Zamčený deník majetku Madam Aradie
13. 8. 2019
Na závěr lekce u Madam Aradie jsem se podle jejího příkazu uzamknul do pásu cudnosti. Cesta autobusem i vlakem probíhala překvapivě v poklidu, doznívaly ve mně emoce z lekce a vědomí pásu je umocňovalo. Jen obavy, jestli pás není pod kalhotami moc vidět, to trochu kazily. Jsem překvapen, že se jde v pásu dobře pohybovat a že při chůzi v zásadě nevadí.
14. 8. 2019
Noc překvapivě proběhla v poklidu, bez nepříjemných erekcí. Četl jsem v tomto ohledu o pásech cudnosti řadu strašných příběhů o skoro probdělých nocích, tak jsem překvapen. Příjemně. Den proběhl v pořádku, zvykám si na pás i nutnost močení vsedě. Je to zvláštní. Překvapila mě sms od Madam Aradie se zněním, že bez ohledu na to co dělám, mám se ihned odebrat na záchod a udělat 5 otrockých orgasmů. Naštěstí jsem doma, takže to nebyl problém a opatrně, abych se neudělal, jsem příkaz splnil. Jen do pásu zpět se mi nechtělo. Zdálo se mi, že je to věčnost, než erekce opadla. Dále jsem od Madam dostal nařízeno, že každý den pro provedení hygieny absolvuji 5 otrockých orgasmů a znovu se zamknu. I to jsem večer splnil. Opadnutí erekce trvalo snad ještě déle. Je to strašně intenzivní pocit, dávat pozor, abych nevystříkl. Mám z toho strach, neznám ty pocity, bojím se, že špatně odhadnu, kdy přestat a že přes zákaz vystříknu. Měl jsem problém usnout, byl jsem tak moc vzrušený.
15. 8. 2019
Noc proběhla opět v poklidu. S pásem se sžívám, ale objevuji problémy. Profilovaný prstenec kolem šourku není ideální. Kůže má tendenci se tam zachytávat, což bolí. Večer po umytí jsem podle příkazu absolvoval 5 otrockých orgasmů. Šlo mi to lépe než včera, rychleji jsem se vzrušil a snáz se mi kontrolovalo kdy přestat. Raději ale mezi jednotlivými orgasmy dělám pauzy, abych se nepřecenil a neudělal se. Usínám plný touhy. Ten týden bude dlouhý.
16. 8. 2019
A je to tady. Ráno mě probudila erekce. Je to hrozně nepříjemný pocit. Nevím co s tím dělat, trvá dlouho než to opadne a ten tlak je šílený. Dojít si ráno na záchod je tak problém. Močit penisem s erekcí v pásu, to je úplně nový zážitek. Čtvrtý den si začínám uvědomovat, že bych chtěl stříkat. Večerních 5 otrockých orgasmů bylo učiněné peklo. Přijde mi, že mám penis strašně citlivý. Honím se opatrně, pomalu, ale nevím, jestli to není o to horší. Raději dělám pauzy a na další otrocký jdu až poté, co se zklidním. Přesto usínám s erekcí.
17. 8. 2019
Začínám poznávat, že příběhy o pásu cudnosti nelhaly. Erekci už mám snad skoro stále. Snažím se vyhýbat všem erotickým podnětům, ale snad o to víc mi funguje fantazie. Otrocké orgasmy už jsou regulérní peklo. Ani nevím, jak se mi to daří, že nevystříknu. Strašně po tom toužím. Nemyslel bych si, že jsem takhle závislý. Jindy je moje sexualita spíš mizerná. Nechápu, co se změnilo. Dostat se po otrockých orgasmech zpátky do pásu trvá snad věčnost. Myšlenkami se upínám na Madam Aradii, nechci ji zklamat a vzpomínám na lekci, erekce už je setrvalý stav.
18. 8. 2019
Veškeré pocity se smrskly na tři. Jsem k smrti nadržený a toužím po výstřiku. Otrocké orgasmy jsou peklo na zemi a v duchu děkuji Madam, že mi jich nařídila jen 5. Nechápu, jak jsem jich na lekci mohl vydržet 35. Pás už se mi velmi nepříjemný, hlavně kroužek tlačí. Budu si muset pořídit něco jiného. Po několika dnech sleduji větší tendenci se uzamčených genitálií alespoň dotýkat. Čímž si samozřejmě nepomáhám.
19. 8. 2019
Je strašně ponižující, jak toužím stříkat. Už chápu, že člověk v pásu cudnosti by pro výstřik udělal snad cokoliv. Ta nadrženost už přebíjí i to, jak je pás nepohodlný. Dnes jsem se málem u předposledního otrockého orgasmu udělal. Naštěstí jsem se zarazil ještě v čas a silným stiskem u kořene penisu zabránil výstřiku. Ale pulzovalo to v něm silně. Už začínám chápat, proč tomu Madam říká orgasmus. Ten pocit opravdu takový je. Po skončená otrockých orgasmů mi trvá docela dlouho než se uklidním. Nejen, než mi poklesne erekce. I psychicky jsem rozechvělý. Nemůžu se dočkat výstřiku.
20. 8. 2019
To, že se budím s erekcí už mě nepřekvapuje. Týden je za mnou a na jednu stranu se divím, jak to uběhlo, nikdy bych si nemyslel, že to vydržím. Prožil jsem spoustu nových pocitů. Madam Aradia mi povolila odpoledne sundat pás a také skutečný orgasmus. Ovšem za podmínky, že předtím absolvuji 10 otrockých orgasmů. Bohužel musím pár dní počkat, až budu mít soukromí. Zjišťuji, že pás byl ohromná výhoda. Být nadržený bez něj a nemoci si ulevit, je snad ještě horší.
23. 8. 2019
Po opatrném absolvování Madam Aradií nařízených 10 otrockých orgasmů jsem si užil konečně výstřik. Otrocké orgasmy byly peklo, ale ten výstřik potom, to jsem snad ještě nezažil. O pocitech ani nemluvě. Snad poprvé v životě jsem u toho sténal. Je to úžasný pocit.
12. 9. 2019
Madam Aradií mi byl povolen výstřik.
30. 9. 2019
V podvečer jsem se podle příkazu Madam Aradie uzamknul. Kvůli zpoždění, jelikož jsem si mail s příkazem přečetl pozdě, za trest uzamčení prodlouženo až do 8. 10. 2019. Uzamčený jsem po cca měsíci, už jsem zase odvykl a na pás si musím zvykat. V noci mě několikrát budí nepříjemná erekce a tlačení.
1. 10. 2019
Přes den je překvapivě situace lepší, na pás si začínám zase zvykat. Nošení příliš nevadí, jen je nepříjemné, když se někde špatně zachytí chloupky. Pás působí na vzrušení, vzrušuje mě představa, že patřím Madam a bylo by odebráno právo rozhodovat o své intimitě. Pás cudnosti se stává takovým jako by prstýnkem, symbolizujícím vztah mezi Madam a otrokem. Přes celý den se opakovaně vrací erekce. V noci překvapivě spím dobře.
2. 10. 2019
Druhý den se situace zase mění. Přetrvává vzrušení, ale více a více se projevuje nepohodlí. Pás, v důsledku profilace kolem šourku, způsobuje tlačení a občas přiskřípnutí chloupků nebo i kůže. Přesto jde pás nosit bez většího nepohodlí. Při chůzi překvapivě příliš nevadí, hlavně si musím dávat pozor když dlouho sedím u počítače, abych opatrně vstával. Tehdy nejvíc hrozí bolestivé skřípnutí. I další noc proběhla bez větších komplikací, ovšem s ohledem na to, že jsem zvyklý spát na břiše, tak pás přece jen tlačí a skřípnutí se sem tam nevyhnu. To je ale problém hlavně do doby, než usnu.
3. 10. 2019
Další den a další novinka. Pás začíná ukazovat k čemu slouží. Na pocitech z nošení se nic nemění, ale začínám si uvědomovat, že jsem nadržený a začínám se v myšlenkách upínat na okamžik, kdy budu moct pás sundat a snad se i s povolením Madam Aradie vyhonit. Erekce je velmi častá. Oproti minulým nocím mám problém usnout, mám erekci a toužím si to udělat. Podvědomě si hraju s uzamčeným penisem a koulemi, což se ukazuje jako nepříliš dobrý nápad.
