Měsíc v pásu cudnosti jako vstupní zkouška
Tu scénu si během onoho měsíce opakovaně přehrával v hlavě. Představovala pro něho hlavní vzpruhu ve chvílích slabosti a malomyslnosti. Ve svých představách viděl sám sebe, jak nahý, lehce se rdící studem, s obojkem na krku klečí před Paní a pohledem – takřka bez dechu – visí na jejích rtech. Aby taky ne, jde mu o hodně. Nepříliš nadneseně řečeno, o budoucnost.
„A proto jsem se rozhodla podrobit tě ještě jedné zkoušce, než tě přijmu do svých služeb. Uvidíme, jestli jsi hoden nazývat se mým otrokem.“ Hlas Madam je klidný, přesto rázný a její slova na něho dopadají skoro jako by to byly rány bičem. Až mu naskakovala husí kůže.
„Na jeden měsíc budeš zamknutý v pásu cudnosti. Máš povolení odemknout se pouze jednou denně za účelem hygieny. Ano, slyšíš dobře,“ reagovala Paní na jeho udivený výraz ve tváři. „Ponechám ti klíček a na tobě bude nezklamat mou důvěru. Ale nemysli si. Podle tvého deníku i chování poznám, jestli jsi nepodváděl a bych jsi opravdu čtyři týdny bez honění a výstřiku. Tělesné reakce nelžou a já je umím dobře číst, o tom nepochybuj. Ale ty bys mne nechtěl podvést, že ne?“ položila Paní řečnickou otázku s úsměvem na tváři. Jeho zběsilé zakroucení hlavou ji pobavilo ještě více.
Chvíli na to tiše zaklapl zámeček na pásu cudnosti a to jako startovní výstřel zahájilo nejdelší čtyři týdny v jeho dosavadním životě. Vstupoval do něj s odhodláním, ale i obavami. S pásem cudnosti už sice experimentoval, ale nevydržel déle než něco kolem dvou týdnů. Bylo mu jasné, že toto bude skutečná zkouška. A že to nebude žádná legrace. Upřímně řečeno, sám si musel přiznat, že neví, jestli by na sebe vsadil.
První dny po uzamčení se cítil nejistě a postupně si na situaci zvykal. Pás sice seděl dobře, netrápily ho otlačeniny nebo oděrky, dokonce ani erekce nebyla takovým problémem. Více ho sžíraly obavy, jestli pás není pod oblečením vidět. Propadl by se hanbou, kdyby někdo zaznamenal něco zvláštního. S tímto pocitem strachu na veřejnosti se sžíval poměrně dlouho. Přesto, anebo právě proto, byl překvapený, že první týden utekl rychle a až podivně snadno. Ačkoliv na internetu četl spoustu hrůzostrašných příběhů o hrozivých nočních erekcích, které jsou tak bolestivé, že nenechají uzamčeného pořádně se vyspat a ten tak trpí nejen sexuální frustrací, ale i spánkovou deprivací, takovou zkušenost on během prvního týdne neudělal. Spal překvapivě klidně, nebudil se více než obvykle, jen tu a tam ho probudila erekce nebo chloupky, které se zachytily za kroužek pásu a při přetáčení z boku na bok bolestivěji zatahaly. Ale velmi rychle se naučil v jaké poloze spát, aby i toto eliminoval na minimum.
Už začátek druhého týdne ale ukázal, že tak snadno z toho nevyklouzne. Ačkoliv se záměrně snažil vyhýbat všem erotickým podnětům, čas a uzamčení pracovaly proti němu – a velkého spojence našly v jeho fetiších a ročním období. Jeho velkou slabinou totiž byla kůže a kozačky a přesně pro tento typ odívání byl podzim obdobím žní. Tedy, tak to vnímal před uzamčením, kdy se na podzim na rozdíl od většiny lidí těšil s tím, že potěší svoje oko. Po uzamčení do pásu cudnosti ale poznal, že se chytil do pasti. Jeho psychika reagovala na podněty stále stejně, ba díky uzamčení a rostoucímu pocitu nadržení vše vnímal silněji. Zároveň ale zjistil, že mu to už není příjemné, ba právě naopak. Poznával nové pocity, jenže takové, které ho netěšily. Především strach a stud. Kdykoliv potkal na ulici ženu, za kterou by se předtím rád ohlédl, nyní se styděl za to, že se s rostoucím pocitem nadrženosti hlásí o slovo erekce, což následoval strach, že si toho všimne. Styděl se za to, že takhle reaguje, cítil se ponížený, měl na sebe zlost, že se chová jako nadržené zvíře, jako macho, pro kterého je žena hlavně objekt erotické touhy. Přitom mu takové chování bylo pro jeho submisivní povahu naprosto proti srsti a o to víc u svých pocitů vnitřně trpěl.
