Není frigidních žen, to jen muži jsou neschopní: mýty a fakta o ženském orgasmu
Vyšlo: Playboy, duben 2002
Když jsem kdysi dávno, coby dvacetiletá studentka, dostala seminární práci na téma „ Rozdíly v ženském a mužském orgasmu“ a zasedla v knihovně nad výtisky časopisu Čs. psychologie, nestačila jsem se divit.
Jak to ti sexuologové mají zmáknuté? Fakta. Čísla. Procenta. Napadlo mě, jakpak to ti pánové asi vysledovali? Dotazníky? Anebo že by prakticky? Takový výzkum o ženském orgasmu, to musí být celkem zábava.
Nedávno jsem se k tomuto tématu vrátila. Kamarád mi dovezl z USA knížku o lidské sexualitě. Se slovy „To si počteš.“, mi ji vrazil do ruky. Početla jsem si. Tak si představte. Tým amerických vědců prováděl praktické pokusy, aby vysledoval erotogenní zóny u žen. Zkoumali vzorek 100 žen. Dráždili je nejrůznějšími podněty a dámy měly vypovídat, jak se jim to líbí. Dokonce byl v knížce popsán postup. Milé dámy položili na gynekologické lehátko a štětečkem s namotanou vatičkou je postupně na různých místech na jejích genitáliích dráždili a ženy měly vypovídat, na kterých místech je dotek štětečku stimuluje pozitivně a na kterých vůbec ne. Nestačila jsem se divit. Přestavila jsem si sama sebe na tom lehátku. Náhle jsem pochopila, proč se tak dlouho tvrdilo, že 90 procent žen je vlastně frigidních. Pokud tedy páni výzkumníci k tomu vždy přistupovali takto, tak se vůbec nedivím, že přišli zrovna na tohle. Nejspíš bych jejich rafinovaným testem taky neprošla. Orgasmus přece není vůbec záležitost fyzická, ale psychická. A o ženách to platí dvojnásob. Naštěstí máme za sebou předsudky o tom, že ženy se v sexu uspokojí pouhým pohledem na mužskou ejakulaci a to jim stačí k jejich sexuálnímu životu.
Faktem je, že při průměrné délce soulože uváděné v některých sexuologických slovnících 3 - 5 minut, může těžko zvládnout žena solidní orgasmus. A pravda je, že znám i spoustu mužů činu. Celý akt mají zvládnut skutečně za pár minut. A to i se sprchou. Vážně.
Nedávno u mě seděl jeden mladíček, který se rozhodl spáchat sebevraždu. Nemohl si sehnat partnerku a tvrdil, že jeho sexuální tenze ho dovádí k šílenství. Onanuje prý několikrát denně, ale čím víc tohle činí, tím víc roste jeho žádostivost po skutečném ženském těle. Nakonec si posteskl:
„Jo, vy ženský, vy se máte. Pro vás sex není tak důležitý jako pro nás - muže.“
Zeptala jsem se, jak na to přišel. A co třeba taková podrážděnost, plačtivost, hysterie? Víte vůbec pánové, že jednou z příčin hysterie u žen je dlouhodobé sexuální strádání? Nedávno mi dokonce jeden známý neurolog vysvětlil, že dokonce tak časté migrény u žen (máte taky tu zkušenost, dámy?) vznikají právě nedostatkem orgasmů. Zkusila jsem tehdy udělat něco se svými migrénami. Měl pravdu. Přestože věda zjistila, že ženy mohou dosáhnout dokonce mnohonásobného orgasmu, potom orgasmu klitorinálního (drážděním klitorisu, lidově poštěváčku) a vaginálního (tedy pohlavním stykem), kombinovaného orgasmu (spojením obou předchozích) existuje řada žen, která prostě není schopna s mužem orgasmu dosáhnout. Paradoxem je, že čím větší problémy s dosažením vyvrcholení ženy mají, tím větší divadélko bouřlivého orgasmu umí zahrát. Snad, aby partner uvěřil. Znám dokonce spoustu tzv. nymfomanek, které dosáhly pověsti lidských samic, střídajících partnery jako někdo kapesníky, které při intimním pohovoru nakonec přiznaly, že si tímto kompenzují jakési trauma z prvních sexuálních pokusů, které se jaksi nepovedly, aby PROBOHA nebyly označeny za frigidky.
Takže, co s tím, pánové? Pokusy, omyly? Hraní si na světáky? Myslím, že tudy cesta opravdu nevede. Tady platí jedno osvědčené pravidlo. Kvantita nikdy nepřekoná kvalitu. Znám spoustu mužů, kteří mají pověst „ozdob dámských ložnic“ a přitom neví o ženském těle vůbec nic. Co o ženském těle? O ženské duši teprve ne. Napadlo vás vůbec někdy, pánové, proč asi mají takovýúspěch erotické salóny pro pány, ale už menší podobná zařízení pro ženy? Ženy potřebují pro dokonalý sexuální prožitek vztah. Muži už méně. To je vůbec základ. A také důvěra. A potom komunikace. A to, pokud možno, hned na začátku vztahu. Pokud nezačnete otevřeně s partnerkou mluvit o sexu, o tom, co se jí líbí a co ne, věřte, že na to nikdy nepřijdete. To by musela být opravdu náhoda. Každá žena je jiná a každá žena své vzrušení a uspokojení prožívá jinak.