4. 10. 2019
Otlačeniny z prstence pásu už jsou hodně nepříjemné, možná i v důsledku toho mizí pocit příjemného vzrušení a zůstává nepříjemná frustrace. Naštěstí dorazil objednaný kovový zaoblený díl k pásu, tak ho ještě v práci měním. Komfort je naprosto nesrovnatelný. Bolest po chvíli mizí, jak si kůže zvyká, nový zaoblený díl nikde nevadí a i když je těžší, nesleduju žádné problémy s nošením. Kov je překvapivě příjemný i na dotek, vůbec nestudí. Večer se zase vrací vzrušení a erekce. Jsem v polovině a snažím se na to myslet. Popravdě, moc to nepomáhá. V noci se mi nedaří usnout, jak jsem vzrušený.
5. 10. 2019
Ráno jsem se vzbudil o hodně dřív, ještě za tmy. Zase ta erekce. Pořád nevím, co s tím dělat. Důsledně se snažím přes den vyhýbat jakémukoliv erotičnu a nemyslet na to, ale podvědomí jde asi jinou cestou. Nadále mám dobrý dojem z nového kroužku. Zatím se nosí velice pohodlně. Rozhodl jsem se minimalizovat nebezpečí jakéhokoliv nepříjemného tahání a zastřihl si ochlupení v rozkroku. Po drobném váhání jsem se dokonce rozhodl si část nejblíže pásu cudnosti zcela oholit. Jinak den uběhl relativně v poklidu, erekce se sice tu a tam projevily, přitom si nejsem vědom podnětu, ale už si na ně začínám zvykat. Uvažuji také, že si objednám menší klícku. Tu stávající nevyplním v běžném stavu, tak tady možná vzniká prostor pro erekce. Pomalu už se i přestávám bát, že si pásu někdo všimne. Noc proběhla v poklidu.
6. 10. 2019
Ráno začalo již klasicky, budí mě neodbytná erekce v pásu. Dnes však později, takže jsem normálně odpočatý. Asi i to ovlivnilo další průběh dne. Najednou pás jako kdybych vůbec necítil, stejně tak žádné erekce, žádný pocit nadrženosti. To se změnilo až v okamžiku, kdy jsem se přihlásil na Facebook a jako první na mně „vyskočila“ ukázka nových fotografií, které Madam Aradia o víkendu nafotila. Situace se změnila jak prásknutím biče a v mojí klícce bylo rázem velmi těsno. Přesto noc proběhla v pořádku a pokud v noci došlo k erekci, nevzbudilo mě to.
7. 10. 2019
Ráno bez erekce? Co se to děje? Že bych si na pás už zvyknul? I většina dne byla v tomto ohledu bez problémů. Pás s novým kroužkem se nadále nosí pohodlně a skutečně o něm ani nevím. Už jsem si také zvyknul na to, že při každé návštěvě WC musím sedět. Už mi to ani nepřijde zvláštní. Další posun dnes nastal v tom, že jsem v pásu cudnosti absolvoval návštěvu lékaře. Toho jsem se hodně bál, původně jsem měl v plánu požádat Madam Aradii o svolení, abych si ho mohl pro tuhle příležitost sundat. Nakonec jsem se k tomu neodhodlal, i pod dojmem komfortu z nového kroužku, a teď jsem rád, že jsem se neunáhlil a nezklamal Madam. Nemístnou vlnu optimismu však zchladila odpolední cesta po městě. Podzim dorazil a s ním i kozačky. To stačilo k tomu, aby to v pásu zase ožilo. Zjištění, že nedošlo k odkrvení mě ale zase tolik netěší. Pokud nezačne pořádná zima, bude pro mě kombinace podzimních kozaček, kožených buď a nedejbože i kožených sukýnek peklo na zemi. Najednou začínám doufat, že v pásu nestrávím zase tolik času. Ale to není v mých rukách. A aby toho nebylo málo, večer se mi stala nehoda. Rozhodl jsem se, že začnu pracovat na další povídce pro Madam Aradii. Pro ten případ mám nařízeno, že musím před psaním absolvovat deset otrockých orgasmů a po nich se zase zamknout do pásu cudnosti. Bohužel, nejsem na otrocké orgasmy ještě moc zvyklý a i když jsem se snažil dávat pozor, úplně jsem se neuhlídal a při devátém otrockém orgasmu trocha ejakulátu vytekla. Samozřejmě jsem se s obavami hned přiznal Madam a opět se projevila její velkomyslnost. Nařídila mi vsadit do pásu na noc přídavnou část s hroty, naštěstí s těmi nejkratšími. Zatím s tím nemám zkušenost, tak nevím, co čekat. Při pohledu na ty další dva jsem ale rád, že Madam zvolil ty krátké. Mám i další motivaci hlídat, aby se to selhání už neopakovalo, protože pokud se tak stane, musím všechno slízat. Což mě vůbec neláká. Přídavný díl s ostny jsem vložil do pásu předtím, než jsem šel spát, tedy před půl dvanáctou, a zůstaly na místě do sedmé ráno. Zprvu jsem nic necítil, ale nemohl jsem usnout, tak mě napadlo přečíst si pár povídek ze stránek Madam Aradie a hned jak se dostavil jen náznak erekce, už jsem o ostnech věděl. Přesto to není nic, co by nešlo vydržet. V noci jsem se mnoho nevyspal, tentokrát jsem už nezaspal žádnou erekci a díky ostnům jsem se vždycky vzbudil. Jsem také zvyklý spát na břiše a hodně se v noci přetáčím a při většině takových pohybů o sobě daly ostny vědět. Vydržel jsem ale až do rána, jak Madam Aradia nařídila.
8. 10. 2019
S ohledem na vložený díl s ostny není překvapivé, že jsem se vzbudil bez erekce. Zvláštní však je, že se tak stalo bez bolesti. Snad si asi na pás zvykám. Běžný denní režim je bez problémů, ačkoliv množící se kozačky v ulicích mi to vůbec neusnadňují, ale dokonce jsem dnes zvládl v pásu popracovní posezení s kolegy u piva, ačkoliv jsem se opravdu bál, jak to bude s chozením na záchod. Děsila mně představa, že kabinka bude obsazena, já budu muset močit a přitom nebudu smět k mušli. Byl jsem v ohromném pokušení požádat skrze sms Madam Aradii, abych si po čas sezení mohl pás sundat, samozřejmě že žádná onanie by nehrozila. Nenašel jsem však dost odhodlání, bál jsem se po tolika dnech projevit slabost, tak jsem to riskl. Naštěstí to vyšlo. Jelikož Madam dnes trpěla u zubaře, dostal jsem nařízeno jí to vynahradit, takže dnes opět budu spát s ostnatým dílem v pásu, tentokráte se středními hroty, a pozítří s těmi největšími. Ty už mě opravdu děsí. Rád to ale pro Madam podstoupím. Mám také nařízeno absolvovat každý den deset otrockých orgasmů. Dnes se zdařilo, ale jsem tak nadržený, že je strašně těžké odhadnout, kdy přestat honit. Dávám si raději delší pauzy k odpočinutí, ale stejně mi to připomíná ruskou ruletu. Pokud kroužek s krátkými hroty byl skoro nenápadný, střední kroužek už je docela jiná káva. Sice ještě v klidném stavu penisu není cítit, ale stačí maličká změna, třeba jen jít na záchod, a hroty už o sobě dávají vědět. V noci jsem toho tedy mnoho nenaspal. Budil jsem se hodně, až teď zjišťuju, jak často mám během noci erekci. Dvakrát jsem dokonce musel vstát a rozcházet to. Bolest není velká, ale je nepříjemná, je to taková tupá ale konstantní bolest. A to jsem se snažil spát na zádech s nohama roztaženýma a nebo alespoň na boku s pokrývkou složenou tak, abych se na ty hroty netlačil. Spát na břiše je v tomhle nemožné, to se ta bolest najednou stává mnohem silnější. Ráno tak bylo vysvobození.
