Středověk

Přijel jsem nahý. Oblečení jsem neměl dovolené. Vystoupil jsem z auta a šel jsem ke vchodu do studia. Na bradavkách jsem měl kolíčky, v zadku anální kolík a na genitáliích pás cudnosti. Madam Aradia už čekala s připravenými pouty.
„Kolikátý jsi dojel v závodě?“ překvapila mě zdánlivě nesmyslnou otázkou.
„Byl jsem celkově čtyřicátý…“
„Tak tolik dostaneš ran!“
„…a v kategorii třetí.“
Jakoby to už neslyšela. „Je to pro tvoje dobro. Alespoň se budeš chtít zlepšit. Ruce!“
Nasadila mi kožená pouta na zápěstí a na krk a spojila je řetězem. Odvlekla mě nahoru do mučírny.
Před lekcí jsem se jí svěřil, že si představuji, že budu středověký vězeň mučený a sexuálně zotročený svůdnými sadistickými věznitelkami.
Když jsem vstoupil dovnitř, tak jsem byl překvapený, jak moc se moje představa naplnila. V zatemněné místnosti bylo šero. Ve vysokém svícnu plály červené svíce. Z bondážního rámu visely silné řetězy.
„Pozdrav!“
Vkleče jsem pozdravil svou Paní podle protokolu. Byl jsem jí vděčný za všechna místa, která mi dovolila poníženě políbit. Nebylo to snadné, když jsem měl spoutané ruce.
Připoutala mě k rámu. Roztažené ruce do visících řetězů, rozkročené nohy do okovů v rozporce. Řetězy napnula tak, že jsem se sotva dotýkal nohama podlahy. Byl jsem úplně bezmocný.
V prostoru přede mnou, osvětleném pouze svícemi, stála Madam Aradia oblečená ve vestě a sukni z černé kůže. Slušelo jí to.
Dostal jsem první facku.
„Kam se díváš? Dovolila jsem ti, aby ses mi díval do očí?!“
Sundala mi z bradavek kolíčky a promnula je. Přilepila mi na ně a na hýždě elektrody a zapojila do přístroje na elektrotorturu. Byl to nový přístroj a fungoval spolehlivě. Elektrické šoky mě bodaly.
„Tohle máš zatím pro zahřátí, než přijede Sandra. Už je na cestě. Za jak dlouho myslíš, že přijede? Za 15 minut?“
„Asi, asi ano…“ přisvědčil jsem.
„Tak nastavím 15 minut.“
Na displeji přístroje nastavila číslo 15 a zvýšila intenzitu.
„Takže slíbených čtyřicet ran…“ usmála se, jakoby mi dělala laskavost.
Kožená plácačka mi začala dopadat na zadek. To budu mít pořad nasazený pás cudnosti? Těšil jsem se, že mi ho sundá. Zatím ne…
Počítal jsem nahlas rány. Vstoupila Sandra. Měla na sobě černou blůzku se šortkami a boty na vysokém podpatku.
„Četlas‘ jeho povídku?“ zeptala se jí Aradia. „Jak pořád škemral, abys byla nahá? On by si to přál!“
„No, to sis dovolil dost!“ pohoršila se Sandra.
„Omlouvám se. Opravdu je to tak,“ přiznal jsem.
„A napsal jsi, že jsem se zase zadýchala!“ vyčetla mi ještě. „Teš se! A nezapomeň počítat!“
Paní pokračovala ve výprasku na zadek, stehna a záda. Tolik ran a tak silných jsem od ní ještě nedostal. A k tomu jsem stále dostával naprogramované elektrošoky!
Takový výprask, ačkoliv bolel, se mi líbil, protože jsem dostával bití i jinam na tělo, nejen na zadek. Nakonec se mi zdál krátký a mírný! Pás cudnosti na penisu mi začal být těsný.
Po poslední ráně vzala Sandra jednu svíčku ze svícnu.