Znám masochistickou dívku, která pohlavním stykem, ani žádným sexuálním drážděním nedosáhne orgasmu, ale vezměte do ruky rákosku a pěkně ji sešlehejte zadeček. Potom je schopna dosáhnou několik bouřlivých orgasmů během krátké doby.
Znám perverzní ženy, kterým nestačí něžné hlazení, ani dlouhé laskání bradavek či klitorisu, s tím vás pošlou k čertu, dosáhnou orgasmu jen tehdy, když jim partner strčí„dovnitř“ celou ruku a pokud možno taky něco do zadečku.
Jiné ženy touží po brutálním znásilnění, další potřebují naopak dlouhou mazlivou předehru. Čert, aby se v tom vyznal. Pak ještě sex. Anální sex. Orální sex. No nazdar! Chudáci chlapi ze svými třemi minutami akce!
Nedávno se mi dostala do rukou knížka pana profesora Vondráčka, který je symbolem české psychiatrie. Tento démonický muž popisuje například příběh své pacientky. Ženy, která nebyla schopna v žádném případě dosáhnout orgasmus s mužem, protože ji vzrušovala pouze a jedině řeka Vltava. Profesor Vondráček byl vždy symbolem a modlou všech studentů psychologie a myslím, že nejen jich a když jsme jednou nad sklenkou rýnského ryzlinku hloubavě zkoumali s mým kamarádem sexuologem tento problém, hluboce se zamyslel a pravil vskutku myšlenku, která by se mohla do kamene tesat: „Teorie je jedna věc, ale zkus si to představit ve skutečnosti. Představ si onu pacientku pana profesora Vondráčka například na Mělníku. Těm méně zeměpisu znalím vysvětluji, že na Mělníku se stéká řeka Labe s Vltavou. Takže pokračujme v toku myšlenek mého kamaráda sexuologa. Ona dívenka vstoupí do Labe a jde a jde… stále jde je v Labi, stále jde a míří k soutoku. Nastává vzrušení… už to přijde… blíží se Vltava … a teď proud řeky Vltavy omývá její tělo a ona dosahuje prudkého orgasmu. Krucinál, jak ta dívčina může vnímat ten rozdíl? Voda je voda. Tohle asi nebude běžné sexuální chování, co myslíte, pane Freude? Profesor Vondráček ale předčil genialitu Sigmunda Freuda, který tvrdil, že většina sexuálních podnětů se fixuje v raném dětství, ať už ve fázi orální, kdy dítě dumlá, na co přijde, či anální, kdy si dítě hraje se svými výměšky a dělá mu to zjevnou radost, či ve fázi sadistické, kdy děťátko ničí, na co přijde. Sigmund Freud tehdy vymyslel teorii, jistě hodnou zvážení, že pokud se některá z vývojových fází u dítěte zafixuje, může se zrodit jako sexuální preference v pozdnějším vývojovém stadiu. Proto je na světě tolik sadistických lidí, lidí, kteří rádi experimentují se svými výměšky, či lidí, kteří preferují orální sex nad klasickým pohlavním stykem.
Vraťme se ale k panu profesoru Vondráčkovi, géniovi v otázkách úchylné ženské duše. Další jeho pacientka mu vyprávěla, že jí extrémně vzrušuje broušené sklo. Směšné? Možná. Ale představte si to prakticky. Tahle chudinka dívenka nemohla pro vzrušení jíst z broušených misek. Vzrušovaly jí benátské lustry. Nemohla navštívit žádný zámek, protože pohled na broušené lustry ji opravdu přiváděl do situací, které málokdo mohl pochopit. Tohle jsou, tedy podle něj, ty jednodušší sexuální podněty. Další jeho pacientka mu vyprávěla o svém vybájeném erotickém světě - světě bez mužů. Tato dívenka si vybájila tvory koňské podoby s psí hlavou a lidskýma rukama a nazvala je „pespiči“. Sama se považovala za „pespičí samici“. Narodila se prý na Merkuru a spřežením „pespičů“ se dostala na Zem. Ztratila vztah a veškerou lásku k lidem. Milovala jen zvířata, potomky „pesičanů“ a přírodu. Nejvíc si oblíbila koně a psy. Její sympatie vzrostly až k sexuálním fantaziím a touhám. V noci se jí zdávalo, jak souloží s hřebcem.
