Virtuální výcvik den č.2
Jsem otrokem Lady Aradie a na její příkaz, abych prý nevyšel ze cviku a nezvlčel, mám na následující den nařízen další den virtuálního výcviku. Podle pokynů mé Paní, posílám den předem můj přibližný časový pracovní plán a požádám Paní o otrocký výcvik.
Obratem dostávám jen krátkou zprávu: „OK.“ Paní poděkuji, pracuji dále a čekám na její úkoly, příkazy a rozmary na další den. Virtuální výcvik nemám poprvé, tak nějaké očekávání jsou, ale jak znám svoji Paní, určitě si vymyslí něco extra navíc.
Po obědě pípne telefon a vidím zprávy od své Paní. „Posílám ti první porci úkolů. Výcvik začíná zítra ráno. Abys byl připravený, tak dnes si nejpozději v 18 hod. nasadíš obojek a zamkneš se. Před zamknutím si uděláš 10 otrockých. Zamčený a s obojkem budeš i spát. Dále budeš večer minimálně 1 hodinu klečet. Nahý, zamčený, s kolíčky na bradavkách a koulích a s kolíkem v zadku. Nahlásíš mi začátek i konec tohoto úkolu. To bude na úvod pro přípravu vše.“ No a je to tady, zase něco nového. Ještě jsem tak dlouho neklečel, nikdy mi nedala za úkol kolíčky i na koule. Asi se mám na co těšit.
V práci končím v 5 hodin. Spěchám domů, nasadím si obojek, udělám 10 otrockých a zamknu se. Paní to nahlásím. Za chvíli mi Paní napíše: „A kdy hodláš klečet?“ Odpovím, že za chvíli jdu na to, že dám vědět. Vyřídím si ještě nějaké drobnosti, svléknu se a jdu klečet. Paní posílám zprávu s fotkou. „Správně ty otrocká nulo, kleč a trp jen pro mě a mé pobavení!“ Čas nijak moc neubíhá, prosím ručičku na hodinkách, aby se posouvala rychleji. Nevím, jak to Paní zase udělala, ale asi v 55 minutě mi napsala, že se rozhodla prodloužit mi klečení o 30 minut, ať pošlu fotku teď hned a skončit mohu až celkem po 90 minutách. Nezbývá mi, než to dodržet a čas si prodloužím. U konce úkolu nebo spíše již trestu se vyfotím, Paní to pošlu a popřeji dobrou noc.
Za chvíli mi Paní napíše: „V pořádku otroku. Posílám úkoly na ráno. Snídaně bude otrocká. Snídat budeš banán a bílý jogurt. Naservíruješ si to na zem u záchodu. Banán rozmačkáš poliješ jogurtem a sežereš to jako otrocký čokl ze země. Uděláš video. Pak si uděláš 5 otrockých, můžeš si sundat obojek a půjdeš do práce. Zamčený budeš celý den. Během dopoledne ti pošlu další úkoly.“ Paní poděkuji, popřeji dobrou noc a jdu spát. Cítím pás cudnosti, na krku cítím obojek, usínám a cítím, jak mě má Paní pod kontrolou.
Ráno se probudím, udělám vše, jak mi Paní přikázala, udělám a posílám video ze snídaně. 5 otrockých, zamčení jen díky studené sprše, protože mi péro stojí a nemohu ho do klece dostat, sundávám obojek a vyrážím do práce.
Během dopoledne mě Paní vyzkouší. „Teď hned pošli fotku pásu cudnosti. Máš na to minutu, jinak bude trest!“ Naštěstí si toho všimnu hned a spěchám na záchod. Stahuji kalhoty a posílám fotku. „Pozdě otroku. Úkol jsem poslala v 9:57 a odpověď přišla v 9:59. To není minuta. Ale dvě. Jaký trest si navrhuješ?“ Je mi z toho smutno, Paní si mě vychutnává, jak jsem to měl stihnout, měl jsme se vyfotit v kanceláři před lidmi? Omlouvám se Paní a prosím o prominutí, že se to nedalo stihnout rychleji. Paní odpovídá: „Takže si vezmi kolíčky na bradavky pod košili a budeš s nimi pracovat, dokud ti je nedovolím sundat. Nezapomeň jsi můj otrok a pokud jsi ve virtuálním výcviku, musíš plnit, vše co ti přikáži.“ Nezbývá než poděkovat za trest a splnit. Na jak to bude asi dlouho?
