O konsensuálním sexu
Na internetu a nejen tam se často vedou spory o tom, co a jak důležitý je konsensuální BDSM sex, tedy BDSM praktiky, na základě předchozí dohody, tedy dohody o tom, co se ještě může a co už ne. Nedávno jsem vedla na toto téma diskuzi s manželským párem, kdy muž je dominantní a jeho žena submisivní. Ona sama se mi svěřila, že pokud se předem dohodnou s manželem na tom, co se v BDSM praktikách může a co ne, že jí potom chybí právě to napětí a ten patřičný strach, který podněcuje její smysly a její vzrušení. Její manžel to jen potvrdil. „Jak může být mojí otrokyní a být mi zcela oddána, když máme předem dohodnuto, co já nesmím? Tímto omezením si diktuje ona a ovládá vlastně ona mne,“ řekl mi.
Problematika konsensuálního BDSM sexu, neboli předchozí dohody o tom, kam až se může zajít, je často řešena a rozebírána nejrůznějšími odborníky v oblasti sexuologie a patologické sexuologie. Zmíním jen názor, že pokud se partneři předem dohodnou a neublíží si na zdraví či dokonce na životě a neobtěžují či nepohoršují tím své okolí, jde ještě o normální sex, ale pokud se tato dohoda poruší či dojde k trvalým následkům, pak už jde o patologickou formu sexu (Zvěřina, Uzel), ale i lidmi, kteří BDSM praktiky provádějí ať už v soukromí nebo na profesionálníúrovni.
Mnozí často kladou důraz na ono bezpečné slovo (safeword), po jehož pronesení by měla akce skončit. Stanovit si hranice a bezpečné záchranné slovo, já osobně doporučuji především začínajícím a nezkušeným párům. Když jsem před nějakými deseti lety začínala s praxí profesionální dominy, kladla jsem na konsensuální sex poměrně velký důraz.
Z praxe a svých zkušeností jsem však dospěla k jinému poznání a to překvapivě podobnému jako výše zmíněný manželský pár. Nechci tím rozhodně říci, že záchranné slovo je zbytečná věc, to rozhodně ne. Myslím ale, že pokud se do hry pohrouží oba partneři stejně, dojde k jakémusi řekněme mimosmyslovému, nebo spíše naopak až příliš smyslovému vnímání, ke schopnosti empatie a vnímání prožitků toho druhého. Pokud dojde k takovéto harmonii při vzájemném vnímání pocitů, potom nějaké záchranné slovo je pak naprosto zbytečnou věcí.
Myslím, že důležitým momentem v BDSM hře je právě převzetí vlády nad partnerem a v mnoha případech je důležitým faktorem i strach a očekávání, co se bude dít. Mohu ublížit, když chci, ale neublížím, protože mám zodpovědnost za partnera. Takto jednoduše bych definovala BDSM hru.
Myslím, že hranice mezi patologickým sexem a sexuální manipulací s partnerem, ať už jsou prostředky jakékoli, je právě v této zodpovědnosti za partnera. Důvěra a odevzdání se submisivního partnera partnerovi dominantnímu je základním předpokladem úspěchu BDSM kreativní hry.
Kdysi jsem se snažila vysvětlit jedné publicistce, která se snažila pochopit roli dominanta následující demonstrací.
Řekla jsem jí: „Věř mi a vnímej mě.“
Zavázala jsem jí oči šátkem a zeptala se jí, co vnímá.
Odpověděla mi, že už mě vnímá jinak, než když spolu hovoříme tváří v tvář. Popisovala pocit napětí a tajemna.
Pak jsem ji dala ruce za záda. Nespoutala jsem jí je pouty. Jen držela rukou a stála před ní. Pouta by nezkušenou novinářku jistě vyděsila. Napoprvé.
„Co cítíš?“ zeptala jsem se jí.
„Omezuješ mě? Ovládáš?“ usmála se novinářka.
Odvedla jsem ji do ložnice a položila na kovovou postel.
Připoutala jsem jí ruce a nohy k postranicím postele. Jen šátky. Na provazy a pouta je stále dost času. Pro příště.
Začala jsem se pomaloučku dotýkat přes tenké letníšaty jejích bradavek a pomalu rukou jela až ke klínu. Neporučila jsem jí svléknout se. Vyděsila bych ji.
„Co cítíš?“ zašeptala jsem.
„Příjemné napětí a vzrušení. Ale takové jiné, podivné, až snad magické. Jsi taková čarodějka. Jako bys mi předávala nějakou vstřícnou energii. Je mi příjemně. Cítím se ti naprosto odevzdaná.“
„Dobrá. A teď ti rozepnu šaty, vezmu jehlu a propíchni ti bradavku,“ změnila jsem náhle tón hlasu.
Žena se rozechvěla a mimoděk trhla rukama, aby vyzkoušela, zda se jí podaří uvolnit zápěstí. Nešlo to.
„Mám strach,“ zašeptala a v jejím hlase byla úzkost.
Rozvázala jsem jí ruce.
„Dostala jsem tě tam, kde jsem tě chtěla mít. Tohle je navázání BDSM kontaktu a pak už je vše jen o vnímání toho druhého, jeho reakcí na mé podněty a na mé výhružky.“
Předem nebylo NIC dohodnuto, ani žádné záchranné slovo. Stačilo prostě jen vnímat a sledovat každý záchvěv těla mé hračky. Nic víc.