9. 10. 2019
Přes den je pás cudnosti stále pohodlný, ty občasné reakce na okolní podněty se další v pohodě vydržet, erekce nejsou nijak silné a brzy opadnou. S tím ale ostře kontrastuje reakce na otrocké orgasmy, které mám od Madam Aradie nařízeno cvičit. Už druhý orgasmus je peklo, stříkal bych ihned. Nevím, jak zvládnout nařízených deset. Mám dojem, že ani prodlužování pauz nepomáhá. Dnes se mi opět stala nehoda a při sedmém otrockém orgasmu ze mně opět vyteklo trochu ejakulátu, i když jsem se snažil přestat včas a v té době už jsem se penisu nedotýkal. Od Madam Aradie jsem pro ten případ dostal nařízeno vše za trest slízat, takže tak činím, i když mi to nedělá potěšení, ba naopak. Ještě, že je toho tak maličko, i tak mám pocit, že se pachuť drží v ústech až neúměrně dlouho. Večer si nasazuju díl s těmi největšími ostny. Už nasazování ukazuje, že mě nečeká žádná legrace, protože už během toho mi ostny poškrábaly pokožku penisu. Po zacvaknutí vše jen sílí. Hroty se dotýkají penisu i v klidu, bodavá bolest je tedy setrvalá. Pokouším se usnout, ale tuším, že to nebude snadné.
10. 10. 2019
Selhal jsem. Trny mi působily takovou bolest, že jsem po několika hodinách nevydržel a asi v 5 ráno jsem je bez dovolení sundal. Ani tohle ale nebylo zadarmo. Ostny této délky se ještě hůře vyndávají než nasazují, takže jsem si poměrně nepříjemně poškrábal kůži penisu. A to se jen můžu domýšlet jaký trest přijde od Madam Aradie. Jinak zbytek dne proběhl opět v poklidu, stále platí, že na pás si nemůžu stěžovat. Byť pořád nerozumím tomu, kde se stala ta změna. Proto mě překvapuje rozhodnutí Madam Aradie, která mi jako odpověď na oznámení mého problému s otrockými orgasmy, kdy nejsem schopný opakovaně absolvovat deset bez částečné ejakulace, sdělila, že ukončuje můj pobyt v pásu. Na týden dostávám volno – ale pak mě čeká měsíc v pásu cudnosti. Během večera dopisuji povídku, kterou Madam Aradii dlužím, abych mohl splnit příkaz a odemknout se (povídky mám totiž přikázáno psát zamčený).
11. 10. 2019
Ráno se odemykám. Zjišťuji, že si poměrně dlouho na fakt, že mám pás sundaný, zvykám. Cítím se, jako by mi něco chybělo. Večer ještě pročítám povídku, opravuji překlepy a posílám ji Madam Aradii. Mám splněno a po nařízených deseti otrockých, které prokládám opravdu dlouhými pauzami, takže mi zaberou značnou část večera, smím vystříknout. Jsou to silné pocity. Na jedné straně úleva, na druhé paradoxně frustrace, protože jsem tak nadržený a citlivý, že stříkám během pár minut.
20. 10. 2019
Po více než týdnu přichází TEN okamžik. Mám od Madam Aradie nařízeno se opět zamknout a už teď vím, že to bude na měsíc. Po dnech volnosti je nasazení pásu zvláštní. Na jednu stranu se mi do něj nechce, na druhou stranu je to vzrušující. A samozřejmě se do toho mísí i obavy jaký ten měsíc bude, jak a jestli to vydržím a tak. Zprvu se po nasazení zase cítím nejistě, musím si znovu zvykat. Pomáhá mi to, že mám před sebou pracovní neděli a de facto celý den jen sedím u počítače, zároveň mám zaměstnanou hlavu. Jsem tak vlastně překvapený, jak ten den v pásu rychle utekl. Noc proběhla také v poklidu. Musím ocenit nově nakombinovaný pás, jak kroužek bez profilace, který netlačí, tak menší klícku, která nedává prostor erekci.
21. 10. 2019
Druhý den v pásu, první pracovní. „Nová“ situace s sebou přináší novou nejistotu. S pásem už se musím pohybovat jinak než jen po bytě a hlavně před lidmi, vrací se tak obavy, jestli pás není pod oblečením vidět. Je to sice iracionální, vím, že nová klícka je menší, víc přiléhá k tělu, ale ten pocit nejistoty tu přesto je, byť ve skutečnosti je po čistě fyzické stránce nošení pásu bez komplikací, v zásadě jinak nevadí, neomezuje. I noc byla nerušená.
22. 10. 2019
Na pás už si zase zvykám a začínám se cítil víc v poklidu. Celý den vlastně proběhl bez komplikací, naštěstí i v práci sedím povětšinou u počítače. Další test nastal odpoledne, když jsem šel s kamarády na přednášku a následně na pivo. Vědomí, že musím se svými limity používat veřejné toalety, že se může stát, že kabinka bude obsazena a volné jen pisoáry, mě hodně stresovala. Naštěstí taková krizová situace nenastala. Noc beze změny klidná.
23. 10. 2019
Pás jako by se začínal stávat mou součástí. Nesleduju žádné fyzické komplikace, psychicky si na něho zvykám, přesto jsem ale rád, že mám povoleno každý den sundat si pás kvůli hygieně. Vedle pečlivého omytí mi to umožňuje eliminovat to, že by se mi kůže v pásu otlačila nebo skřípla, což určitě komfortu nošení prospívá.
24. 10. 2019
Ukazuje se, že menší klícka byla dobrý tah, problémy s erekcí vlastně vymizely, spím zcela klidně, bez buzení. Pozici na spaní mám už naučenou, tedy ani pás nepředstavuje větší komplikaci.
25. 10. 2019
Na pás už jsem si zřejmě zvyknul, v podstatě ho už ani nevnímám, jak přes den, tak v noci. Občas se zachytí chloupky, proto jsem se rozhodl si ochlupení zastřihnout a v místě nejblíž kroužku pásu přímo oholit. Ačkoliv se snažím vyhýbat všem erotickým podnětům, přece jen už ale určitý tlak v tomto směru začínám cítit. Znovu se mi vrací obavy, jestli a jak vydržím celý měsíc.
26. 10. 2019
Dnešek se nesl ve znamení další výzvy: Další pracovní víkendový den v oficiální roli se spoustou aktivit, přesunů a především v obleku, takže se zase objevují pocity obav, jestli není pás vidět. S toaletou mimo domov mám ale pořád problém, nevím proč, ale stresuje mě to. Je to nepříjemné, unavující, ale jde to zvládnout. Ostře to kontrastuje s tím, že fyzicky nadále není pás problém, zatím se ani nadrženost moc neprojevuje. Sice už po koupeli musím chvíli čekat, než si můžu pás znova nasadit, ale pořád to je snesitelné.
27. 10. 2019
Den proběhl bez problémů, výhodou je, že jsem dodělával hromadu pracovních restů, takže nebyl čas na pás a sexualitu vůbec myslet. Samozřejmě tomu pomáhám a záměrně se vyhýbám erotičnu – byť se to ne vždy daří s ohledem na mé fetiše. Dnes jsem se třeba koukal na akční film a žena v kozačkách a kožených kalhotách stačila k tomu, abych tlak v pásu pocítil. Zatím to ale ještě psychicky zvládám až překvapivě v pohodě.
28. 10. 2019
Den volna znamenal možnost věnovat se i aktivitám, na které jinak nemám moc času, což v první řadě znamenalo úklid po létě. Když už jsem byl v tom, uklízel jsem i celý byt. Není to nijak oblíbená činnost, zajímavý byl pocit, že prosté vykonávání v pásu cudnosti mě vedlo směrem k submisivnímu rozpoložení, takže jsem se nějak samovolně položil do roviny, že plním své povinnosti vůči své Paní. Začínám si uvědomovat další vývoj v tom, jak na mě ten pás působí. Nevím, co se za ten týden změnilo, možná je to tím, že jsem dnes měl víc času vnímat své pocity, ale pás mi svým sevřením neustále připomíná mou Paní, je to jako obojek, vyznačující její vlastnická práva a definující vztah mezi námi. Ne že bych si toho předtím nebyl vědom, ale to jemné sevření pásu najednou vnímám nejen jako omezující pás cudnosti, ale jako něco víc. Zjišťuju, že mi to vůbec není nepříjemné. Zvlášť když pás jinak dobře sedí a nezpůsobuje mi problémy. Znovu poznávám, že výměna byl dobrý nápad. Večer jsem byl s kamarády na pivu, což pro mě ale nebyl tak příjemný zážitek, jak by se mohlo zdát. S pásem cudnosti se totiž návštěva toalety v takových zařízeních stává potenciálním problémem a tahle myšlenka mě neopustila po celý večer. Co bude, když budu opravdu nutně potřebovat na malou a kabinka bude obsazena? Ostatním to zdůvodním, ale vydržím to? Raději jsem ze strachu byl málo a pomaleji a na záchod jsem raději chodil průběžně častěji, abych neriskoval.