Vyhlížím další zprávu, kdy doufám, že mi Paní dovolí kolíčky sundat. Moc pohodlné to při práci pod košilí není. Zpráva sice zanedlouho přijde, ale jiná než jsem čekal. „Odpoledne ti to osladím a zkusíme jiné poníženíčko. Půjdeš do kamenného obchodu se spodním prádlem a zde si vybereš nějaké svůdné, minimalistické dámské kalhotky. Ještě ti určím barvu kalhotek, abys to neměl jednoduché. Jak si je
koupíš, zajdeš v nákupáku na záchod. Kalhotky si oblékneš, odemkneš se, uděláš 5 otrockých, zase zamkneš a kalhotky budeš mít do večera. Pošleš mi i fotku účtenky, aby bylo jasné, že jsou z kamenného obchodu a ne z e-shopu.“ Paní potvrdím úkol a zkusím se zeptat, jestli už mohu sundat kolíčky. „Ještě ne, otroku, vyčkej, než si rozmyslím barvu kalhotek!“ Tak si říkám, jak to asi bude dlouho a co to může být za barvu, aby ji vůbec v krámě měli. „Zelená nebo modrá,“ přijde zpráva „a můžeš sundat kolíčky.“ Je to celkem úleva, měl jsem je celkem dlouho a to vlastně kvůli jedné minutě. Za chvíli budu končit v práci a musím si naplánovat, kde je prodejna se spodním prádlem a nebudu tam za nějakého úchyla.
Zajdu do blízkého nákupáku, projdu ho a koukám skrz výlohy, kde co mají. Kalhotek spoustu, ale zelené a modré nic moc výběr. No nadechnu se a vkročím do krámku, kde vypadá celkem výběr. Zahlédnu celkem pěkné modré krajkové kalhotky. Vyberu velikost koupím je a odcházím na toalety. Přestrojím se, pošlu fotku, udělám otrocké a jdu pomalu domu. „V pořádku, máš vkus. Jak přijdeš domů, nasadíš hned obojek, svlékneš se a budeš až do večera jen v kalhotkách a obojku. Večeři si opět naservíruješ na zem na záchod. Pošleš fotku, jak vypadá otrocká hospodyňka v sexy kalhotkách.“ Paní to potvrdím, poděkuji a jak přijdu domů vše udělám. Na večeři je ještě brzy, tak si užívám nové kalhotky. V pásu cudnosti nic moc. Přijde čas večeře, naservíruji udělám z toho video a posílám to Paní. „Ano jsem spokojená, 10 otrockých a do rána budeš zamčený a spát budeš opět s obojkem a v nových kalhotkách. Před usnutím mi pošleš fotku, jak otrocká čubka jde spinkat. Ráno pro velký úspěch zopakuješ dnešní otrockou snídani, pak si uděláš 10 otrockých a po 10-tém se můžeš vystříkat. Ale opět na zem a slížeš si to. Pošleš mi z toho také video. Za chvíli ti ještě pošlu úkol na mezidobí mezi další dnem virtuálního výcviku.“ Paní poděkuji a lámu si hlavu co to asi bude. „V e-mailu máš poslaný dlouhý text. Ten si do dalšího výcviku podrobně nastuduješ a já si tě v den dalšího výcviku z textu prozkouším, jak si to nastudoval. A neodflákni to, tresty budou přísné!“ Večer mi pak přijde e-mail. Je to několika stránkový poměrně dlouhý text. Odhaduji to, že je to z jedné z knih, kterou Madam napsala. Má to BDSM tématiku a já si opět lámu hlavu, jak mě z toho bude Paní zkoušet, co si mám nastudovat, co si mám pamatovat a co musím z toho vědět. Ale o tom zase příště. „Paní poděkuji, popřeji dobrou noc.“ Ráno udělám vše dle jejího příkazu, vyvrcholení mi tentokrát nezakáže jako posledně, ale vysměje se mi s tím, že jsem si to musel po sobě slízat ze země. A jelikož otrocký výcvik byl výživný a hodně vzrušivý, spermatu na zemi nebylo málo. Děkuji Vám milostivá Madam, děkuji Vám za Váš výcvik a těším se na další.
Jste úžasná.
Děkuji Váš otrok.
