Vakuové lůžko
Oba jsme odpočívali. Byli jsme nazí, jenom gumová kukla na hlavě skrývala naši podobu. Oba jsme měli v ústech nafouknutý gumový roubík ve tvaru koule, která rozšiřovala naše tváře. Plnící hadička s balónkem a ventilem procházela mezi stisknutými rty a legračně visela z úst.
Znala jsem toto opatření, které se často používalo při výcviku. Každý, kdo měl v ústech roubík procházel tvrdou zkouškou sebeovládání. Měli jsme volné ruce a mohli bychom se snadno osvobodit od gumy v ústech, nemuseli bychom polykat sliny s hořkou příchutí. Znamenalo by to ale porušení nařízení a následoval by tvrdý trest. Zároveň jsme neměli možnost komunikovat mezi sebou navzájem.
Věděla jsem, že muž vedle mě bude za chvíli předmětem nějakého pokusu a že já v něm budu mít také svou roli. Leželi jsme vedle sebe už hodinu. Samozřejmě jsme se jeden druhého nesměli dotýkat. To byl příkaz instruktorky. Prostě příkaz. Kdyby řekla, že máme provést pohlavní styk, vytékalo by teď ze mě jeho sperma. Kdyby... tak... prostě příkazy, úkoly a jejich plnění.
„Připravte se na test.“ Instruktorka stála ve dveřích. Oba jsme vstali a postavili se do nacvičené pozice. Mírný rozkrok, vypnutá hruď, pohled přímo před sebe. Instruktorka si nás prohlížela. Všichni znají z filmů nebo i z vlastní zkušenosti ten pohled generála, který se prochází mezi svými vojáky, dívá se jim zblízka do očí. Ona ale byla víc než generálem a my míň než prostým vojákem.
Zastavila se přede mnou. Dívala se mi do očí a já cítila jak ruka v gumové rukavici hladí moje pohlaví. Otevřela mě a zasunula dva prsty dovnitř. Pohybovala se nahoru a dolů, otevírala jsem se a byla mokrá. Věděla jsem, že to nedělá pro moje ani svoje potěšení. Zkoušela zda jsem dostatečně vycvičena pro následujícíúlohu. Musela jsem nehnutě stát, nedávat najevo žádné pocity a čekat na další příkazy. Vzrušovalo mě to. Nevím jestli víc vědomí co musím a nesmím nebo doteky mokrých stěn uvnitř mého těla.
Přestala. Ukázala mi dlaň. Rukavice z černé gumy byla matná a jen v místě, kde se setkala s mojí pochvou se leskla. Pak přistoupila k muži. Nesměla jsem se podívat co s ním dělá, ale myslím, že se dotýkala jeho penisu a varlat.
„Dobrá, přistoupíme k vlastnímu pokusu. Nesmíš se udělat když budeš chtít a musíš se udělat až budu chtít já. A budeš se při tom dusit. Budeme si s tebou hrát a v určitém okamžiku ona bude tvým jediným spojením se světem“
To vše říkala instruktorka muži. Při posledních slovech pokynula hlavou ke mě.
Odvedla nás do vedlejší místnosti. Na zemi ležel černý předmět, který už jsem znala. Vakuové lůžko. Osoba uzavřená uvnitř byla zbavena možnosti pohybu. Tlak vzduchu ve kterém se mi ostatní svobodně pohybujeme přitiskne pružné gumové stěny k tělu vězně. Žádné světlo, postupně se zvyšující teplo, mokro zpoceného těla a jen malý otvor, kterým proniká vzduch do úst. Viděla jsem i lůžko bez tohoto dýchacího otvoru určené pro speciální výcvik. Oběť pokusu byla střídavě v gumové bublině a v gumovém vzduchoprázdnu.
Připravené lůžko mělo k dýchacímu otvoru připevněnu hadici. Muž se na rozkaz nasoukal dovnitř. Roztáhl nohy, ruce položil podél těla. Instruktorka uzavřela vstupní otvor.
Zkontrolovala zda hadice končí opravdu v jeho ústech a zapnula vývěvu skrytou v některé jiné místnosti. Lůžko se tiše vyprázdnilo, kontury těla vystoupily, rám se zvedl nad podlahu. Dívala jsem se na jeho penis a varlata jak se zvětšují mezi nohama. Líbil se mi ten pohled na ztopořené pohlaví uzavřené v gumě.