Stálo mě to nějaké rádobyvtipné poznámky o prostatě, ale lepší než kdyby společnost věděla jaký je skutečný důvod toho všeho. A trocha ponížení k zamčení v pásu cudnosti asi taky patří.
29. 10. 2019
Dnes jsem poznal, že s pásem cudnosti se situace mění s každým okamžikem. Včera jsem Madam Aradii na její příkaz poslal záznamy deníku za první týden uzamčení, aby zkontrolovala průběh. Bohužel konstatovala nespokojenost a rozhodla se, že mi to ztíží. Dopoledne mě v e-mailové schránce čekal mail od Madam, v němž mi lakonicky sdělovala, že pro mě na svém facebookovém profilu vyvěsila fotografii, aby mi zkomplikovala pobyt v pásu a závěrem vyslovila přání, že pro mne nový týden už nebude tak nudný jako ten předchozí. Okamžitě mi bylo jasné, že mě čeká cukr a bič, spíše ten bič. I když jsem se toho bál, zároveň jsem se strašně těšil, až mi skončí pracovní doba a doma se budu moct podívat. Už jen tenhle pocit způsobil, že v mém pásu bylo náhle těsněji a po celou dobu v práci jsem byl v myšlenkách u Madam Aradie. První pohled na Facebookový profil Madam Aradie byl jako rána bičem. Je vidět, že mě má naprosto přečteného. Čekala mě fotografie Madam ve svůdné póze v celokoženém oblečení, s rukavicemi a vysokými koženými kozačkami a černým kožíškem shozeným přes ramena, aby nebránil pohledu na kožené oblečení. Pokud jsem si za uplynulých osm dní sem tam připadal jako eunuch, najednou to bylo pryč a já poznal odvrácenou stranu nové klícky. Je velké de facto jako můj penis, takže na rozdíl do toho starého pásu zde erekce je naprosto nemožná. To však penis odmítal akceptovat a snažil se nabýt na objemu ještě notnou chvíli poté, co jsem Facebook zase zavřel. Leč marně, obraz Madam Aradie v kůži už ovládl můj mozek. Po zbytek večera se erekce opakovaně vracela a tak jsem si začal zvykat na nový pocit setrvalého všudypřítomného tlaku. Nepříjemné na tom je pocit frustrace i skutečnost, že tlak penisu na klícku vlastně tu erekci podporuje. Po předchozím týdnu pak byla opět i noc rušena tím, že jsem se tlakem v pásu budil.
30. 10. 2019
Den pokračoval ve včerejším duchu. Madam Aradia jako by otevřela Pandořinu skřínku a moje předchozí snaha vyhýbat se vzrušujícím podnětům a tím si pomoci zvládnout měsíc v pásu cudnosti vzala za své. Představa Madam Aradie v kůži se mi stále vracela a vyvolávala jednak touhu pokleknout před svou Paní a líbat její boty či dokonce zadeček v kožených kalhotách, jednak s tím úzce spjatou erekci. K tlaku v klícce se postupně přidal i pocit ne úplně příjemného sevření kroužku pásu kolem šourku. Nevím, jestli je to možné, ale je to po víc než týdnu bez uvolnění začínám být přirozeně nadržený, ale je to vlastně jedno. Nijak si nepomůžu. Přesto ale nadále platí, že to stránce nositelnosti pásu je to stále zlepšení ve srovnání s tím předchozím, kde už by z profilovaného kroužku byl skutečně mučící nástroj. Teď se maximálně stane, že se mi nedopatřením někde špatně zachytí chloupek, ale na to stačí myslet se zastřiháváním. Naopak je konec otlačeninám nebo skřípnutí kůže šourku, což je neskutečný klad. Třebaže si tedy začínám uvědomovat nadrženost, zatím je to spíše ještě v příjemné rovině, kdy si přijdu „živý“.
31. 10. 2019
I dnešek proběhl v poklidu, ovšem jen relativním. Přes den mě několikrát nepříjemně bolel šourek. Bolest nebyla příliš silná, spíše taková nepříjemná, tupá a hlavně dlouhotrvající. Zjistil jsem, že mi pomáhají cviky otrockých pozic, které mi Madam Aradia nařídila pětkrát denně opakovat, zvláště pozice číslo 1. Takže jen v práci jsme ji opakoval snad desetkrát. Menší úlevu mi přinášelo sezení s roztaženýma nohama, což mi přišlo nepříjemné, protože pás je tak v kalhotách víc vidět. Naštěstí za stolem v práci nebylo nic vidět, takže jsem si to mohl dovolit. Přesto jsem nevydržel a hned po příchodu domů jsem se odemkl, abych si pás upravil. Hned poté jsem se samozřejmě zase zamkl. Pomohlo to, zbytek večera už proběhl bez bolesti, jen s obvyklým tlakem v klícce, ale ani to nebylo moc časté. Napadlo mě ještě si zvýšit komfort a tak jsem si oholil chloupky v místě, dotýkajícím se kroužku pásu. Nemělo by se mi teď nic zachytávat, je to ale zvláštní pocit.
1. 11. 2019
Dnešek byl hodně psychicky náročný kvůli okolnostem v práci. Večer nás totiž čekala slavnostní akce, bylo tedy nutné být v obleku a to mám zase strach, že se pás v kalhotách rýsuje víc než v džínsech, nemluvě o tom, že v pásu se trochu problém se zbytkovou močí. PO většinu večera jsem byl tedy nervózní a snažil jsem se si rozkrok všemožnými způsoby zakrývat. Neodhadl anebo neuhlídal jsem však jednu věc, a sice pití. Sklenek vína sice nebylo moc, ale zjevně jsem podcenil návštěvu toalety, což mě dohnalo při pěší cestě pozdě večer z práce. Ač jsem se snažil to vydržet, situace hrozila nehodou, takže jsem byl nucen v pásu dvakrát močit v parku. Krom strachu, že mě někdo uvidí se přidala i komplikovanost takového aktu, ale překvapivě jsem to zvládl bez pomočení oblečení, jen ruce to trochu odnesly. Ponižující situace, ale v tu chvíli jsem byl hlavně šťastný, že to nedopadlo hůř. Zase nová zkušenost, kterou jsem bez pásu neměl. Budu na to muset víc myslet.
2. 11. 2019
Nevím, zda je to víkendem, čili opět volnějším programem, anebo jestli mě jen dobíhá čas, ale dnes pás cudnosti zase ukázal co umí. Nadrženost se nejen ozvala, ale už to není příjemná sexy vzrušující připomínka, ale vlezlá krutá potvora. Erekce byla můj takřka stálý společník, navíc se podvědomě objevila snaha se zamčených genitálií alespoň dotýkat. Když si uvědomím, kolik dní mě ještě čeká, polévá mě hrůza. Najednou to není vzrušující hra, ale tíživý závazek, těžká zkouška submisivity a oddanosti. Zkouším hledat podporu na stránkách Madam Aradie a číst si povídky, ale je to dvousečné. Na jednu stranu se ten přetlak uplatňuje ve fantazii a ventiluje se, na druhou stranu se tak ale samozřejmě živí ta nadrženost. Nevím, který pocit je horší. V noci to bylo tak zlé (pocit nadrženosti, vnitřního přetlaku), že jsem se neubránil jsem neubránil tomu, pustil si na internetu femdom video s otrokem zamčeným v pásu cudnosti, jak uspokojuje ženu. Nikdy jsem při čtení různých zážitků nechápal, jak může někoho zamčeného v pásu cudnosti a nadrženého uspokojovat to, že bez vlastního prožitku uspokojuje partnera. Teď už tomu možná začínám rozumět. Erekce, fyzická nadrženost jsou hrozné, ale mnohem horší je ten psychický přetlak, touha ventilovat to. Dokážu si představit, že v takovém případě je orální uspokojování něco, co si klíčnice neskutečně užije, protože muž náležitý čas zamčený v pásu musí být jak odbržděný vlak nebo odjištěný granát.
