Otočil jsem se, co to jen šlo a v zrcadle jsem spatřil moji seřezanou a spálenou prdel.
"Tak pokračujeme," řekla Damiana a vzala si do parády moje koule.
Tahala za ně, mačkala je, roztahovala mi obě půlky, do kterých naplivala a smála se mi, jak kňučím.
Aradia mi stále strkala pod nos poppers.
Snažil jsem se odvrátit hlavu, abych se ho nenačichal, ale vždy, když jsem to udělal, mi Aradia silně zmáčkla bradavku, až jsem zařval.
Tak jsem se jim nakonec raději vydal opět na pospas.
Damiana si se zaujetím prohlížela můj ocas, který vytáhla i s koulema přes zadek dozadu.
"Nejradši bych mu ty koule narvala do prdele," smála se.
Silně je stiskla a druhou rukou mě začala honit.
"Tak co, dobytku, vydojíme tě podruhé? Nebo jsi neschopný prase, co se neumí ani vystříkat?" smála se.
Byla pěkně perverzní.
Její řeči mě rozpálily tak, že jsem se, přes všechnu tu bolest, vystříkal i podruhé.
Byl jsem u konce svých sil.
"Tak a teď nám můžeš mazat opravit to auto," usmála se Aradia a konečně mě odvázala.
Když jsem jel domů, cítil jsem se jak spráskanej pes.
Ale jedno vím jistě: už nikdy nebudu zastavovat stopařkám. Ať jsou sebehezčí.