„Svíček máme dost. Bude z nich hodně vosku. Teď bych si ho chtěla trošku vyzdobit.“
Kapala mi horký vosk na tělo. Krásně hřál a pálil.
Aradia mi konečně sundala pás cudnosti.
„Děkuji, má Paní,“ řekl jsem vděčně.
„Ha, to nevíš, čím ho nahradím,“ zasmála se zlověstně.
„Mám pro tebe něco lepšího. Je to vlastně něco jako pás cudnosti…“ napínala mě.
Načasované elektrické šoky skončily. Paní mi sundala elektrody a zavázala mi oči šátkem.
Cítil jsem, jak mi lijí vosk ze svící na celé tělo. Poznal jsem, že se Aradia zaměřila na to, že ho kapala na můj penis a žalud.
Ucítil jsem pálení na místech, kam vosk dopadnout nemohl. Sandra mě pálila plamenem! Na pažích, boku, podbřišku, varlatech… Cítil jsem mírný zápach spáleniny.
„Škoda, že je tak vyholený. Úplně všude…“ litovala Sandra. „Ráda otrokovi opaluju chlupy.“
„Příště mu přikážu, aby přišel nevyholený,“ přitakala Aradia. „Líbí se mi, když na otrokovi hoří chlupy, hlavně na ocasu!“
Moje věznitelky byly dnes opravdu sadistické. Imponuje mi, když mají kruté a perverzní nápady.
Hořící svíčky pak uhasily o moji kůži. Sundaly mi šátek z očí. Celé tělo mi zdobily cákance tuhnoucího červeného vosku. Byla to nádhera!
„Dnes jsem tu trochu uklízela a našla jsem bažanta,“ poznamenala Aradia. „Tak ho využijeme. Už dlouho nečůral na povel. A před tebou to ještě nedělal. On se totiž stydí čůrat před ženou.“
Podala ho Sandře a ta mi ho nasadila na penis.
„Tak ty se stydíš? No jen mi ukaž, jak umíš čůrat,“ řekla sladce. „ Budu počítat do dvaceti a když to neuděláš, tak tě potrestám… Jak? To ti řeknu až potom. Tak dělej…“
Bohužel jsem se vymočil při zastávce cestou autem do studia. Nic ve mně nebylo. Navíc jsem měl v zadku anální kolík. S ním se také čůrá těžko. A pohled na Sandru v podřepu přede mnou mě dost vzrušoval.
„Hele on mu ten ocas tloustne,“ upozornila Sandra. „To nevypadá, že se chystá čůrat.“
„No. Jestli se mu postaví, tak toho bažanta z něho nesundáme a bude muset odjet domů s ním na ocasu. Ha, ha!“ zasmála se Aradia.
Úkol jsem nesplnil.
„Čůrání na povel budeme muset trénovat při každé lekci,“ poznamenala Aradia po skončení odpočtu.
„Když jsi nesplnil úkol, tak za trest vypiješ, co jsem ti připravila,“ rozhodla Sandra a ukázala na dvě plné sklenice na lavici přede mnou.
„Co to je?“ zeptal jsem se nejistě. Došlo mi, že voda to asi nebude.
„Něco, co jsme ti s Madam Aradií přichystaly.“
Tušil jsem, že je to moč a asi od obou dvou. Pokud ano, tak to byl ďábelský koktejl. Vůbec jsem si ale nevšiml, kdy ty sklenice naplnily. Možná v době, kdy jsem měl zavázané oči?
Sandra mi dala napít. Byla to opravdu moč. Se zvrhlým požitkem mi ji lila do úst, že jsem to sotva stačil polykat. Její obličej byl těsně u mého a viděl jsem, jak moc dobře se baví. Sklenice byla velká. Vypil jsem polovinu. Zbytek prozatím odložila.
Vrátila se ke mně. Mnula mi bradavky. Tahala za ně, plácala do nich.
„Pořádně ti prokrvím bradavky. Budu je totiž propichovat a chci, aby hodně krvácely,“ informovala mě. „Viď, že se na to těšíš?“ řekla mi zblízka do obličeje.