Uznávám, tyhle představy jsou opravdu již trochu úchylné a k probírané problematice typického ženského orgasmu mají vztah jen okrajový. I když, jak se to vezme. Toto je možná určitý extrém, ale možná byste se divili, jaké fantazie popisují ženy ve svých zpovědích. Nedávno jsem četla deníček jedné slečny, která byla půl roku sexuální otrokyní svého Pána. Myslím, že stojí za to pár řádek jejího deníčku, se svolením jejím a jejího Pána, odcitovat:
„ Moc a moc myslím na tvoje nohy a intenzita té vzpomínky mi působí velkou rozkoš. Musím říct, že mě nevzrušují nohy kohokoliv jiného. Nemám žádný fetiš pro nohy. Jenom pro tvoje nohy, chodidla, prsty a mezery mezi nimi. Nevím proč, ale je to tak. Masírovat tvoje nohy je pro mne symbolem absolutní oddanosti a přivádí mě do stavu, kdy před tebou cítím velikou pokoru. Jsem hrozně šťastná, že máš rád moje masáže, protože to je moje láska, miluji to. Líbí se mi také, když ti můžu jazykem laskat tvoje nohy, prsty u tvých nohou a mezírky mezi prsty. Dáváš mi tím bezmeznou důvěru a já přitom pociťuji nesmírné sexuální vzrušení.“
Shrneme-li to, je to vlastně věda. Sex je věda. Alespoň pro toho, kdo se v ženském prožívání sexu chce vyznat. Jak s tímhle vším nakládat? Rozhodně nechci problém ženského orgasmu bagatelizovat. Chci jen říct, že žádná pravidla, ani příručky, jak kvalitně uspokojit ženu prostě neexistují. Co poradit? Snad jen jedno. Hovořte se svými partnerkami o sexu. Hrajte si s nimi a odbourávejte tabu, protože v sexu by žádná být neměla. Odměnou vám budou skutečné bouřlivé mnohonásobné a hlavně nehrané orgasmy vašich partnerek, méně bolestí hlavy a méně svárů v manželství. Jenže…. Už to slyším, kolikrát ani ženy samotné neví, co je vlastně vzrušuje, co vlastně v sexu chtějí. Je to asi rok, kdy jsem se seznámila s mým současným přítelem. Oťukávali jsme se, znáte to a já měla celkem hrůzu z našeho prvního sexuálního spřátelení. Ono je to napoprvé vždycky tak trochu sázka do loterie. Jenže on mě tehdy příjemně překvapil. Chvíli jsme se mazlili a on se pak zeptal: „Co chceš?“ Chápete to? Normálně se zeptal, co chci. Přišlo mi to tehdy trochu komické, ale vlastně fajn. Ušetřilo nám to spoustu času. Někomu by tahle otázka možná ušetřila celý život. Myslím tím sexuální život. Cítíte to také? Ten prostor a svobodu říct si bez skurpulí, kam sáhnout a co udělat? Průšvih ale je, když opravdu ženy nevědí, co v sexu chtějí. Ona vlastně žádná žena, neví, co chce (jak praví má moudrá gynekoložka), ale nedají pokoj, dokud to nedostanou… ale teď vážně, někdy to totiž může být skutečně problém.
Nedávno jsem si dopisovala prostřednictvím Internetu s třicetiletou ženou, která se trápila tím, že v životě nepoznala orgasmus. Co s tím? Radila jsem jí, aby zkusila odbourat veškerá tabu, která nám (bohužel) výchova mnohdy nadělila a taktně jsem se jí zeptala, zda masturbuje. Ohradila se, že v životě by nikdy. No jo, jenže jak si má potom poradit chlap, když ty, děvenko zlatá, sama nevíš, co tvé tělo žádá? Ta výchova! Ach jo! Poradila jsem jí, aby se přestala bát svého těla, protože prožitky rozkoše jsou jedním z těch, na které si určitě na smrtelné posteli jednou (a ráda) vzpomene a aby se tedy pro začátek zkusila sama hladit a vnímat svoje vlastní tělo. Mám kamarádku, která si dokonce složitě sama ve vaně hledala a nalezla (!) G- bod a to tak, že si vsunula prstíky do svého ženství a manipulovala s nimi tak dlouho, až přišla na to, že když ho ohnou směrem k močové trubici, tak… tááák…no a o tom to vlastně všechno je. Poznávat sebe sama a posléze se nechat poznat svým partnerem. Hrát divadlo v sexu je hezké tak do pětadvacíti. A i to je škoda. Potom to začne otravovat. Opravdu je lepší najít sama sebe a svěřit se partnerovi se svými touhami a erotickými sny. Teprve potom ten sex začne opravdu stát za to. Věřte mi. Život nám skýtá zatraceně málo radostí a pořádný orgasmus je jednou z nich. Nemyslíte, dámy?! Proto stojí za to si ho najít a užít si ho se vší parádou!