S rostoucí délkou uzamčení však na sobě sledoval i další změny. Pás se postupem času stával více a více jeho součástí, a to i po psychické stránce. Svým sevřením mu neustále připomínal jeho Paní, působil jako symbolický obojek, označující její vlastnická práva a definující vztah mezi nimi, mezi Paní a otrokem. Ne, že by si toho pouta předtím nebyl vědom, ale to jemné, leč setrvalé sevření pásu cudnosti najednou představovalo konstantní, každodenní připomínku. Zjišťoval, že je mu to vlastně mentálně velmi příjemné a že pás díky tomu vnímá pozitivně, nejen jako omezení. Těmto kladným pocitům napomáhalo i to, že si po stránce komfortu nadále nemohl na pás cudnosti příliš stěžovat. Musel přiznat, že sedí dobře, příliš jej neomezuje a nezpůsobuje větší problémy. Pokud samozřejmě nepočítáme omezení erekcí. Nadále se mu ale vyhýbaly ty hororové historky z internetových fór. Probdělou noc v bolestech nezažil ani jednu a s pokusy o erekci zatím zvládal žít.
Postupem času však měl poznat, jak proměnlivý je život v pásu cudnosti. S tím jak narůstal čas uzamčení, ruku v ruce rostl pocit nadrženosti a proměňovala se nejen jeho psychika, ale i tělesné reakce. Zjišťoval nejprve, že je citlivější na dotyky, a to i své vlastní, a nejen na erotogenních místech. Toto poznání v něm opět vyvolávalo pocit ponížení. Spolu s pocitem sexuální frustrace narůstaly snahy o erekci, a to skoro při každé příležitosti. I to jej vyvádělo z míry. Do té doby by ho ani nenapadlo, jak moc je na sexualitě závislý. pokládal za naopak za poměrně umírněného v tomto ohledu. Aby taky ne, když se vyhonil, kdykoliv se mu zachtělo, pomyslel si s trpkým úsměvem. S tím je ale teď konec. Ale on to tak chtěl, připomněl sám sobě. Zvláště nepříjemná byla skutečnost, že při snaže o erekci penis narážel na stěny pásu cudnosti a vznikal tak tlak, který působením na nadržený citlivý penis erekci vlastně podporoval. To bylo nepříjemné přes den, v noci však mnohem víc a v důsledku toho tak začal poznávat, jaké je to být vytrháván ze spánku.
Tlak v klícce ovšem nebyl to nejhorší. K tomu se postupně přidával i pocit nepříjemného sevření kroužku pásu kolem šourku. Ten tam byl ten spíše vzrušující pocit pásu jako jakéhosi prstenu, označujícího D/s vztah. Bolest šourku se objevovala nečekaně, hlavně nad ránem, kdy jej často probudila, ale i přes den, a vracela se klidně i opakovaně. Bolest nebyla až tak silná, šlo spíše o tupý nepříjemný, pocit, jelikož to ale byl pocit dlouhotrvající, bylo to horší než třeba ostřejší bolest, která by ale rychle odezněla. Nevěděl, co to způsobuje. Na šourku nenašel žádné otlačeniny či odřeniny, bolest nevyvolávala skřípnutá kůže, takže ani nevěděl, co proti tomu dělat, jak se bránit a nebo s bolestí vyrovnat. Někdy stačilo jen pořádně roztáhnout nohy, dopřát šourku víc volného prostoru a bolest sama odezněla, jindy to ale nestačilo a tak musel někdy i uprostřed noci vstát a chodit po pokoji dokola, aby bolest takříkajíc rozchodil.