„Jasně, že se těší,“ přisvědčila Aradia. „Psal mi, že by je chtěl propíchat do hvězdice.“
„Mám lepší nápad. Dnes to nebude do hvězdice. Chci mu přidat ještě další jehly,“ vysvětlila jí Sandra.
Posledně jsem měl v každé bradavce tři jehly. Takže dnes to budou čtyři? To bude síla! Tolik se jich tam snad ano nevejde. Že jsem si o to říkal!
„Máš dost jehel?“ zeptala se Aradie.
„Podívej. Mám jich hodně. Ale samé silné.“
„To je dobře. Bude víc krvácet.“ Sandra byla spokojená.
„Už se nemůžu dočkat,“ ujistila ji Aradia.
„Ty určitě taky...“ obrátila se Sandra na mě.
Neodpověděl jsem. Chytila mě za tváře a pokusila se otevřít mi ústa. Držel jsem je zavřená. Dostal jsem facku.
„Nebraň se a ukaž zuby!“
Prohlédla mi ústa, obličej, oči i uši. Bylo mi to nepříjemné. Vypadalo to jako lékařská prohlídka.
„No jo, je v dobré kondici.“
Byla spokojená. Ještě víc mi utáhla řetězy okolo paží. Natočila ke mně velké zrcadlo.
„Budeš se dívat do zrcadla na to, co ti dělám. A běda, jestli se podíváš jinam!“
Pohled do zrcadla mě vzrušoval. Líbil jsem se sám sobě, jak jsem byl spoutaný a napjatý v řetězech a přede mnou stála atraktivně oblečená Sandra. Vypadala nebezpečně.
„Tady je to slíbené překvapení namísto pásu cudnosti. Je mnohem účinnější!“ řekla Madam Aradia.
Bylo mi už jasné, že jsem dnes padl do rukou opravdových sadistek.
Madam Aradia mi chirurgickou jehlou a nití zašila předkožku, takže žalud zůstal uvězněný uvnitř.
„Ještě bych mu ho mohla přišít ke koulím,“ napadlo ji. Ihned to udělala.
Tahalo to a řezalo příšerně. A to stačila jen váha visícího penisu.
„Jestli se ti postaví, tak bych nechtěla být ve tvé kůži,“ zasmála se Aradia.
Sandra mi začala propichovat jehlami levou bradavku. Dělala to pomalu a dlouze. Dosud jsem zažil propichování jen mělce pod kůži. Tentokrát mi ji propichovala hluboko a šla skrz vnitřek bradavky. Tolik to ještě nikdy nebolelo! Neskučel jsem. Zvládal jsem to. Jen jsem tiše sténal. Chtěl jsem si vysloužit, aby se Sandra svlékla. Opravdu jsem o to stál a moc jsem se na to těšil. To vše jsem snášel stále s análním kolíkem v zadku.
Když mi propíchla čtvrtou jehlou, myslel jsem si, že je poslední. Už jsem toho měl docela dost. Jenže pokračovala dál!
„Už tam mám čtyři jehly…“ upozornil jsem ji nesměle a zbytečně, protože to přeci dobře věděla.
„No a?“ odvětila chladně.
Přidala pátou, šestou… Jehly umisťovala blízko sebe a bolelo to náramně. Copak s tím nikdy neskončí?!
Sedmá jehla projela mou levou bradavkou a tím Sandra prozatím přestala. Zmocnila se mě hrůza, že se to bude opakovat na pravé bradavce. A oprávněně.
„Máš žízeň?“ zeptala se naoko starostlivě.
„Ano, mám,“ přiznal jsem.
„Tak se napij! Ještě tu toho zbylo dost,“ zasmála se krutě a podala mi nedopitou sklenici se svou močí.
Měl jsem opravdu žízeň a napil jsem se, co nejvíc jsem dokázal. Bylo mi už jedno, že jsou to chcanky… Byl jsem za ně vděčný!