3. 11. 2019
Prožitá noc naprosto odpovídala naladění. Video mi nepomohlo a usnout s nalitými koulemi a penisem, snažícím se nabýt na objemu, nebylo jednoduché. Po dlouhé době mě taky ráno vzbudila erekce. Přes den sice poněkud opadla, což vzhledem k večernímu a nočnímu stavu bylo zjevné zlepšení a úleva, pak se to ale zase zvrtlo. Zavítal jsem na webové stránky Madam Aradie, protože považuju za svou povinnost sledovat aktuality, a zjistil jsem, že skutečně přibyly novinky. Fotogalerie ze společné lekce Madam Aradie s dalšími dvěma dominami Madam Terezou a Madam Silvií mě dostala skoro na kolena. Těch několik fotografií ve mně zase způsobilo výbuch emocí. Moje slabost pro footfetish, dvě krásné dominantní ženy v dechberoucích černých lackových šatech, což je po kůži další můj oblíbený materiál, a nakonec několik fotografií Madam Silvie s nádhernými dlouhými vlasy a krásným úsměvem. Vypadala tak božsky, jako dominantní anděl. A vedle mí jako kontrast (anebo spíš doplnění?) uhrančivá černovláska Madam Tereza, vyhlížející v brýlích tak přísně. Reportáž na mě silně zapůsobila, třeba jsme obě dámy nikdy osobně neviděl, a v pásu bylo opět k prasknutí. Snažil jsem se to rozpohybovat opakováním otrockých pozic, včetně pozice číslo tři, ale nedařilo se. Představa ženských nohou v mých ústech a toho, jak můj jazyk vykonává svou bohulibou (resp. bohynímlibou) práci, mě nechtěla opustit, a to přesto, že fotoreportáž měla z mého pohledu jednu vadu, fetiš špinavých nohou mě nevzrušuje. Že by nikoliv Red Bull, ale nadrženost dávala mužům křídla? Ještě večer při psaní tohoto zápisu mi ta vzpomínka způsobuje neochabující erekci. Vrátila se mi i sžíravá bolest kroužkem pásu svíraného šourku. Ale i přesto mi to nedalo, abych se k fotografiím opakovaně nevrátil. Chyběla mi, že na nich není Madam Aradia, ale možná to bylo moje štěstí, protože to už bych asi nevydržel, stačí mi jen vzpomenout na to pondělní fotografii v kůže, abych měl chuť úpět. Moje mysl opanovala jaké to asi je, být v moci hned tří dominantních žen. Ale netuším, jestli bych měl vůbec odvahu něco takového absolvovat.
4. 11. 2019
Dnes asi nastal den zlomu. Nemohl jsem usnout a cítil jsem strašné nutkání dotýkat se pásu cudnosti, noc však nakonec byla klidná. I tak jsem se ale ráno probudil s erekcí a ta předznamenala celý den. Celý den jsem byl roztěkaný, musel jsem se nutit k soustředění a hlavně už cítím zadrženost. A to ne jako nějakou vzrušující věc, ale naopak jako něco tíživého, stravujícího. Cítil jsem jak mi bije srdce a v oblasti mezi hrudí a žaludkem se rozléval takový divný pocit. Erekce v klícce pásu už není nic příjemného, několikrát za den mně zaskočila bolest k kroužku pásu kolem varlat, až jsem musel vstát a rozcházet to. Jinak se pás stále nosí pohodlně, tak nevím, proč se ta bolest objevuje. Není nijak silná, ale nepolevuje. I koule mi přijdou citlivější a obyčejné otírání o kalhoty mě podněcuje k erekci. Vracely se mi i myšlenky na novou fotogalerii z webu Madam Aradie, což všechny tyto jevy a emoce jen přiživilo. A ještě tomu dodalo, když jsem se domluvil s Madam Aradií, že k odemčení pásu cudnosti po měsíci dojde u ní na lekci. Samovolně se mi rozjely myšlenky, vzpomínky a sny, což zase následovala neopadávající erekce, žaludek na vodě i bolest varlat. Několikrát jsem využil toho, že sedím v práci za stolem a hladil jsem se přes pás alespoň přes kalhoty. Zažívám novou tvář submisivity a dominance. Od Madam Aradie mě dělí velká vzdálenost, o to pevněji je ale v mých myšlenkách a moc toužím pokleknout před ni, políbit její ruku, botu a zadeček a pokorně žadonit o odemčení. Při večerní koupeli zjišťuju jak strašně mám penis citlivý. Mám strach, abych se náhodou samovolně neudělal při hygieně, tak jsem opatrný a spěchám. Bohužel, i to málo stačí k ohromné erekci, takže nemůžu do bezpečí pásu a musím čekat než to opadne. Mám chuť si na jednu stranu sedět na rukou, abych se nevydráždil, na druhou stranu stejně silně toužím alespoň po doteku. Myslím, že kdyby se mě teď Madam jen dotkla v kožené rukavice, okamžitě exploduju, a nemusela by se ani dotknout genitálií.
Začínám mít strach, že ten měsíc nevydržím a ponížím se před Madam Aradií kňučení o předčasné odemčení a povolení výstřiku.
5. 11. 2019
Peklo pokračuje. Dnes mě bolest šourku probudila ještě za tmy a musel jsem vstát a chodit po pokoji, než polevila. Poznávám, co je to cítit se nadržený. O erekci už nelze mluvit, mám pocit, jako by to byl konstantní stav, penis mi v klícce setrvale pulzuje. I dnes se tu a tam vrací bolest šourku. Je to zvláštní, nepříjemné, rozrušující. Mám problém svoje genitálie nevnímat, moje mysl se k nim pořád stáčí. Pocit nadrženosti je sžíravý, naprosto mě pohlcuje. A to ve mně vyvolává pocitu studu, že jsem tak slabý a takhle reaguju. Nemůžu si ale pomoci. Toužím se sebe dotýkat, honit se, stříkat. A přitom chci vydržet až dokonce a nezklamat Madam. Odpoledne jsem měl tu čest krátce telefonicky hovořit s Madam Aradií, abychom se domluvili na setkání, a i těch pár minut ukázalo, jak uboze na tom jsem: jen hlas Madam Aradie stačil na to, abych měl zase erekci, což ve mně opět vyvolalo pocit studu. Otrockých pozic jsem za dnešek udělal víc, než mám přikázáno. Snažil jsem se tak přivést na jiné myšlenky, ale příliš úspěšné to nebylo. Ještě horší to ale bylo, když jsem šel spát. Najednou jsem si o to víc uvědomoval své tělo a jeho potřeby. Bezmyšlenkovitě jsem se v jednu chvíli začal hladit po koulích i na bradavkách. Cloumaly mnou silné pocity, které ani neumím pojmenovat. Aplikace v telefonu s fotografií Madam Aradie na pozadí mi odpočítává, že do odemčení mi zbývá ještě necelých 14 dní, nevím, jak to zvládnu. Usínal jsem smutný, bez přehánění se mi chtělo skoro brečet, jak mnou emoce cloumaly.