Nadrženost ho postupně ovládala víc a víc. Už to nebyla příjemná sexy vzrušující připomínka, podněcující jeho fantazii a přinášející hezké chvíle, ale stala se z ní vlezlá krutá potvora. Erekce byla jeho takřka stálou společnicí. Když si uvědomil, kolik dní ho ještě čeká, polévala ho hrůza. Z uzamčení najednou nebyla vzrušující hra, ale tíživý závazek, těžká zkouška submisivity a oddanosti. Zjišťoval, jakou ďábelskou past na něj Paní přichystala tím, že mu ponechala možnost odemykat se z důvodu hygieny. Sice to bylo nutné, protože jinak by v pásu zaváněl močí, ale zároveň to byla zkouška jeho vůle, jestli vydrží bez vyvrcholení. S postupem času se tak z rutinní večerní hygieny stal těžký boj se sebou samým a snažil se koupel odbýt co nejrychleji, aby se mohl zase rychle zamknout a nebezpečí, že nevydrží a podlehne své slabosti, tak omezil na minimum.
Prožíval ohromnou škálu emocí, které nedovedl ani popsat, protože se jednalo o prolínající se směs velmi různorodých pocitů, jejichž jednotícím znakem byla velká intenzita. Cítil samozřejmě nadrženost, ale taky oddanost a odevzdanost, ponížení se střídalo s hrdostí, že vydržel zamčený tak dlouho, kterou ale vzápětí střídal strach, že už to dál nezvládne. Pocit nadrženosti ho sžíral zevnitř, naprosto ho pohlcoval. Což v něm jako reakci vyvolávalo pocitu studu, že je tak slabý a tolik své odpírané sexualitě podléhá. Dnes a denně se musel vyrovnávat stále se stejným dilematem. Na jednu stranu k smrti toužil dotýkat se sám sebe, masturbovat a vystříkat se, na stranu druhou neméně silně si přál obstát ve zkoušce, vydržet až dokonce, nezklamat Paní a stát se jejím uznaným otrokem. V tomto naladění a každodenním boji se sebou samým zažíval novou podobu submisivity a dominance. Od jeho Paní ho dělila velká vzdálenost, o to pevněji ale držela ve svých pomyslných rukou otěže jeho mysli. Mysli, kterou opanovala touha klečet před ni, líbat její ruku, botu a zadeček a pokorně žadonit o odemčení.
Pocit života v uzamčení byl zvláštní. Na jednu stranu se odvíjel v jakési rutinně, tedy s každodenním pocitem nadrženosti, se stálou erekcí a touhou po orgasmu, na druhou stranu i tyto rutinní vjemy se tu a tam objevily s nečekanou intenzitou, které měly k oné rutinně daleko. V podstatě každý den se budil v lepším případě pouze s erekcí, někdy ho budila ta nepříjemná bolest šourku. Jindy ho ale erekce nepříjemně překvapila svou mohutností, kdy mu zamčený penis stál, co mu jen malá klícka dovolila, ale byl to takový tlak, že klícka i koule doslova odstávaly od těla a trčely dopředu jako kopí. Kromě toho, že taková erekce už byla bolestivá, taky obratem zjistil, že v tomhle stavu se nevymočí, i když po noci strašně potřebuje. Pomohla až ledová sprcha, ale i té se erekce chvíli bránila. Tím, jak se pocit nadrženosti postupem času, stal jeho základním operačním modem, který běžel stále na pozadí, poznal nový pocit, jaké to je, být roztěkaný a muset se nutit k soustředění. V nejtěžších chvílích nedokázal nic víc, než jen vnímat pulzující penis, marně se snažící o erekcí v pásu cudnosti, srdce bijící jako o život a cizorodý, nepopsatelný pocit, rozlévající se v oblasti mezi jeho hrudí a žaludkem. Pokud se přes den alespoň do určité míry dokázal ovládnout a zaměstnat hlavu nějakou činností, večery před usnutím se proměňovaly v pravidelné peklo, kdy trvalo dlouho, než usnul, a toužil přitom po jediném, po výstřiku, který by ho zbavil toho tlaku. Tyto emoce se střídaly z různou intensitou, ale v podstatě nezmizely skoro nikdy. A čím víc se měsíc uzamčení blížil ke konci a s tím i návštěva u Paní, tím víc na to musel myslet – a tím víc se samozřejmě topil v pocitech sexuální frustrace. Byl to začarovaný kruh. I v těch nejtěžších chvílích, kdy neměl příliš daleko k pláči, jak už byl emocionálně a psychicky unavený, ho ale ani jednou nenapadlo, že by zradil důvěru Paní a ulevil si bez dovolení.