„Napadlo mě, jak mu ještě vylepším ten zašitý ocas,“ řekla Madam Aradia.
Zatahala za nit, kterou byla zašitá předkožka, a napnula ji dopředu a pak nahoru. Můj penis visel na niti, která se bolestivě zařezávala do předkožky.
„Ah, můj ocas…!“ zasténal jsem.
„Mlč! Jestli budeš fňukat, tak ti na hlavu vyliju tu sklenici! To bude potupa!“ okřikla mě.
Ovládl jsem se a s hrůzou jsem pozoroval, co mi provádějí s genitáliemi.
„Už mu to začíná krvácet. Tak se mi to líbí,“ upozornila Aradia Sandru.
„No tak ho zašijeme ještě víc. Uděláme z něho holku!“ napadlo Sandru.
„Jo! Nejdřív udělám tohle!“
Aradia mi jehlou připíchla předkožku k šourku.
„A teď mu přišiju ocas k prdeli!“
Nevěřil jsem svým uším. Tohle!?
A opravdu to udělala. Ohnula mi penis i se šourkem dozadu mezi nohy a přišila ho za předkožku ke kůži na mém zadku! A navíc mi ho začala dráždit vibrátorem!
„Ah! Ah! Aú!“ uniklo mi. Už se mě trochu zmocňovala panika. Skoro bych z té bezmocnosti brečel.
„Co jsem ti říkala?“ zeptala se přísně Sandra. „Sám sis to zasloužil!“
Vzala druhou sklenici plnou moči a vylila mi ji na hlavu. Její, nebo snad Aradiina, moč mi stékala po celém těle. To mě probralo.
Obě si zapálily cigarety a kouřily. Madam Aradia mi vdechovala kouř do úst a nutila mě, abych to šlukoval. Jsem nekuřák, ale zvládl jsem to. Dokonce mě vzrušovalo přijímat takovou potupu z jejích úst, cítit jejich doteky…
„Vyplázni jazyk!“ přikázala Sandra a odklepla mi na něj popel.
Čekal jsem s vyplazeným jazykem, a když už jsem to dál nevydržel, tak jsem tu „dobrotu“ spolkl.
„Jazyk,“ přikázala opět a odklepla další popel.
Přikročila k propichování druhé bradavky. Ještě při tom kouřila. První jehly vpichovala jen jednou rukou. Moc dobře jsem vše viděl v zrcadle.
Musel jsem stát pevně a tlačit tělem proti jehle, protože v druhé ruce držela cigaretu a nemohla si s ní pomáhat přidržením mé kůže při propichování.
„Drž a neuhýbej nebo se jehla ohne a bude to bolet ještě víc! Nebo se zlomí…“ strašila mě a já se raději sám napichoval na jehly.
Dokouřila a přidala do pravé bradavky další jehly.
„Tahle bradavka mu líp krvácí,“ libovala si a poklepala na ni, aby krvácela ještě víc. „Hele, už mu to teče až na břicho!“
Bylo vidět, že jí to hodně baví. Občas jsem se místo do zrcadla díval na její obličej. Viděl jsem, jak soustředěně a s jakou radostí mě mučí. Zabodla další jehlu.
„Jé, teď to uvnitř krásně křuplo!“ zaradovala se.
„Cítils to taky?“ zeptala se, jako bychom spolu prožili nějaký krásný okamžik.
„Hmm… Jo…“ zasténal jsem odevzdaně.
„Máš žízeň? Chceš se napít?“
Napadlo mě, že zase dostanu k pití moč.
„Ne.“
Byla to chyba. Potřeboval jsem pít. Mohl jsem tím doplnit tekutiny a získat přestávku.
Počítal jsem zapíchané jehly a doufal jsem, že sedmá bude poslední jako na levé bradavce.