Stejně je tomu tak i v případě, když přijímám nového otroka. Neptám se, co mohu a co ne, jen mu vždy řeknu: „Prostě mi důvěřuj!“ A potom zkouším nejrůznější způsoby jeho ovládnutí a věřte, někdy k tomu ani není zapotřebí pout a rákosky. Mnozí začínající otroci mají jen své fantazie a minimálně zkušeností, pak je bláhové ptát se předem, co smím a nesmím. Jaké má mít on sám hranice, když má vše jen ve své hlavě a nikdy nic nevyzkoušel?
Kdysi ke mně přišel poměrně mladý chlapec, který mi při předchozí konzultaci před lekcí řekl, že kdysi sloužil perverznímu páru ve Francii jako sexuální otrok a že nemá žádné hranice. Prý si s ním mohu dělat naprosto, co chci.
Druhý den jsem se rozhodla dát mu lekci, aby pochopil, jaký nesmysl sám vyslovil. Zavolala jsem mu, aby v určitou hodinu nastoupil na lekci. Po základní prohlídce jsem otroka připoutala k trestné kozlici a dala mu šátek na oči. Po trestu za pozdní příchod jsem zavolala svého osobního otroka. Hra byla dohodnuta předem.
Otrok přišel a začali jsme si prohlížet otrůčkův téměř chlapecký anální otvor. Oba jsme začali komentovat jeho úzký otvor a pochybovačně se vysmívat tomu, že nic nevydrží. Potom jsem začala svolávat své dominantní přítelkyně a přátele na večírek.
Otrokovi jsem vyprávěla o tom, že mám náladu udělat velkou party, kdy tento ubohý otrok bude celý den a noc přivázán k trestné kozlici a nastavovat svůj zadek mnohým dominantním pánům a sváústa mým perverzním přítelkyním. Za celou dobu jsem se otroka dotknula jen minimálně. Po chvíli se na kozlici začal chvět strachy. Můj osobní otrok ještě poznamenal, že si myslí, že jeho zadek nápor tolika mužských údů nevydrží a roztrhne se.
Otrůček se rozplakal. Odvázala jsem ho z kozlice a řekla mu: „Už nikdy neříkej, že nemáš hranice a že si někdo s tebou může dělat cokoliv. Jednou bys na to mohl doplatit.“ Teprve potom jsem s ním dohodla skutečnou BDSM lekci, na kterou přijel s důvěrou a poznáním, že každý má své hranice, které si sám v sobě musí definovat.
A to už vůbec nehovořím o momentálním duševním rozpoložení a náladě. Jednou máš chuť na výprask, jindy na cévku, jindy jen na hraní v provazech. Nelze škatulkovat scénáře her ani typy otroků či otrokyň. Má otrokyně vydrží dva tisíce ran rákoskou a sama si o ně poprosí. Ovšem zkuste ji uhodit, když na výprask nemá chuť. Zatne zuby a bude držet a se vzrušením to nemá nic společného. Z těchto důvodů například dnes už téměř vůbec otrokyně nevyužívám ke komerčním účelům.
Nelze si navodit náladu zrovna na toho či toho, který má v oblibě to a to. Otroky si může domina vybírat dle své nálady. Otrokyně však své pány nikoliv. V soukromí to může být vzrušující, v komerční BDSM lekci však, věřte, jen málokdy. To prostě není možné.
Nedávno jsem dostala dotaz, jaký mám názor na BDSM a požívání drog. Prý drogy uvolní fantazii a znásobí prožitky, psal mi pisatel. Já osobně odmítám požívání jakýchkoliv drog, včetně alkoholu a lehkých drog, protože v případě jejich požití nejste vy pánem situace, ten který ovládá, ale droga ovládá vás. Navíc otupí smysly, přestože někdo říká, že znásobí, ale v každém případě ztrácíte kontrolu nad druhým a mnozí i sami nad sebou. Podle mého názoru je požívání drog při BDSM praktikách velmi nebezpečná záležitost. Ale jistě se objeví mnoho odpůrců, kteří mají jiný názor. Jistě ví, co dělají. Já osobně, být v submisivní roli, bych si nikdy nezavdala s partnerem, který je opilý či pod vlivem jakékoliv jiné drogy. Nedůvěřovala bych mu.
Takže konsensuální sex. Dohoda ano či ne? V začátcích a prvních pokusech o BDSM session jistě. Dohoda a záchranné slovo je důležitá věc. Rozhodně do té doby, než se naučíme vnímat partnera a zvládat BDSM praktiky. Všechno je otázka zkušeností a praxe. Nemůžeme přece chtít, aby mladíček, který chce okusit roli dominanta, přesně pochopil, co cítí jeho první otrokyně. A naopak.
Každý člověk si prochází řadou zkušeností od nevinných doteků, nad kterými šílíme v pubertálním věku až po perverzi, jejíž hranice se s věkem a nabytými sexuálními zkušenostmi rozšiřují. Někdo zůstane u normálního sexu a s tím si vystačí celý život. Znám dokonce páry, které do vysokého věku nezažily ani orální sex. Mám se nad nimi pousmát? Proč? Když jim to takhle stačí k životu a k plnohodnotnému uspokojení, proč ne? Jsem přece tolerantní. Stejně tak jako k těm, kteří si libují v mysofilii, pojídání výkalů partnera a jen si říkám, když to nedělají přede mnou a líbí se jim to, je to jejich volba. Neodsuzuji jedny ani druhé, ani jimi nepohrdám, vždyť oni zase mohou pohrdat mnou. Ti první, že jsem perverzní a ti druzí, že jsem málo perverzní.
Vše je přece věcí dohody mezi partnery. Ostatně i dohoda, zda provádět BDSM praktiky konsensuálně či nikoliv. Nemyslíte?