6. 11. 2019
Nad ránem mě bolest šourku vzbudila dokonce dvakrát. Na poprvé jsem sice ještě dokázal usnout, napodruhé, někdy před 6 hodinou ranní, už to bylo tak silné, že jsem musel vstát a pokusit se to rozchodit. Chození po pokoji však k úspěchu nevedlo, vyzkoušel jsem proto všechny otrocké pozice. Povětšinou stačí pozice číslo 1, dnes jsem však vyzkoušel všechny včetně pozice číslo 3 a úspěch se nedostavil. Pokusil jsem se ještě si lehnout, ale už jsem se jen tak převaloval v marné snaze najít polohu, které mi od bolesti uleví. I v práci se bolest několikrát vrátila, naštěstí však po čase odezněla. Pracovní den byl naštěstí rychle za mnou, tu a tam jsem se musel nutit do soustředění, protože už jsem tak nadržený, že mi myšlenky lítají všude možně a reakci vyvolává i nenápadný podnět. Řeším to opět otrockými pozicemi, ze kterých se začíná stávat takový moje soukromá meditace. Prožívám hromadu emocí, které ani neumím popsat, protože je to ohromná směs. Je to samozřejmě nadrženost, ale taky oddanost a odevzdanost, ponížení se střídá s hrdostí, že jsem tak dlouho vydržel, kterou ale vzápětí střídá strach, že už to dál nezvládnu. Zvláště na záchodě mám při pohledu na zamčený penis zvláštní pocity. Je to nepopsatelné dilema – cítím jako by už pás cudnosti byl mou součástí a přitom bych tak moc chtěl být zase odemčený. Překvapující je hlavně ten pocit, že netoužím jen po výstřiku, ale i po prostém dotýkání se. Při koupeli mám strach z toho, že se při prvním doteku udělám. Snažím se proto omýt se opatrně a přitom rychle. Dnes večer jsem si povšiml věci, kterou jsem předtím nezaznamenal. Zdá se mi, že mám mnohem větší koule. A rozhodně jsou citlivější, což situaci také neprospívá. Nedivil bych se, kdybych se za pár dní udělal během chůze jen tím, jak se mi koule otírají v kalhotách. Začínám přemýšlet, jestli byl rozumný nápad domlouvat se s Madam Aradií na lekci. Sice mě stále velmi vzrušuje představa, že mě po tom měsíci uzamčení ona osobně odemkne, ale vůbec jsem nepomyslel na její oblibu v otrockých orgasmech. Nedovedu si představit, že bych v tomto stavu stačil včas ohlásit byť jen první otrocký. Natož za dalších 13 dní…
7. 11. 2019
Stává se už tradicí posledních dnů, že se budím bolestí šourku. Stejně tak dnes, i když to nebyla taková hrůza jako včera. Snažil jsem se ulevit si roztažením nohou, pokusil jsem se urovnat kůži šourku v pásu, ale bez většího úspěchu. Nezdálo se mi, že by důvodem bolesti byla skřípnutá nebo otlačená kůže, vůbec netuším, co je příčinou. Naštěstí bolest nebyla silná a za chvíli odezněla. Přes den se několikrát objevila erekce, stále se cítím nadržený a stačí mi jen pohled na kolemjdoucí ženu v kozačkách nebo kožené bundě, aby se mi rozbušilo srdce, stáhl se mi krk a začal mi pulzovat penis, marně se snažící nabýt na objemu. Cítím se u toho hrozně, šíleně se stydím, připadám si jako úchyl. Večer jsem na spodním prádle objevil stopy spermatu, ačkoliv jsem poctivě zamčený a nedělám nic zakázaného. Chtěl jsem to hned nahlásit Madam Aradii, ale zjistil jsem, že je výpadek internetu. Mail tedy musím poslat až druhý den. Usínám nervózní, jestli jsem se provinil a co na to řekne Madam Aradia. Žádné instrukce jsem v tomto směru nedostal, ale přesto – a nebo právě proto – jsem nejistý. Výhodou je, že tyto obavy mi nedovolí soustředit se na mou zadrženost, ale popravdě bych okamžitě měnil. Usnul jsem v neveselé náladě.
8. 11. 2019
Takové probuzení jsem za tu dobu, co jsem zamčený, ještě nezažil. Nebudil jsem se pro změnu bolestí, ale s erekcí. Ovšem s takovou, jakou jsem ještě nezažil. Myslím v uzamčeném stavu. Penis mi stál co mu malá klícka dovolila, ale byl to takový tlak, že klícka i koule
doslova odstávaly a trčely dopředu jako kopí. Tlak klícky zároveň posiloval erekci. Záhy jsem taky zjistil, že v tomhle stavu se nevymočím. Prostě to nešlo a já po noci tolik potřeboval. Zkoušel jsem chvíli chodit a čekat, až erekce opadne, ale nedělo se nic. Ubíhal čas a začínal jsem být nervózní, musel jsem spěchat do práce. Nakonec jsem musel vsadit na ledovou sprchu a naštěstí to vyšlo. Erekce byla pryč a já mohl konečně na záchod a do práce. V práci jsem hned, jak to šlo, Madam Aradii mailem nahlásil své selhání z minulého dne. Sice jsem měl čisté svědomí, ale stejně to byly perné chvíle do doby, než jsem si přečetl odpověď Madam Aradie, že spontánní ejakulace se nepočítá, ale že chvílí, že jsem to ohlásil. Oddechl jsem si – a záhy mě zarazilo to slovo ejakulace. Je možné, že bych něco takového prožil a nevěděl o tom? Aby toho nebylo na závěr týdne málo, další trapná situace mě čekala odpoledne. Víkend jsem měl strávit u rodiny, cestoval jsem autobusem. Jelikož spojení není nejlepší, neměl jsem moc na výběr, což znamenalo, že jsem jel spojem plným studentů. Měl jsem sice štěstí a chytil jsem místo k sezení, ale vedle si přisedla krásná mladá slečna, bohužel v kozačkách a kožené bundičce. S ohledem na stísněné prostory, jakkoliv jsem se snažil, nešlo vyhnout se občasnému dotknutí. Snažil jsem se o to víc koukat se jinam, ale nepomáhalo to. V pásu rázem zase bylo živo a jelikož slečna se mnou jela po celé dvě hodiny, bylo to peklo. Snažil jsem se předstírat spánek a modlil se, abychom už byli v cíli. Bylo mi nesmírně trapně. Věděl jsem, že jelikož mám na klíně bundu a tašku, erekce v pásu nemůže být vidět. Jenže s ohledem na mou submisivní povahu vysloveně nesnáším takové to sexistické macho chování vůči ženám – a teď jsem se sám cítil, že se chovám stejně tak. Byla to dost možná jedna z nejhorších situací, jakým mě pás cudnosti zatím vystavil. Ve srovnání s tím už zbytek večera i noc proběhly v poklidu. Na nadržení si asi už zvykám a i erekce v noci byly únosné, byť jsem se několikrát vzbudil. Ale to mohlo být i cizím prostředím. Hlavně, že se nevrátila bolest šourku.
9. – 10. 11. 2019
Víkend s rodinou netrávím často, takže byť jsem se těšil, nemalou měrou jsem byl i nervózní. Ani mě nenapadlo žádat Madam Aradii o sundání pásu cudnosti, s ohledem na cizí prostředí a řadu nečekaných situací jsem ale nebyl klidný a strašila mě představa, že to, že jsem zamčený „praskne“. Dokázal jsem si vymyslet snad nekonečné množství různých případů, kdy a jak by se to mohlo stát, některé zcela nereálné (což mi ale vůbec nebránilo v tom bát se jich), jiné dost dobře uskutečnitelné. Celý víkend jsem byl tedy napjatý, snažil jsem se být ostražitý, ale přitom nenápadný. Zvláště chvilky hraní s dětmi se ukázaly být nebezpečím, se kterým se v žádném ze svých krizových scénářů nepočítal. Představa, že děti při dovádění a lezení po mě nahmatají v mém klíně něco tvrdého a s dětskou nevinností se zeptají „strejdo, a co to tam máš??“ se za chvíli stala noční můrou. Naštěstí, víkend proběhl bez odhalení a jediné komplikace nadále představují noční erekce. Ty už ale beru jako něco takřka samozřejmého. Když jsem si dnes uvědomil, že do mého odemčení zbývá 9 dní, byl jsem sám konsternován. Vůbec bych nevěřil, že to vydržím, a nechápu, jak to, že to tak uteklo. Další krizová situace pak přišla opět v autobuse cestou domů, když se mi zčista jasna vrátila bolest v šourku. Musel jsem zatnout zuby a přečkat to, protože obvyklé způsoby řešení, rozchodit to anebo alespoň co nejvíc roztáhnout nohy, natož urovnat kůži šourku, nebyla v autobuse možná. Že by karma, abych zas tak moc nemachroval? Domů jsem přijel pozdě, stihl jsem akorát tak doplnit záznamy do deníku a odeslat jej Madam Aradii. Unavený po cestě i poměrně aktivním víkendu jsem rychle usnul a překvapivě spal až do rána.