Konečně přišel ten den, kdy opět poklekl před Paní. Doslova se jí vrhl k nohám a dychtivě zulíbal její ruku, nohu i zadeček, čímž jí vykouzlil úsměv na tváři. Už podle této reakce věděla, že vydržel a frustrace jím jen cloumá, věděla tedy, že vyhrála. Nehodlala mu to však dát zadarmo, naopak rozhodla se, že se ještě pobaví. Na oko se proto zatvářila přísně, chytila ho za bradu a zadívala se mu do očí:
„Vydržel jsi? Jsi připraven na to, že si to ověřím?“
„Ano, Paní,“ vydechl tiše, zjevně se staženým hrdlem, čímž jí opět pobavil. Nedala na sobě ale nic znát. Ba naopak, dále se tvářila vážně, až přísně.
Přikázala mu proto, aby se posadil na bondážní lavici, s tím, že jeho nadržení vyzkoušení několika otrockými orgasmy a pokud se neudělá ihned, bude jasné, že podváděl. On poslechl a skutečně, stačilo několik tahů v její kožené rukavici a už hlásil první otrocký orgasmus. Mlčky mu dopřávala další tři, kdy se v duchu bavila jeho vzdycháním přes zatnuté zuby, zatímco čtvrtý otrocký už hlásil v podstatě okamžitě a s nepokrytou hysterií v hlase.
„Milostivá Paní! Prosím… Dost… Já to nevydržím…“ skučel a v jeho očích jako by se objevily slzy.
Opět se v duchu usmála, měla ho přesně tam, kde ho chtěla mít.
„No ale to mě nezajímá. Já se chci bavit a ty seš tady od toho, abys mě bavil. Nebo snad ne??“, opáčila Paní.
„Já bych rád, Paní,“ hlesl sklesle a smutně sklonil hlavu, jako by neměl sílu podívat se jí do očí.
Chytila ho zase za obojek a přitáhnutím ho donutila podívat se jí do očí. V jeho tváři viděla přesně to, co tam očekávala. Obavy a nejistotu, které ji vzrušovaly, a oddanost, která ji těšila. Druhou rukou ho pohladila po tváři, čímž jen zvýšila jeho vnitřní zmatek. I s tím počítala.
„Můžeš si vybrat, co se stane. Chci si s tebou hrát a to taky udělám. Buď se vystříkáš, až už to neovládneš, ale pokud to bude brzy a já se ještě budu chtít bavit, vyzkoušíme jak snášíš postorgasmickou torturu. Což nevím, jestli dáš, ale třeba ano.“ Záměrně se jako by škodolibě usmála a uvnitř se zase bavila tím, jaký úlek to v něm vyvolalo.
„Anebo je tu druhá možnost. Vyzkouším si na tobě novou hračku, díky které se nebudeš muset o otrocké starat. A ani nebolí. Moc… Je to na tobě. Vyber si na co se cítíš.“
Bylo vidět, že usilovně přemýšlí a neví, čeho se chytit. Ačkoliv s postorgasmickou torturou neměl zkušenost, leccos o ní slyšel a už když to slov vyslovila, bylo vidět, že se bojí. Chvíli se bavila jeho vnitřním zápasem, který je v jeho tváři odrážel jako na filmovém plátně.
„No?! Tak bude to?“, zatlačila na něj, když se nabažila jeho strachu.
„Já… Já… Já bych prosil o tu druhou možnost, Paní…“, vykoktal ze sebe.
Tentokrát už se neubránila spokojenému úsměvu. Její manipulace vyšla přesně tak, jak zamýšlela. Byla ráda, že v něm umí číst i že jsou na sebe zjevně naladěni.
