Terapie pro zlobivce třetího věku
Terapie výpraskem
Čekalo mě další vyšetření na urologii. Byl jsem objednán, ale opozdil jsem se. Skoro o 15 minut.
Lékařka se na mě vyčítavě podívala a řekla:
„Jste neposlušný. Minule jste zapomněl na plný močový měchýř, dnes jste přišel pozdě.“
Její pohled nevěstil nic dobrého. Rentgenovala mě svýma očima a mně bylo trapně.
„Paní doktorko, nedívejte se takhle na mě. Raději bych snesl výprask na holou, než vaše vyčítavé pohledy. Jsem z vás nervózní,“ řekl jsem tiše.
„Tak co s vámi? Víte, co? Mám kamarádku z vysoké. Je psycholožka a provozuje psychoterapii. Ta vám vyléčí vaše pocuchané nervy a naučí disciplíně,“ ušklíbla se lékařka.
„To ale asi nebude nutné,“ namítl jsem.
„Vy nebudete rozhodovat, co je a není nutné. Hned vás k ní objednám!“ rozhodla uroložka. Jak řekla, tak udělala.
„Výborně! Můžete k ní jít hned! Náhodou se jí uvolnil termín!“
Už jsem raději mlčel a s doporučením a lékařskou zprávou jsem se vydal k psycholožce.
Bez zaklepání jsem vrazil do ordinace.
U stolu seděla dáma v lékařském plášti a zle se na mě podívala.
„Vy nevíte, kde je čekárna?“
„Já měl strach, abych nepřišel pozdě, tak jsem hned vešel!“
„Ven! A čekat, až vás sestra zavolá!“
Vycouval jsem tedy zpět do čekárny a v duchu si říkal, že by psycholožka měla být spíš vstřícná a empatická.
Z myšlenek mě vytrhla sestra:
„Tak pojďte!“ řekla a vzala mi z ruky lékařskou zprávu.
Letmo si ji prohlédla a stroze řekla.
„Svléknout!“
U psycholožky? Proč?
Váhal jsem.
„Jak vás má kolegyně léčit, když neposloucháte její příkazy? Budu vás muset naučit disciplíně! Moniko, přivaž ho na lavici!“ řekla a podívala se na mě přísně.
Byl jsem v šoku.
Ani jsem se nebránil.
Svist rákosky mě dostal do jiné dimenze.
„Tohle bude trest. Ovšem nejprve ti zadek rozehřejeme,“ vysvětlila terapeutka.
Sestra Monika vzala do ruky plácačku a vysázela mi sto ran.
Terapeutka se přitom uchichtávala a hladila rákosku, jako by to byl domácí mazlíček.
Když byl můj zadek řádně prokrven, lékařka se rozkročila a udeřila mě rákoskou.
Pěkně to štíplo.
„25 od každé!“ zněl její verdikt.
Padesát ran rákoskou nemůžu vydržet.
Ale neměl jsem odvahu smlouvat.
„Bolest při výprasku vyplavuje zdravé hormony a naučí poslušnosti. Zapamatuješ si, že disciplína je základem úspěchu při léčení,“ řekla a svist rákosky proťal vzduch.
Ran nebylo jen padesát. Protože jsem nepoděkoval za každou ránu, výchovný proces byl několikrát opakován.
Když mě konečně odvázaly, bylo mi jasné, že kdykoliv půjdu na urologii, vzpomenu si na tuhle zvláštní terapeutku.
A ano, budu dodržovat disciplínu!