„Hm, tuhle mu dám jinak, aby to bylo pestřejší,“ uvažovala Sandra. „Propíchnu mu ji křížem přes ty ostatní.“
Udělala to. Bolelo to ze všech nejvíc. Odměnou mi bylo, že jsem si v zrcadle mohl prohlédnout její bizarní výtvor. Musím uznat, že to vypadalo úžasně. Byl jsem na to i pyšný. Smířil jsem se s tím, že mi ty jehly v bradavkách nechají po zbytek lekce.
Obě ženy se kochaly pohledem na mě, spoutaného a zmučeného vězně, a pochvalovaly si, jak mě krásně zdevastovaly. Pozice v poutech mi už byla dost nepohodlná. Brněly mě odkrvené ruce.
Madam Aradia nejspíš usoudila, že mám dost, a vytahala mi z bradavek všechny jehly. Ani vytahování nebylo bezbolestné. Alespoň to trvalo kratší dobu.
Odpoutaly mi ruce a já se sesunul na bondážní lůžko za mnou. Dlouhé spoutání, nedokrvení končetin, psychické vypětí, bolest… Skoro jsem omdlel. Dostal jsem napít vody.
To mě postavilo na nohy. Paní mě poslala na gynekologické lehátko. V tu chvíli jsem si ani neuvědomoval, že mám svůj anální kolík stále v zadku a zašité genitálie.
Vytahala mi stehy a šití ze šourku a předkožky. Automaticky jsem si sáhl na penis, abych se přesvědčil, že normálně funguje. Byl jsem rád, že je volný.
„No podívej se na něj!“ zvolala pohoršeně Aradia. „Jen co jsem mu to sundala, už si ho honí! Dovolila jsem ti, aby sis ho honil?“
„Ne, má Paní,“ odpověděl jsem a nechal jsem toho.
„Pořád mi píšeš o tom, že bys nás chtěl lízat… A přitom na takové věci nemáš myslet! Zasloužíš si to vůbec?“
„Nevím… Ale přál bych si to,“ přiznal jsem se.
„A víš, co by si přála Sandra? Chtěla by vidět, jak funguje šukací stroj. Takže jí to ukážu!“
Vybrala velmi silného uměláka. Nasadila ho na tyč stroje. Ze zadku mi vytáhla můj anální kolík. Proti tomu dildu na stroji byl drobný…
Strčila mi uměláka na tyči do zadku a spustila stroj. Dělal to nemilosrdně. Roztahoval mi svěrač a narážel na prostatu. Hekal jsem a přestával jsem vnímat, co se kolem mě děje. Sandra to se zájmem pozorovala.
„Co je? Je moc velkej? Chceš tam radši celou ruku?“
„Hm, ano…“
Paní zastavila stroj.
„Když jsi Sandru dnes tak hezky pobavil, tak se pro tebe možná svlékne,“ uvažovala.
„Sandro, uděláš to, když mu při tom strčím ruku do prdele? Za každý zastrčený prst jeden kus oblečení…“
„Jo,“ souhlasila Sandra. „Ale tolik toho na sobě nemám. To by bylo moc lehké. Za každý prst rozepnu jeden knoflík!“
Aradia měla ve mně už celou pěst až po zápěstí a Sandra stále ještě neměla ani úplně rozepnutou vestu.
„Chceš ji opravdu vidět svlečenou?“
„Ano!“
„Tak budu muset přidat i druhou ruku. Prdel máš už pěkně roztaženou. Mělo by to jít…“
Paní přidával prsty druhé ruky. Sandra už konečně odložila vestu, šortky i podprsenku. Mohl jsem na ní oči nechat! Cítil jsem, že mám prdel zaplněnou k prasknutí. Sandra měla na sobě ještě kalhotky.
„Mám uvnitř už všechny prsty druhé ruky. Obě dlaně jsou uvnitř! Co teď? To asi Sandru nahou neuvidíš…“
Přijel jsem na lekci s představou, že mě bude Sandra mučit celou dobu úplně nahá. A teď to nebude ani krátká chvilka? Neuvidím ji vůbec?!