11. 11. 2019
Ráno jsem se vzbudil s běžnou erekcí, na kterou už jsem tak nějak zvyklý, stejně tak na to, že se přes den tu a tam objeví. Den tak proběhl skoro až rutinně. Sám jsem překvapený, že takové slovo v souvislosti s pásem cudnosti vůbec použiju. Občasná erekce, pocit nadrženosti a vlastně i ty bolesti šourku jsou něco, co vlastně beru za běžné obtíže každodenního života, stejně jako už si při příchodu na toaletu automaticky sedám na mísu a nepřemýšlím, jakou potřebu jdu vykonat. Zatímco mi močení vsedě přišlo v počátcích ponižující, teď už to nevnímám – pokud tedy nejsem v cizím prostředí, kde mám strach z nějaké nečekané komplikace. Přesto že zamčení snáším až překvapivě dobře, vůbec bych nečekal, že vydržím takhle dlouho, přece jen se už těším na odemčení a snad i na výstřik, pokud mi ho tedy Madam Aradia dovolí. Při každé koupeli mám strach, že po prvním dotyku vystříknu, jak je můj penis citlivý. Jenže bez hygieny to nejde. Večer jsem nevím proč těžko usínal a jak jsem tak přemýšlel, uvědomil jsem si jednu věc, která mě překvapila. Změnil se můj pocit nadrženosti. Ne že by slábl nebo že bych si dokonce zvykal, naopak. Ale zatímco dříve to byl pocit spíš fyzický, uvědomil jsem si, že teď to ustoupilo od roviny vnímání tlaku v podbřišku, pulzujícího penisu v klícce a podobně, ale ten pocit je mnohem víc psychický. Neumím to pořádně popsat, ale je to skutečně jiný pocit. V lecčem možná dokonce horší, než ty fyzické projevy.
12. 11. 2019
V nastala změna a dosavadní průběh uzamčení se opět zvrátil. Po několika dnech se vrátila bolest šourku, a to v nebývalý čas anebo nebývalou silou. V noci mě totiž vzbudila ve 3 hodiny v noci, což mě, mírně řečeno, nenadchlo. Pokusil jsem se to přestát, ale bolest nepolevovala, stále byla neodbytná, takže jsem musel vstát a snažil jsem se bolest rozchodit. Raději jsem se nekoukal, jak dlouho trvalo, než odezněla, ale zdálo se mi to dost dlouho. Usnout se mi pak samozřejmě hned nepodařilo. Do rána už se bolest naštěstí nevrátila, anebo jsem ji zaspal. Ve světle tohoto zážitku byla mírná ranní erekce úsměvná. Bolest šourku se pak vrátila ještě několikrát přes den, ale podařilo se mi ji rychle vytěsnit buď chozením po kanceláři anebo cvičením otrockých pozic č. 1 a 2. Nejhorší jsou večery, kdy s určitým opadnutím denního ruchu roste moje uvědomění toho, jak jsem nadržený. Opět se až stydím, jak to se mnou cloumá. Při usnutí se víc a víc upínám na návštěvu u Madam Aradie příští týden, i když vím, že si tím nepomáhám. Je to ale silnější než já.
13. 11. 2019
O to víc mě překvapilo ráno. Probudil jsem se totiž až se zvoněním budíku, bez bolesti šourku a s celkem normální erekcí. I den uběhl poměrně bez komplikací, pravda, chvilkovou erekci a konstantní pocit nadrženosti už nepočítám. S tím, jak se ale krátí čas, musím víc a víc myslet na lekci u Madam Aradie. A to jen doufám, že mě nechá vystříkat. I pro dnešek platilo, že pocity se lámou večer. Při koupeli zjišťuju s překvapením, jak citlivou mám vnitřní stranu stehen, jako by to byla erotogenní zóna. Stačilo přejet vlastní rukou s mýdlem a okamžitě jsem měl erekci. Cítil jsem se u toho jak nadržená děvka, což ve mně zase vyvolalo stud. A překvapení jak tělo reaguje. O bradavkách vím, že je mám citlivé na stimuly. Ale stehna? Raději se snažím se u mytí genitáliím co nejvíc vyhýbat, mám strach, že bych se už neudržel. Usínám s tím, že myslím na honění a výstřik. Zase počítám dny do návštěvy u Madam Aradie. A bojím se jen pomyslet na to, co by bylo, kdyby mi úlevu nedovolila. Až v těchto dnech vlastně poznávám, jak silná je to zbraň, to odpírání orgasmu. A taky jak to prohlubuje a posiluje mou submisivitu. Už chápu, že by někdo po patřičném čase udělal pro odemčení a výstřik snad cokoliv.
14. 11. 2019
Zase změna. Bolest šourku nad ránem se vrátila. Naprosto nechápu, čím to je, nebo jaké okolnosti to spouští. Naštěstí to byla slabší verze, jen jsem se probudil a stačilo roztáhnout nohy a počkat až to odezní. Každopádně tohle je na nošení pásu cudnosti věc, která mi vadí asi nejvíc. Erekce dokážu pochopit a zpracovat, ale na tohle přerušování spánku jsem citlivý, už tak toho zas tak moc nenaspím. Erekce přes den už ani nevnímám, skoro si na mě zvykám, byť se pořád stydím, když moje tělo okamžitě reaguje, když na ulici potkám ženu v kozačkách nebo koženém oblečení. A že podzim je v tomto směru štědrý. Přesto platí, že nadrženost už na sobě sleduju mnohem víc fyzicky. Neumím to popsat, ale ta potřeba jakoby vycházela víc v mého nitra. Je to zvláštní a zatím neznámý pocit. Což je přirozené. Nebýt zamčený v pásu, pocit nadrženosti bych nenechal až takhle daleko zatím, dávno bych se vyhonil. Ale o tuto svobodu jsem dobrovolně přišel. A jsem poměrně překvapený, že mi to nevadí. Byť zážitky spjaté s cudností nejsou moc příjemné, jsou velmi intenzivní a zjišťuju, že ta intenzita prožitku výrazně překonává rutinní masturbaci. Napadá mě, jaké to bude po měsíci zamčení. Jestli ten prožitek bude silný anebo jestli díky dlouhé abstinenci vystříknu po prvním doteku a výsledkem bude naopak větší frustrace. Při zpětném ohlédnutí mne překvapuje, jak často myslím na sex. Normálně to tak myslím není. Zároveň i nadrženost už beru skoro jako běžný stav, což mne taky překvapuje. Nečekal bych, že bude zvyknutí si na něco takového tak snadné. Nadále platí, že nejhorší je to večer před usnutím, když nemám ničím zaměstnanou hlavu. Naštěstí, ty bezesné noci, o kterých jsem tolikrát četl na internetu, jsem nezažil. Snad ještě nepřijdou.
15. 11. 2019
Ráno jsem zase vzbudil s bolestí šourku, ovšem tentokráte i se silnou erekcí. Teď už vím jak na to, takže jsem nejprve zamířil do sprchy, kde jsem si „dopřál“ ranní ledový šok, až poté na záchod. Pátek byl zatím vůbec nejkritičtější den. V práci jsem těžko hledal soustředění, nevěřil bych, že pocit nadrženosti může být ještě silnější, ale zjevně ano. Nesoustředěnost, vnitřní napětí, rozechvělost, touha po tělesném dotyku. Náběh na erekci jsem měl už i když jsem se dotknul sám sebe, což je ale velice divný a vůbec ne příjemný pocit, je to takové ponižující. A to nejhorší – bolest šourku se několikrát objevila i přes den. Celkově byl tento den zatím asi nejhorší, protože se potkaly snad všechny aspekty zamčení v pásu cudnosti. Nadrženost, erekce, otlačení, bolest. Čím víc se blíží termín lekce u Madam Aradie, tím víc na to musím myslet. Je to jako začarovaný kruh. Pocity i jejich efekt navíc posiluje skutečnost, že si začínám skládat na papír povídku, kterou jsem povinen pro Madam Aradii napsat, což má samozřejmě vliv na poměry v pásu cudnosti.