„Dobrá. Abys viděl, jak jsem laskavá, poskytnu ti ještě jednu oporu,“ řekla ona a než se stačil nadít, pevně jeho tělo zafixovala provazy. Pak poodešla na chvíli stranou a když znovu vrátila zpátky k němu, neměla už na rukou kožené, ale latexové rukavice a především jakousi zvláštní věc. Kovový kroužek, z něhož vybíhal nahoru takový háček, zakončený kuličkou. Vypadalo to strašlivě a to moc nevěděl, k čemu to přesně slouží. Tušil ale, kam to patří.
„To je stopper,“ informovala ho Paní.
„Tohle ti nasadím na ocas pod žalud a ten háček s kuličkou ti zavedu dovnitř. Jak jsem slíbila, pak už se nebudeš muset o otrocké starat. I kdyby ses udělal, stopper to nepustí ven. Jak ale budeš snášet ten tlak spermatu, které nemůže odtéct, to nevím. Možná se radši snaž, abys to poznání co nejvíc oddálil.“
Než stačil cokoliv říct, Paní pár tahy rukou opět dosáhla jeho erekce. Pak mu stáhla předkožku a potřela ústí močové trubice gelem. A než se nadál, zkušeně mu kroužek zavlékla pod žalud a háček s kuličkou mu zavedla dovnitř. Byl to nepopsatelný pocit.
Paní se jím ale nezabývala a jen byl stopper na svém místě, začala ho pomalu honit. Nespěchala, užívala si jeho mučení. Snažil se kroutit, ale přivázán byl opravdu pevně, takže mu nezbývala než tiše úpět a vzdychat. Za chvíli se ocitl v takovém transu, že si skoro ani neuvědomil, že se vzepjal v poutech a vyvrcholil. V té bouři rozličných pocitů také ani nezaregistroval, když jeho penis ochabl, Paní povytáhla stopper z močové trubice a umožnila spermatu vytéct ven. Pak trpělivě počkala, než zase začal vnímat. Poté ho odvázala a když poklekl, aby poděkoval, pohybem ruky do zastavila.
Když k ní vzhlédl, uviděl, že ve druhé ruce drží skleničku s čímsi. Došlo mu, že je to jeho vlastní sperma, které z něj před chvílí vyteklo.
„Vypij to“, přikázala mu Paní a podávala mu skleničku.
Rozechvěle ji převzal, ale ke splnění se neměl. Bylo vidět, že je to pro něj nové a hnusí se mu to.
„Nechceš? Nemusíš, pokud je ti to proti srsti. Ale pak jsi zkoušku neslnil a nestaneš se mým otrokem,“ zatlačila na něho Paní.
Bylo vidět, že ta slova ho zasáhla jako rána bičem. Několikrát se nadechl a bylo vidět, že sbírá síly.
„Počkej!“ zastavila ho Paní.
„Chápu, proč se ti do toho nechce. Po tom měsíci to má špatnou konzistenci, moc se to táhne a špatně by se to pilo. Pomůžu ti,“ řekla Paní a znovu si skleničku vzala.
Pak si povyhrnula koženou sukni, přiložila si skleničku mezi nohy a vymočila se do ní. Naplněnou mu ji pak podala zpátky.
Jen hleděl, neschopen slova ani činu. Po chvíli, zjevně v transu, vzal skleničku s neobvyklým koktejlem, pomalu ji přiložil ke svým rtům a rychle ji vypil. Polkl, otřásl se a nechal rty pevně sevřené, zjevně sám nevěděl, jestli bude zvracet nebo ne.
Aby mu pomohla, vzala Paní jeho hlavu do rukou a jejich pohledy se opět setkaly.
„Právě jsi úspěšně splnil zkoušku,“ řekla mu jemně. Úleva a pocit štěstí, zračící se v jeho očích, ji opět vzrušily.
„Vypil jsi magický nápoj, smíchaný z našich tělesných tekutin, který stvrdil naše pouto. Přijímám tě za svého otroka a prohlašuji se tvou Paní.“
Když si uvědomil význam těchto slov, už neměl síly zadržovat slzy. Byly to ovšem slzy štěstí…