„Ale víš co?“ pokračovala Madam Aradia. „Mám tu nový čínský anální kolík. Když vydržíš, že ti ho zastrčím celý dovnitř, tak si Sandra svlékne i kalhotky!“
„Tedy! Ten je ale hodně kuželový!“ ocenila jeho design Sandra.
„A je odstupňovaný, aby se tam zasouval postupně!“ dodala Aradia.
Ukázala mi ho. Zhrozil jsem se z jeho rozměrů.
„Hm, to bude bolet,“ poznamenala s hranou účastí Sandra a jakoby starostlivě se na mě podívala.
Madam Aradia mi tu věc zastrčila do konečníku. Ani nevím, co jsem cítil. Nespouštěl jsem oči z polonahé Sandry. Moc mi to pomáhalo.
„Už je tam! Tedy! Má ho tam celého!“ oznámila Aradia.
Sandra si stáhla kalhotky a ukázala se mi úplně nahá. Splnil se mi sen!
„Hoň si ocas!“ přikázala mi Paní. Namísto kolíku mi do zadku zastrčila opět celou pěst a druhou rukou mě tahala za koule a mačkala je. Masturboval jsem a nespouštěl jsem ze Sandry oči. Byla nádherná!
Dívala se na mě a pásla se pohledem na mě, jaké ponížení jsem schopen snášet jen pro to, abych ji viděl nahou. A já jsem byl šťastný z toho, že mohu masturbovat už ne při představě, ale při skutečném pohledu na opravdovou Sandru a v její bezprostřední blízkosti. Snad mi bude dopřáno i stříkat…
Sandra si vzala kuželový kolík a začala mě jím šukat. Konečně se mi splnila moje fantazie, že mě mučí úplně nahá.
Madam Aradia se mi vymočila do úst a dovršila moje ponížení. Spolykal jsem její čerstvou moč a očistil jsem ji jazykem. Sandra mě dál znásilňovala kolíkem.
„No dělej, chci vidět, jak stříkáš!“
„Má Paní, dovolte mi, abych se vystříkal!“
„Smíš stříkat,“ svolila. Sedla si mi na obličej. „Vystříkáš se do dlaně a slížeš to!“
Už se to blížilo.
„No! No!“ Slyšel jsem, jak mě obě dvě pobízejí.
Cítil jsem, že už stříkám.
„Ták… To je ono! A do dlaně! A spolykat!“ poroučela Paní. Udělal jsem to.
Už mi neseděla na obličeji. Mezi roztaženýma nohama v držácích gynekologického lůžka jsem viděl Sandru. Ukazovala mi s radostným výrazem anální kolík. Oči jí svítily potěšením.
„Až sem jsi ho měl uvnitř,“ ukazovala na jeho konec. „Měls ho tam úplně celý!“ radovala se.
Poděkoval jsem Paní za lekci.
„Poděkuj také Sandře za to, že byla tak hodná a svlékla se pro tebe!“
Klekl jsem si před Sandru a na příkaz mé Paní jsem jí políbil kundičku. Zasloužila si mou úctu a respekt. Stejně uctivé poděkování si zasloužila také Madam Aradia. Bylo ode mě trestuhodně nevděčné, že jsem jí tak nepoděkoval sám! Nebo jí to alespoň nenabídl…
Po lekci jsem byl pořádně zdevastovaný. Byl jsem podroben elektrickým šokům, výprasku, pálení voskem a svíčkami, zašití genitálií, propíchání bradavek, análnímu znásilnění, nucenému pití moči… Prožil jsem zkušenosti, jaké měl středověký vězeň: spoutání v řetězech, nedokrvení končetin, křeče, mdloby, strach, bezmoc, ponížení…
Prožil jsem lekci plnou bolesti a extrémů a ještě jsem se při tom udělal!
Jenom sen o tom, že budu svým mučitelkám vylizovat zadečky až do dokonalého vyčištění, se mi nesplnil. Budu tedy o tom zatím jen snít a doufat, že se to stane příště…