16. 11. 2019
V noci jsem se několikrát probudil, ne sice bolestí, ale kvůli erekci – probudilo mě nepohodlí, když jsem se ve spánku přetáčel z boku na bok. S erekcí jsem i vstal a ve stejném duchu probíhala většina dne. V pravidelných intervalech se mi po celý den vracely myšlenky na blížící se návštěvu Madam Aradie, což nezůstalo uvnitř pásu bez odezvy. Po většinu dne mnou cloumala nadrženost a erekce, nebyl to příjemný, ale spíš únavný pocit. Snažil jsem se zaměstnat hlavu, ale i tak jsem si byl vědom toho, že v podvědomí to naladění pořád zůstává. Večer jsem začal psát povídku pro Madam Aradii a tím se vše jen zesílilo. Erekci jsem měl snad po celý večer, jen s drobnými pauzami, už to bylo spíš jen bolestivé, než vzrušující. Za těchto okolností se mi ale povídka nepsala moc dobře a nešla mi dobře od ruky. Potíže se usnutím pak jen potvrdily průběh celého dne. Doufám, že po úterý ten sžíravý pocit uvnitř opadne.
17. 11. 2019
Ráno jsem se opět probudil se silnou erekcí, až mi klícka od těla odstávala. Většinu dne jsem strávil psaním povídky pro Madam Aradii, chtěl jsem ji mít hotovou před lekcí, aby mi reálný prožitek nevstupoval do tohoto příběhu a mohl jsem podle toho napsat povídku novou. Samozřejmě že tato aktivita jen zesílila pocit frustrace a tak jsem většinu dne prožil v napjetí a s erekcí. Sice mi nadrženost svým způsobem pomáhala s nápady, ale taky jsem se musel s obtížemi nutit do soustředění, protože mi myšlenky běhaly všude možně. Situaci ještě zhoršil e-mail od Madam Aradie, který jsem dostal předpolednem, v němž mi Madam upřesňovala úkoly na lekci. Byl jsem připraven na to, že přijedu zamčený v pásu cudnsoti a že k odemčení dojde až ve studiu. Myslel jsem si dokonce, že jsem si vědom toho, že nemusí dojít k tomu, že mi bude Madam povolen výstřik. Ovšem závěrečná slova Madam Aradie o tom, že „uvidíme, zda tě odemknu“, mi ukázala, že jsem zas až tak připraven nebyl. Představa, že absolvuju lekci nejen bez ejakulace, ale i bez odemčení, mě naplnila obavami. Od té doby na to musím pořád myslet. Samozřejmě s tím nic nenadělám a rozhodnutí Madam akceptuju. Ale i tak mě to straší a bojím se. Povídku dopisuju pod o to větším tlakem a víc její vyznění prožívám. Snad to výsledku pomůže a bude s ní spokojena i Madam Aradia. Zbývají necelé dva dny a já tuším, že obav z průběhu lekce se už nezbavím, že to bude motiv mých myšlenek až do úterý. Přesto se těším. Samozřejmě v tom hraje roli nadrženost, ale nejen ona. Pořád platí, že pokládám za štěstí, že se mě Madam Aradia ujala, proto si chci své místo zasloužit. O to víc myslím na to, že vlastně nemám moc zkušeností, což je další zdroj mých obav. Snad nezklamu, snad se nestane, že bych Madam Aradii nudil. Zvláštní je, že i když cítím především obavy, nemá to vliv na mou erekci. Ta se mnou stále zůstává. To jen posílilo rozhodnutí Madam Aradie „pozlobit“ mě – a to tím, že mi poslala novou fografii z dnešního focení. Pohled na Madam ve vysokých kožených botech, těsných kožených kalhotech, kožené košili a dlouhém koženém plášti s rudou podšívkou už jsem nedostal po zbytek večera z hlavy. Co taková fotografie způsobila v pásu cudnosti, asi není po
18. 11. 2019
Na to, s jakou jsem usínal erekcí, bylo ráno překvapivé. Vzbudil jsem se sám od sebe, poměrně dlouho před zvoněním budíku, ale sám od sebe, ne vlivem erekce nebo jiné bolesti. Asi zapracovalo očekávání toho, že od návštěvy u Madam Aradie mě už dělí jen jeden den. Prostě jsem nemohl dospat. Stejně probíhal i zbytek dne. Byť běžné průvodní jevy uzamčení v pásu, tedy erekci a či občasnou bolest v rozkroku, jsem stále cítil, hlavní emocí dne bylo očekávání a s tím spjatá rozechvělost. Samozřejmě, že doufám v to, že moje uzamčení na čas skončí, samozřejmě že toužím po výstřiku, ale nejsilnější emocí posledního dne byla očekávání toho, co mně asi u Madam Aradie čeká, co nového si na mě vymyslí. Svou roli sehrála i fotografie z předchozího dne, toužil jsem zažít vůni a dotek kůže, vzpomínal jsem na letní lekci, kdy jsem něco takového zažil poprvé. K erekci, které tyto myšlenky nutně vyvolávaly, se přidala i husí kůže a pocit mravenčení. Samotného mě překvapilo, jaké má moje vlastní fantazie vliv na fyzické projevy. V jednu chvíli jsem se musel usmát vzpomínce na to, že jsem si kdysi myslel, že jsem si tenhle fetiš vsugeroval a že ho mám jako jakousi náhražku. Náhražkou možná vlastně je, ale funguje jako plnohodnotný prožitek. Večer jsem nebyl schopný udělat nic víc, než jen dopsat svůj otrocký deník a pak jsem jen ležel zamčený na posteli a v myšlenkách byl u Madam Aradie, jejíž zosobnění pro mě v tu chvíli představovala ta fotografie, kterou mi Madam tak laskavě zaslala k mému potrápení. Představoval jsem si její ruce v kožených rukavicích, jak si hrají s mým tělem dle její libosti, představoval jsem si jak zasypávám pokornými polibky její vysoké kožené boty, v nejtroufalejší fantazii jsem si představoval jaké to je, kdyby mě svým božským zadečkem v kožených kalhotech učila tomu, že i dýchání není právo, ale milost, kterou otrokovi uděluje Paní. Bolestivá erekci mi tentokrát vůbec nevadila.
19. 11. 2019
Nadešel den D. Třicet dní v pásu cudnosti. Nevěřil bych, že to vydržím. Tohle je ale myšlenka, která přišla překvapivě až v průběhu dne, až během cesty za Madam Aradií. Ráno jsem se vzbudil opět dřív, než jsem musel, ale ne vlivem pásu, ale obyčejně kvůli nervům. Nemohl jsem dospat, jak jsem se těšil, a zároveň jsem byl nervózní kvůli cestě. Bohužel to mám k Madam daleko a návaznost není úplně ideální, takže jsem měl strach, aby mi to vlivem zpoždění někde neujelo a já nepřijel pozdě a Madam na mě nemusela čekat. Cesta, ačkoliv zdlouhavá, ubíhala rychle, protože jsem měl hlavu plnou myšlenek o tom, jak asi bude probíhat dnešní den. Hodně se mi ulevilo, když bylo jasné, že přestup v pohodě stihnu a tedy že nenechám Madam Aradii čekat. Oznámil jsem, že domluva platí a Madam mi obratem potvrdila, že se mnou počítá. A nebyla by to ona, kdyby mi – snad mimochodem – neosladila život. Stačila zmínka o tom, že už je ve studiu a přemýšlí, co mi provede, aby se mi zrychlil tep. A když obratem dorazila smska druhá, s instrukcemi, že až budu u studia a budu připraven, mám poslal sms a Madam osobně si mne u dveří vyzvedne, bylo dokonáno. Po zbytek cesty jsem nedokázal myslet na nic jiného, než co mně asi čeká. Okamžitě jsem si vzpomněl na předchozí návštěvu, jaký jsem měl strach, že mě někdo uvidí stát před budovou nebo vcházet dovnitř a teď budu muset čekat, že mě Madam vpustí dál? Emoce pracovaly. Ve výsledku ale zcela zbytečně. Čekaly mě úžasné zážitky, překvapil jsem sám sebe, a i obavy, že mě Madam Aradia nenechá vystříkat, byly nakonec liché, snad díky tomu, že byla spokojena s mým výběrem pásu cudnosti a zkouškou, že se v něm nedokážu udělat, i tím, kolik jsem vydržel otrockých orgasmů, třebaže jich bylo méně, než si přála. A dokonce jsem odjel odemčený. Na jeden týden. Po něm mě čeká další měsíc.