Hadicí proudil dovnitř a ven vzduch v rytmu jeho výdechů. Instruktorka přišroubovala na konec hadice kovový nástavec s několika ventily, černým gumovým vakem a další hadicí zakončenou náústkem. Proudění vzduchu bylo výraznější, zřetelně syčel jak se mu do cesty stavěly nové překážky.
„Budeme tě vzrušovat a ty se nesmíš udělat. Poznáme to. Ta guma je tenká a ucítíme jak stříkáš. Když nesplníš svůj úkol, budeš muset absolvovat kompletní výcvik v dýchacím křesle. Tam už o tobě budou rozhodovat přístroje s pevně nastaveným časem a operátorka bude jenom kontrolovat tvoje reakce. Víš asi co myslím.“
Instruktorka hladila při svých slovech mužovy bradavky.
„Hraj si s ním, vezmi ho do úst a dávej pozor, kdyby stříkal.“ To byl povel pro mne. Naklonila jsem se nad lůžko a dotkla se svými rty špičky jeho penisu. Otevřela jsem ústa a sála jeho horké pohlaví. Jazykem jsem kroužila po uvězněném údu. Jela jsem po dráze, která končila na varlatech, vracela jsem se zpět abych znovu a znovu na různých místech sála, lízala a tiskla penis.
Instruktorka se zabývala nástavcem na hadici. Pomalu uzavírala přívod vzduchu a znovu ho uvolňovala. Muž nemohl tušit jak dlouho bude trvat než mu dovolí se znovu nadechnout. Jeho tělo se zmítalo v gumovém sevření. Bojoval o vzduch, bojoval se mnou, s potřebou mohutně a silně vystříknout proud bílého semene.
„Počkej, vyzkoušíme jeho limity.“ Přestala jsem dráždit penis a položila jsem na něj dlaň, abych mohla instruktorku informovat, kdyby začal stříkat.
„Vydechni“. Viděla jsem jak se hrudník a tělo muže zmenšily.
„Dokud ti to nedovolím nesmíš se znovu nadechnout.“ Bylo vidět jak trpí nedostatkem kyslíku.
„Můžeš“ prohlásila instruktorka s mírným úsměvem a z hadice se doslova vydral těžký vzdech.
„Musíš vydržet mnohem víc. Pomůžu ti.“ Počkala chvíli, až se mužův dech zklidní a vydala znovu ďábelský rozkaz. „Vydechni. Ještě, hlouběji.“
Zatažené břicho prozrazovalo jak moc se snaží aby splnil její přání. Byl napnutý jako luk. Její ruka uzavřela vstupní ventil. Usmívala se, prohlížela si ho, prsty se lehce dotýkala prázdného břicha. Třásl se, snažil se osvobodit.
Konečně ventil znovu otevřela. Nechala ho odpočinout, pak znovu opakovala rozkaz, znovu ho mučila pro své potěšení.
Nevím kolikrát se to opakovalo. Cítila jsem stále ve své dlani žhnoucí tvrdý penis. Ne doposud se určitě neudělal.
„Přišla tvá chvíle, budeš se muset udělat. Mám pro tebe ještě něco speciálního. Než se připravíme tak si odpočiň.“
Přikázala mi zasunout do úst konec hadice s náústkem.
„Tak teď si oba vyzkoušíte, co je synchronizované dýchání. Ona je pro tebe jediným spojením s vnějším světem. Ona pro tebe bude dýchat .“
Důmyslná sestava hadic, ventilů a vaku teď fungovala tak, že muž mohl volně vydechovat, ale nadechnout se mohl pouze vzduchu vycházejícího z mých plic a to jen v okamžiku, kdy byl naplněný dýchací vak. Cítila a viděla jsem jak se snaží nasát kyslík. Zhluboka jsem se nosem nadýchla a začala plnit vak. Vyprazdňoval ho před mýma očima. Zrychlila jsem. Moje plíce nebyly dostatečně velké a musela jsem si dávat pozor, abych vždy nadechla nosem a vydechla ústy. Pracovala jsem pro něho. Ano dýchala jsem pro něho.
„Udělej se.“ Jasný, srozumitelný rozkaz pro otroka v lůžku. Příkaz splnil během několika vteřin. Cítila jsem jak se pod gumou vyhrnulo semeno a rozlilo po jeho těle.
Pokus byl u konce. Byli jsme vyčerpaní a věděli že to byl jen jeden z krůčků na cestě našeho výcviku.
